Oybin

Oybin (česky Ojbín[3], Ojvín[4] či Ojivín) je lázeňská a výletní obec na jihovýchodě Saska, v okrese Zhořelec, poblíž hranic s Českou republikou. Má přibližně 1 300[1] obyvatel. Dominuje jí mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera.

Oybin
Pohled na Oybin ze stejnojmenné hory

znak
Poloha
Souřadnice50°50′32″ s. š., 14°44′34″ v. d.
Nadmořská výška389 m n. m.
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresZhořelec
Administrativní dělení4 místní části

Poloha obce Oybin v rámci zemského okresu Zhořelec
Oybin
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha18,3 km²
Počet obyvatel1 340 (2021)[1]
Hustota zalidnění73,3 obyv./km²
Etnické složeníNěmci a Lužičtí Srbové 99,1 %[2]
Náboženské složeníProtestantství 26,8 %
Římskokatolická církev 2,8 %[2]
Správa
Statusobec
StarostaHans-Jürgen Goth (Die Linke)
Oficiální webwww.oybin.com
Adresa obecního úřaduFreiligrathstraße 8
02797 Kurort Oybin
Telefonní předvolba035844
PSČ02797
Označení vozidelGR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Ojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě[5]. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře – kaple sv. Václava[6] a chrám celestýnského konventu.[7]

V roce 1429 odolal i útoku husitů.

Další informace

Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.

Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).[8]

  • Město Oybin v roce 2005
  • Oybin – zřícenina kláštera od obce Hain
  • Oybin – pohled na Oybin z vyhlídky na Grosse Gase
  • Konečná stanice úzkokolejky Oybin–Žitava v Oybinu
  • Stolová hora Oybin
  • Stolová hora Oybin
  • Stolová hora Oybin
  • Klášter Oybin z vyhlídky Oybinaussicht

Odkazy

Reference
  1. Bevölkerung des Freistaates Sachsen jeweils am Monatsende ausgewählter Berichtsmonate nach Gemeinden. Dostupné online. [cit. 2021-08-13]
  2. Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. (německy)
  3. KOLÁČEK, Luboš Y. Kouzelným pomezím Lužických hor. 1. vyd. Praha: Regia, 2014. 271 s. (Tajemné stezky). ISBN 978-80-87866-05-4. Kapitola Lázeňský Ojbín má královskou historii, s. 210–214.
  4. TOMÁŠEK, Radmil. Německá demokratická republika. Praha: Olympia, 1982. S. 225.
  5. SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 14.
  6. Císařská oratoř na Ojbíně
  7. Chrám celestýnského konventu
  8. HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Turistická část, s. 80.

Literatura
  • ŘEHÁČEK, Marek, PIKOUS, Jan, POLDA, Petr. Oybin: putování po stopách císaře Karla IV. Liberec: Petr Polda, 2014. 142 s. ISBN 978-80-905590-3-5

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.