Stanislav Zindulka

Stanislav Zindulka (5. května 1932 Jilemnice – 14. března 2019 Praha) byl český herec, který ztvárnil řadu divadelních i filmových rolí. Za vedlejší roli ve filmu Babí léto byl oceněn Českým lvem.

Stanislav Zindulka
Stanislav Zindulka v Praze, 2010
Narození5. května 1932
Jilemnice
Československo Československo
Úmrtí14. března 2019 (ve věku 86 let)
Praha
Česko Česko
Manžel(ka)Kateřina Zindulková (1959-2019)
DětiJakub Zindulka
Ondřej Zindulka
Podpis
Český lev
2001 – Babí léto (nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho životní kredo bylo: „Lepší se utahat než zrezivět“.[1]

Mládí a studium

Dětství a mládí prožil v Jilemnici. Na divadelní prkna vstoupil poprvé jako pětileté dítě v představení Prodané nevěsty jilemnických ochotníků. V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Jilemnici. Poté začal studovat na Divadelní fakultě akademie múzických umění v Praze; vedoucí jeho studijní skupiny byla Vlasta Fabianová. Studium ukončil v roce 1955 rolí Puka ve hře Sen noci svatojánské, kterou režíroval jeho spolužák Ján Roháč.[2]

Divadelní působení

Hradec Králové

Po ukončení vysoké školy nastoupil do divadelního angažmá v tehdejším Krajském oblastním divadle Hradec Králové. Angažoval ho tehdejší umělecký ředitel divadla Milan Pásek. Zde působil s jednoroční přestávkou (v sezóně 1959–1960, kdy účinkoval ve Státním divadle v Brně) do roku 1967. Během angažmá odehrál na sedmdesát převážně velkých rolí. V Hradci Králové také spolupracoval s ochotníky, vedl pro ně semináře a pomáhal s režií ochotnických představení v okolí.[zdroj?]

Brno

V roce 1966 dostal Milan Pásek nabídku na post ředitele Divadla bratří Mrštíků v Brně. Přijal ji a během sezóny 1966–1967 nabídl sedmi hradeckým hercům včetně Zindulky, aby s ním šli do Brna. Na této scéně působil Stanislav Zindulka od roku 1968 do roku 1989 a vytvořil zde téměř stovku rolí různého charakteru i rozsahu. Od podzimu 1968 do září 1975 vyučoval na brněnské konzervatoři; k jeho žákům patřili Libuše Šafránková, Dagmar Veškrnová, Oldřich Kaiser, Vladimír Hauser aj. V 70. letech také začal spolupracovat s brněnským loutkovým divadlem Radost.[zdroj?]

Praha

Od září 1989 nastoupil na třetinový úvazek do Městských divadel pražských,[3] kde působil do roku 1992 – zpočátku na scéně Divadla ABC (1990, Lhář a jeho rod, Andělika a laskavec, Černí baroni aneb Muzeum stali, A nezbývá než se smát...), v letech 1991–1992 na scéně nově otevřeného Divadla „K“ (Bílé manželství), resp. Divadla Ká (Sbohem, lidi, Troilus a Kressida, Miláček Jakub a jeho pán, Zámek) čili někdejšího i pozdějšího Divadla Komedie. V krátkém období bez stálého angažmá nastudoval s režisérem Michaelem Tarantem Hledání světla (1993, Divadelní sdružení Théseus Praha), zahrál si Lízala v Maryše (1994, Divadlo F. X. Šaldy Liberec) a Maxe Silvermana ve hře Sbohem, lidi (1994, Městské divadlo Mladá Boleslav). V roce 1994 se stal členem uměleckého souboru Činoherního klubu.[zdroj?]

Osobní život

Od roku 1959 byl ženatý.[4] S manželkou Milenou měli dva syny: Jakuba (*1966), který působí jako herec (stejně jako jeho manželka Kateřina Zindulková),[5] a Ondřeje, matematika působícího na katedře matematiky Stavební fakulty ČVUT v Praze. Měl také vnoučata Adélu, Terezu, Markétu a Mikuláše.[zdroj?]

