Alena Nováková
Alena Nováková, rozená Alena Dražská (8. srpna 1929 Praha – 28. srpna 1997 Praha), byla česká zlatnice, restaurátorka kovů a vysokoškolská pedagožka.
| ak. soch. Alena Nováková | |
|---|---|
| Narození | 8. srpna 1929 Praha  Československo |
| Úmrtí | 28. srpna 1997 (ve věku 68 let) Praha Česko |
| Povolání | zlatnice, vysokoškolská učitelka, restaurátorka, klenotnice, sochařka a učitelka |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
V letech 1943–1947 se vyučila zlatnicí a stříbrnicí v dílně svého dědečka Tomáše Procházky mladšího a u Jindřicha Grünfelda v Praze na Starém Městě. Jako velký talent nemusela studovat střední školu a po dělnické přípravce byla roku 1953 přijata rovnou ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde jejími učteli byli prof. Bedřich Stefan a prof. Jan Nušl.
Kromě své praxe zlatnice a šperkařky se v letech 1959–1989 stala na VŠUP pedagožkou, zprvu asistentkou prof. Nušla vyučovala v ateliéru pro kov a šperk. Tam dále zavedla obor restaurování zlatnických prací, jedinou studijní specializaci v republice, která byla s jejím odchodem zase zrušena.
Jako šperkařka se zúčastnila již světových výstav Expo 58 v Bruselu, Expo 67 v Montrealu a obesílala mnohé další mezinárodní soutěže a výstavy v Evropě, zejména byla oblíbená na sympoziích v západním Německu (Mnichov, Pforzheim).
Dílo
Zlatnické práce
- Relikviář sv.Anežky České – podle vlastního návrhu jej provedla ve stříbře (1989), pro kapli sv. Anežky České v katedrále sv. Víta na Pražském hradě (uloženo v Hilbertově klenotnici Svatovítského pokladu)
- Svými šperky je zastoupena ve sbírkách několika evropských muzeí, například UPM v Praze, Moravské galerie v Brně, Muzea Českého ráje v Turnově, Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Severočeského muzea v Liberci, nebo Schmuckmusea v Pforzheimu.
Restaurátorské práce
Vynikala ve znalostech historických technik (niello, email, vernis brun), a proto bývala často zvána k restaurování či zhotovování kopií vzácných památek, zejména pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, například Karlštejnský poklad; v letech 1981–1990 se podílela na restaurování relikviářů ze Svatovítského pokladu, vytvořila kopii románské desky Evangeliáře ze Strahovské knihovny a další práce. Roku 1986 byl vyzvána k restaurování Relikviáře svatého Maura, k němuž si přizvala také svého žáka Andreje Šumberu, který práci po její předčasné smrti dokončil.
Odkazy
Literatura
- Gerhard Bott: Schmuck als künstlerische Aussage unserer Zeit. Pforzheim 1971, s. 131–135
- Věra Vokáčová: Kov a šperk, katalogy výstav. Praha 1968, 1990
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. II, Anděla Horová (ed.). Praha 1995
- ̽ Alena Křížová, Proměny českého šperku na konci 20. století. Praha 2002, s. 186–187.
