Světový pohár v alpském lyžování 2015/2016

    Vítězové velkého křišťálového glóbu    

Marcel Hirscher
Rakousko

Lara Gutová
Švýcarsko

Do závěru prosince 2015 ukončila zranění několika lyžařům. Rakouský člen širší světové špičky Matthias Mayer si přivodil zlomeniny levé horní končetiny, žebra a sedmého hrudního obratle[2][3] v grödenském sjezdu ve Val Gardeně a Němec Josef Ferstl[4] si poškodil koleno během sjezdařského tréninku v Santa Caterině. Při pádu, v němž se Mayer zranil, byl poprvé ve Světovém poháru aktivován tělesný airbag, který se při vymrštění závodníka nad sjezdovku nafoukl s cílem ochránit trup těla, zejména pak hrudní a bederní páteř. Tuto novinku mohli sjezdaři využívat od začátku probíhající sezóny 2015/2016.[2]

Ke kurioznímu incidentu došlo 22. prosince 2015 během večerního slalomu v Madonně di Campiglio. Ve druhé jízdě nakonec stříbrného Marcela Hirschera téměř zasáhl poškozený dron televizní společnosti, který poskytoval letecké záběry divákům. Technická závada bezpolitního stroje vedla k jeho pádu do blízkosti projíždějícího slalomáře.[5] O den později na incident zareagovala Mezinárodní lyžařská federace, která z bezpečnostních důvodů zakázala přelety dronů nad závodní tratí a lokalitami výskytu diváků.[6] Traťový ředitel Markus Waldner vyjádřil nad incidentem znepokojení a prohlásil, že zákaz přeletů bude určitě platit během jeho působení ve funkci. Premiéru ve světové sérii měl paralelní obří slalom zařazený na závěr prosince 2015 do italského střediska Alta Badia.[7] Nastoupilo do něj 32 závodníků na relativně krátké paralelní trati ve vyřazovacím systému. V prvním kole 16 dvojic se konaly dvě jízdy. Závodník s nižším součtem časů z modré i červené dráhy postoupil do osmifinále. Od této fáze osmi dvojic se jela jen jedna jízda, v níž rozhodoval rychlejší čas. Poražení čtvrtfinalisté se následně utkali o konečné 5. až 8. místo, poražení semifinalisté se střetli v malém finále o bronz.

Na konci ledna 2016 utrpěl zranění pravého kolena průběžný lídr celkové klasifikace, sjezdu a Super-G Aksel Lund Svindal, který upadl v závěru trati kitzbühelského sjezdu a skončil v ochranné síti. Po operací oznámil ukončení sezóny. Nor přitom absentoval již v celém předchozím ročníku 2014/2015 pro zranění Achillovy šlachy.[8][9] Ve stejném závodu si přivodil úraz Rakušan Georg Streitberger, znamenající pro něj také předčasný konec sezóny. Na hahnenkammské trati byla špatná viditelnost a opakované pády přinutili pořadatele závod ukončit po odjetí třiceti sjezdařů, minimálního počtu závodníků nutného k započtení bodů do hodnocení Světového poháru.[10]

Popátě v řadě se celkovým vítězem sezóny stal Rakušan Marcel Hirscher, což se v předchozí historii mužské série nikomu nepodařilo. Jediným pětinásobným šampionem byl Lucemburčan Marc Girardelli, který však nevyhrál v navazujících sezónách. Takovou šňůru celkových výher do té doby vytvořila pouze Annemarie Moserová-Pröllová v letech 1971–1975. Velký křišťálový glóbus si Hirscher zajistil ve čtvrtém závodu před koncem sezóny – sjezdu ve Svatém Mořici, kde získal nedostižitelný náskok před druhým v pořadí Henrikem Kristoffersenem z Norska. Rakušan v sezóně ovládl osm závodů včetně svého prvního triumfu v superobřím slalomu. S celkovými 36 výhrami mu v historické statistice Světového poháru patřila šestá příčka.[11] Navíc obhájil i konečné prvenství v obřím slalomu, které mu přineslo šestý malý křišťálový globus. Jistotu získal na počátku března v Kranjske Goře osmnáctým kariérním triumfem z obřího slalomu. Před poslední soutěží disciplíny tak měl nedostižitelný náskok 111 bodů.[12]

Federica Brignoneová na trati obřího slalomu v Courchevel, 20. prosince 2015

Do sezóny nezasáhla obhájkyně velkého křišťálového glóbu Anna Fenningerová kvůli vážnému zranění kolena.[13] Druhá z předchozího ročníku Tina Mazeová se rozhodla pro vynechání ročníku před definitivním rozhodnutím, jestli v kariéře dále pokračovat.[14] Olympijská vítězka Julia Mancusová podstoupila během listopadu 2015 operaci kyčle,[15] když konzervativní léčba nevedla k úplnému uzdravení.

V úvodní části Světového poháru se zranilo několik lyžařek ze širší světové špičky. Švédka Sara Hectorová si v aareském obřím slalomu přivodila vážné poranění kolena[16] a americké držitelky malého křišťálového glóbu z předchozího ročníku Lindsey Vonnová s Mikaelou Shiffrinovou chyběly v několika závodech kvůli nedoléčeným zraněním. Vonnová absentovala v říjnu a listopadu pro rehabilitaci zlomeného hlezna z léta 2015. V listopadu jí byla navíc sešitá rána na palci ruky po kousnutí jednoho ze svých bojujících psů, které se snažila od sebe odtrhnout.[17] Shiffrinová vypadla ze seriálu uprostřed prosince po zranění kolena v aarském tréninku.[18] Rekonvalescence se prodloužila přes hlavní část ročníku až do poloviny února 2016, kdy se vrátila vítězným slalomem v Crans-Montaně.[19]

Lindsey Vonnová během městského závodu ve Stockholmu v únoru 2016. V závěru února, kdy vedla celkové hodnocení, předčasně ukončila sezónu po pádu v Soldeu. Přesto získala poslední glóbus v kariéře za vítězství ve sjezdu.