Na konci roku 2018 se definitivně rozloučil s divadelním působením.[6] Dne 14. března 2019 oznámil ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka, že Stanislav Zindulka téhož dne ve svých 86 letech zemřel.[7][8]

Filmografie (výběr)

Televize

Divadelní role (výběr)

Hradec Králové
  • 1956–1957 – Byl Filip Filípek, nebo nebyl (Filípek)
  • 1958–1959 – RUR (Robot Primus)
  • 1960–1961 – Lišák Pseudolos (Pseudolos)
  • 1961–1962 – Zadržitelný vzestup Artura Uie (Arturo Ui)
  • 1962–1963 – Válka s mloky (Bondy)

Brno
  • 1967–1968 – August August, august (August)
  • 1968–1969 – Don Carlos (Filip II.)
  • 1971–1972 – Hadrián z Římsů (Hadrián)
  • 1972–1973 – Návštěva staré dámy (Reportér)
  • 1975–1976 – Hamlet (Polonius)
  • 1976–1977 – Novokřtěnci (Jan Bockelson)
  • 1978–1979 – Balada z hadrů (Purkmistr)
  • 1980–1981 – Komik (Archie Rice)
  • 1982–1983 – Ze života hmyzu (Tulák)
  • 1986–1987 – Něžný barbar (Listonoš)

Praha
  • 1989–1990 – Černí baroni (Ciml)
  • 1991–1992 – Jakub a jeho pán (Otec)
  • 1994–1995 – Vodní družstvo (Václav Zelenka)
  • 1998–1999 – Letní byt (Fulgencio)
  • 2017–2018 – Tanec bláznů (Nikita)

Hostování

Rozhlasové role

Ocenění
  • 1968 – Cena SČDU (Svazu českých dramatických umělců) za herecký výkon v titulní roli ve hře Pavla Kohouta August August, august
  • 1990 – Tvůrčí prémie FITES a Českého Literárního fondu za herecký výkon v seriálu Vlak dětství a naděje
  • 2001 – Český lev za mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Babí léto
  • 2016 – Cena Thálie za celoživotní činoherní mistrovství[12]
  • 2018 – cena za celoživotní přínos českému humoru na festivalu Komedy Fest Plzeň[8]

Odkazy

Reference
  1. Stanislav Zindulka – Lepší se utahat, než zrezivět. Časopis Vital [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online.
  2. KRATOCHVÍLOVÁ, Daniela. Herec Stanislav Zindulka a jeho působení v Divadle bratří Mrštíků. , 2009 [cit. 2022-02-01]. 62 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Margita Havlíčková. s. 7. Dostupné online.
  3. ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. S. 301.
  4. ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. S. 154.
  5. Rozhovor Stanislava Zindulky pro časopis Naše rodina. 2003, č. 27.
  6. ŠEFLOVÁ, Saša. V 86 letech odešel do důchodu: Stanislav Zindulka se poslední den roku 2018 rozloučil s divadlem. Super.cz [online]. 2019-01-02 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (česky)
  7. ČTK. Ve věku 86 let zemřel držitel Českého lva Stanislav Zindulka. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2019-03-14 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (česky)
  8. Kultura; ČTK. Zemřel herec Stanislav Zindulka, bylo mu 86 let. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-03-14 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (česky)
  9. HLOŽKOVÁ, Hana. Johann Nepomuk Nestroy: Náčelník Večerní vánek aneb Hody divých mužů [online]. Český rozhlas, 2017-01-07 [cit. 2017-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
  10. ŘÍHOVÁ, Marie. Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Příběhy z tajemného prostředí rudolfinské Prahy [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.
  11. Hry postupující do užšího výběru a soutěžící o Cenu Prix Bohemia Radio 2006 v kategorii „Rozhlasová inscenace pro dospělého posluchače“. [online]. Český rozhlas [cit. 2017-06-17]. Dostupné online.
  12. ČTK. Ceny Thálie za celoživotní mistrovství získali mimo jiné Zindulka a Županič. Lidovky.cz [online]. 2016-03-26 [cit. 2016-03-26]. Dostupné online.

Literatura
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1134.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 763.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 815.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 568 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 539.
  • DUFKOVÁ, Eugenie, Bořivoj Srba (ed.). Postavy brněnského jeviště II. (1984-1989). Brno: Státní divadlo v Brně, 1989. 784 s. S. 289–296.
  • ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.