Rudolf Těsnohlídek

Pamětní deska s vánočním stromem v rodné Čáslavi

Pamětní deska R. Těsnohlídka v Bílovických lesích u Brna

Narodil se v roce 1882 v Čáslavi v domě čp.34 v Rybenské ulici u Podměstského rybníka, za hradbami města. Jeho otec Josef Těsnohlídek byl drobný zemědělec a přivydělával si jako pohodný. Otcovo povolání mu od ostatních dětí vysloužilo posměšky, které Rudolf se svou citlivou povahou těžko snášel. Byl tichý, často uzavřený sám do sebe. Jeho největší oporou byla jeho matka Josefa Těsnohlídková (rozená Mistolerová). Po studiu na obecné škole začal studovat nižší gymnázium v Čáslavi, odkud po čtyřech letech odešel na gymnázium do Hradce Králové. Aktivně se zapojoval do činnosti soukromého studentského literárního kroužku. Během studia mu zemřela matka a o pár let později zažil další trauma, když se před jeho očima utopil jeho kamarád Fíla Weber, jehož smrt si Těsnohlídek vyčítal do konce života.[3]

Po dokončení gymnázia odešel v roce 1901 do Prahy, kde začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na studiích se seznámil s anarchismem, díky čemuž pronikl do okruhu S. K. Neumanna. V Praze navštěvoval sestry zesnulého kamaráda Webera, které žily v podnájmu u manželů Kroupových, kde se seznámil s další podnájemnicí, svou budoucí manželkou Jindrou Kopeckou. Oba v sobě našli zalíbení a měli společný zájem o literaturu. Těsnohlídek jí doporučil, aby začala jako hospitantka docházet na přednášky Filozofické fakulty a společně i psali. Oslovoval ji uměleckým pseudonymem Kaja. Vzali se v roce 1905[4] a odjeli na svatební cestu do Norska. Manželství ale netrvalo dlouho. Kaja tragicky zemřela v norském městečku Vestnes poté, co ji zasáhla střela z revolveru, který u sebe nosila. Nikdy nebylo vyjasněno zda se jednalo o sebevraždu, či o nešťastnou náhodu. Těsnohlídek vždy zastával verzi nešťastné náhody a policejní vyšetřování neshledalo cizí zavinění. I přesto by Kaja dlouho nežila. Pitva prokázala, že byla již velmi nemocná. Trpěla tuberkulózou v posledním stádiu.[5] Po dobu vyšetřování se Těsnohlídek zdržoval v Norsku, kam se ještě jednou po roce vrátil, aby vztyčil náhrobek hrobu své ženy. Tato tragická smrt ho poznamenala do konce jeho života a ovlivnila i jeho díla.

V roce 1906 se Těsnohlídek odstěhoval do Brna, kde na radu S. K. Neumanna začal pracovat v časopise Moravský kraj. Předtím prožil krátký románek s jeho manželkou, Boženou Hodačovou, kterou přemlouval, aby odjela do Brna s ním, Hodačová ale zůstala s Neumannem.[6][7] Po zániku časopisu Moravský kraj nastoupil v redakci Lidových novin. Od roku 1908 psal soudničky pro Lidové noviny. V roce 1909 se znovu oženil. Vzal si Annu Kutilovou[8] a následujícího roku se jim narodil Těsnohlídkův jediný syn Milan (1910–1986). V roce 1912 byl válečným dopisovatelem v Srbsku a Albánii za války s Tureckem. V Srbsku se seznámil s MUDr. Navrátilem, kterého později seznámil se svou ženou. Ta se do něj zamilovala a s Těsnohlídkem se kvůli Navrátilovi rozvedla.[8]

Těsnohlídek se v roce 1914 přestěhoval do Bílovic nad Svitavou, kde bydlel osm let a napsal zde několik svých stěžejních děl. V Bílovicích došlo k události, která se stala inspirací pro založení tradice vánočních stromů republiky se sbírkou na pomoc dětem bez domova. K tomu jej pohnula událost, kdy s přáteli, s malířem Františkem Koudelkou a úředníkem Josefem Tesařem, nalezli 22. prosince 1919 v bílovickém lese prochladlé sedmnáctiměsíční děvčátko, Lidušku. Poprvé byl vánoční strom republiky rozsvícen 13. prosince 1924 na brněnském náměstí Svobody a tato tradice se postupně rozšířila i do ostatních měst. Tyto sbírky přispěly k tomu, že byl 8. prosince 1929 v Brně-Žabovřeskách otevřen dětský domov Dagmar pro opuštěné děti.[3]

Potřetí se oženil v roce 1924. Vzal si Olgu Zámečníkovou-Vaseckou, která také předtím prožila bolestný vztah, což je oba spojovalo.[7] Těsnohlídek trpěl depresemi. Neustále se obával o své místo v Lidových novinách. Slyšel mluvit o hypnóze a začal mít pocit, že má vidiny. Jeho duševní stav se pomalu stupňoval k horšímu. Dne 12. ledna 1928 v redakci Lidových novin v Brně spáchal sebevraždu – postřelil se. Nemířil dobře, proto nebyl na místě mrtvý. Z redakce byl odvezen do nemocnice, kde svému zranění podlehl.[6] Druhý den si po vyslechnutí zprávy o manželově smrti vzala život i jeho žena Olga.[9] Oba manželé byli společně pohřbeni 16. ledna 1928 na ústředním hřbitově v Brně.[7]

Jeho tvorbu, především v počátcích, ovlivnil impresionismus. Některé další impulsy převzal ze severské literatury. Jeho tvorba vyjadřuje jeho životní pesimismus, který zdůrazňují tragické situace, jež prožil ve svém životě. V básnické tvorbě se projevuje jako citlivý lyrik. Jako překladatel se věnoval skandinávským zemím. Vedl časopis Obzory, což byl orgán volného uměleckého sdružení Syrinx.

• 1996 – Příběhy lišky Bystroušky (ČRo Brno, vypráví Karel Höger)
• 2010 – Dobrodružství lišky Bystroušky (režie Jaroslav Kodeš; účinkují Lucie Pernetová, Václav Vydra, Taťjana Medvecká, Jiří Köhler a další.)