V lednu 2016 došlo k přeložení několika závodů kvůli teplému počasí a nedostatku sněhu v Alpách. Plánovaný víkendový program v rakouském Svatém Antonu tak museli organizátoři přeložit do Zauchensee, kde se uskutečnily oba závody v původním lednovém termínu.[20][21] Přeložení se dotklo také lednových akcí v Záhřebu, Ofterschwangu a Mariboru. Naopak velký příděl sněhu okolo poloviny února způsobil výpadek závodů v Crans-Montaně, z níž byl sjezd přesunut do La Thuile.

Na konci února pak – sedm týdnů po návratu k závodění – Lindsey Vonnová spadla v chumelenici andorrského sjezdu a poranila si levé koleno, s nímž měla v minulosti opakovaně problémy. Vyšetření v Soldeu odhalilo vlasovou zlomeninu, s níž o den později skončila třináctá v superkombinaci. Magnetická rezonance v Barceloně však ukázala na tři linie zlomenin v oblasti kolenního kloubu, které pro Američanku znamenaly předčasný konec sezóny. Přesto již na konci února získala jistotu osmého malého glóbu ve sjezdu, posledního glóbu své kariéry. Ve chvíli odstoupení dokonce vedla celkové průběžné hodnocení o 28 bodů před Larou Gutovou a na čele figurovala i v Super-G.[22][23][24]

Celkovou vítězkou sezóny se poprvé stala Švýcarka Lara Gutová. Velký křišťálový glóbus si zajistila po finálovém sjezdu ve Svatém Mořici, do něhož nenastoupila druhá v pořadí Viktoria Rebensburgová, čímž tři závody před koncem získala nedostižitelný náskok. Prvenství si připsala jako první Švýcarka od triumfu Vreni Schneiderové v roce 1995 a navázala na Carla Janku, jenž byl posledním švýcarským držitelem velkého glóbu v roce 2010. V sezóně vyhrála šest závodů. Gutové meziroční vylepšení konečného umístění o osm příček znamenalo největší posun celkové vítězky klasifikací od Janici Kostelićové, která ovládla sezónu 2003 po 14. místě v předchozím ročníku. Gutová navíc vyhrála hodnocení superobřího slalomu.[25][26]

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Celkově Poř. po 44 závodech body 1. Marcel Hirscher 1795 2. Henrik Kristoffersen 1298 3. Alexis Pinturault 1200 4. Kjetil Jansrud 1161 5. Aksel Lund Svindal 916

Sjezd Poř. po 11 závodech body 1. Peter Fill 462 2. Aksel Lund Svindal 436 3. Dominik Paris 432 3. Kjetil Jansrud 432 5. Beat Feuz 414

Super-G Poř. po 8 závodech body 1. Aleksander Aamodt Kilde 415 2. Kjetil Jansrud 375 3. Aksel Lund Svindal 310 4. Vincent Kriechmayr 298 5. Carlo Janka 259

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Obří slalom Poř. po 11 závodech body 1. Marcel Hirscher 766 2. Alexis Pinturault 690 3. Henrik Kristoffersen 487 4. Mathieu Faivre 423 5. Victor Muffat-Jeandet 405

Slalom Poř. po 11 závodech body 1. Henrik Kristoffersen 811 2. Marcel Hirscher 780 3. Felix Neureuther 389 4. André Myhrer 367 5. Alexandr Chorošilov 358

Superkombinace Poř. po 3 závodech body 1. Alexis Pinturault 220 2. Thomas Mermillod-Blondin 170 3. Kjetil Jansrud 165 4. Dominik Paris 161 5. Victor Muffat-Jeandet 130

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Celkově Poř. po 40 závodech body 1. Lara Gutová 1522 2. Lindsey Vonnová 1235 3. Viktoria Rebensburgová 1147 4. Tina Weiratherová 1016 5. Frida Hansdotterová 915

Sjezd Poř. po 9 závodech body 1. Lindsey Vonnová 580 2. Fabienne Suterová 463 3. Larisa Yurkiwová 407 4. Lara Gutová 394 5. Cornelia Hütterová 387

Super-G Poř. po 8 závodech body 1. Lara Gutová 481 2. Tina Weiratherová 436 3. Lindsey Vonnová 420 4. Cornelia Hütterová 400 5. Viktoria Rebensburgová 293

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Obří slalom Poř. po 9 závodech body 1. Eva-Maria Bremová 592 2. Viktoria Rebensburgová 590 3. Lara Gutová 472 4. Federica Brignoneová 425 5. Tina Weiratherová 321

Slalom Poř. po 11 závodech body 1. Frida Hansdotterová 711 2. Veronika Velez Zuzulová 626 3.    Wendy Holdenerová 561 4. Mikaela Shiffrinová 500 5. Šárka Strachová 493

Superkombinace Poř. po 3 závodech body 1.    Wendy Holdenerová 198 2. Lara Gutová 160 3. Michaela Kirchgasserová 153 4. Marie-Michèle Gagnonová 145 5. Lindsey Vonnová 100