Erik Guay

Na Zimních olympijských hrách 2006 v Turíně skončil na čtvrtém místě v Super G.

24. února 2007 premiérově triumfoval ve sjezdu Světového poháru v německém Garmisch-Partenkirchenu. Stal se tak prvním Kanaďanem od roku 1994, jenž vyhrál sjezd. V celkovém hodnocení této disciplíny ve Světovém poháru 2007, pak skončil na třetím místě. V únoru 2011 vyhrál sjezd mistrovství světa opět na sjezdovce Kandahár v Ga-Pa.

V sezóně 2009 se desetkrát probojoval do první desítky závodů poháru, ovšem jen jednou stanul na stupních vítězů, a to na třetím místě. Na Zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru dosáhl dvou pátých míst v rychlostních disciplínách – Super–G a sjezdu.[1] Ve světovém poháru 2010 získal během března tři pódiová umístění v řadě, včetně dvou titulů z posledních událostí Super G daného roku. Tím se stal celkovým šampiónem v této disciplíně a získal malý křišťálvý glóbus.[2] Byl tak prvním Kanaďanem, který dosáhl na křišťálový glóbus od sezóny 1982, kdy se stejný výkon povedl Steveu Podborskému.[1]

V sezóně 2011 kvůli problémům se zády vynechal sjezdy v Kitzbühelu a Wengenu. Na MS 2011 v Ga-Pa nejdříve nedojel závod v Super–G. Pak ovšem vyhrál sjezd a stal se mistrem světa, po Johnu Kucerovi (2009) jako druhý Kanaďan v této disciplíně.

Je ženatý s Karen Guayovou. Mají dceru Eriku Logann Elizabeth Guayovou (nar. leden 2009). V létě 2010 se rodina přestěhovala z Calgary do Quebecu.[3]