Mahmúd Abbás

Narodil se v Safedu v britské mandátní Palestině. Po vyhlášení státu Izrael 14. května 1948 vypukl ozbrojený konflikt a s rodiči uprchl do Sýrie. Vystudoval právo na univerzitě v Damašku, pokračoval studiem historie v Moskvě, kde obhájil doktorskou práci Sionisté a nacismus, kde popírá holocaust.[2] V 50. letech pracoval v Kataru jako imigrační úředník a setkal se tak s mnoha palestinskými uprchlíky. Vznikla tam za účasti jeho a Jásira Arafata myšlenka založit Národní palestinské osvobozenecké hnutí, dnešní Fatah.

Roku 2003 se stal Abbás premiérem, po smrti Jásira Arafata roku 2004 byl zvolen předsedou OOP a prezidentem palestinské samosprávy, později se mu s militantními palestinskými vůdci podařilo vyjednat pozastavení útoků proti Izraeli.

Abbás je pro svůj umírněný postoj podporován mnohými státy (USA, Izrael, Evropská unie), zvláště v období střetů Hamásu s Fatahem v polovině roku 2007. Abbás sestavil sám vládu nestranických odborníků (nikdo odsud není z Fatahu), a to poté, co pásmo Gazy obsadili ozbrojenci z Hamásu.

Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál Ion Mihai Pacepa ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB a Mahmúd Abbás byl vycvičen v KGB.[3][4][5] OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku (Semtex z Československé socialistické republiky). Ion Mihai Pacepa, Viktor Suvorov a Stanislav Luněv uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, jednou z prvních akcí bylo financování a zásobování OOP a vyškolení jeho čelných představitelů včetně Mahmúda Abbáse.[6][7][8] Terorismus SSSR viděl jako efektivnější taktiku oproti standardní vojenské operaci proti státu Izrael, které vždy skončily prohrou. Toto potvrzuje např. Wallace Edward Brand z University of California[4] nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State?[9] Generál KGB Alexandr Sacharovskij řekl: "V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní."[10]

• Řád Umajjovců I. třídy – Sýrie, 2008
• Řád Zajda – Spojené arabské emiráty, 2010
• velkokříž Řádu za zásluhy Duarta, Sáncheze a Melly – Dominikánská republika, 2011
• Řád přátelství – Rusko, 2013
• řetěz Řádu Mubáraka Velikého – Kuvajt, 2013
• Řád Izzadin – Maledivy, 2013
• velkokříže Řádu Francisca de Mirandy – Venezuela, 16. května 2014[11]
• Národní řád za zásluhy I. třídy – Alžírsko, 2014
• velkostuha Národního řádu za zásluhy – Mauritánie, 2016
• řetěz Řádu šejka Isy ibn Salmána al Chalífy‎ – Bahrajn, 2017
• velkostuha Řádu republiky – Tunisko, 2017

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mahmúd Abbás na Wikimedia Commons
• Osoba Mahmúd Abbás ve Wikicitátech