Mezinárodní uznání Státu Palestina

Mezinárodní uznání Státu Palestina je předmětem sporů mezi mnoha státy světa. Stát Palestina vyhlásil Jásir Arafat 15. listopadu 1988 v exilu a od té doby není celosvětově uznáván. OSN mu po založení přidělila status pozorovatelského státu.

Mapa států, které oficiálně uznaly samostatnost Státu Palestina

Po založení

Ihned po vyhlášení autonomie stát uznalo 114 zemí, především islámsky a komunisticky orientovaných. Většina z nich udržovala diplomatické vztahy také s největším odpůrcem samostatného státu – s Izraelem, který autonomii nikdy neuznal a společně s USA stojí v čele koalice proti založení Palestinského státu. Přesto palestinský cestovní pas uznávalo v roce 1995 pouze 29 zemí světa.

Pro palestinské postavení v OSN se po vyhlášení samostatného státu mnoho nezměnilo, Organizace pro osvobození Palestiny již totiž od roku 1974 jako zástupce nestátní entity a mělo možnost vystupovat ve Valném shromáždění Organizace spojených národů. V roce 1993 se po půlročním jednání Izrael a Organizace pro osvobození Palestiny navzájem uznaly podpisem Deklarace o zásadách palestinské autonomie v Oslu.

21. století
Uznání Palestiny jako nečlenského pozorovatelského státu OSN:
▉ Palestinská autonomie
▉ pro
▉ proti
▉ zdrželi se hlasování
▉ nepřítomní
▉ nečlenské státy

Už v roce 1989 bylo sedmi státy navrženo palestinské členství organizace UNESCO a 31. 11. 2011 proběhlo hlasování o přijetí. Pro Palestince proběhlo úspěšně, když bylo 107 pro, 14 proti, 52 se zdrželo a 12 se neúčastnilo hlasování. Jako reakci přestaly Spojené státy a Izrael platit členské příspěvky,[1] čímž organizace přišla o zhruba čtvrtinu příjmů, těmto státům ovšem upřela podle svých stanov hlasovací právo.[2]

29. listopadu 2012 schválilo Valné shromáždění status Palestiny jako nečlenského státu, čímž posílilo její mezinárodní postavení. Pro hlasovalo 138 států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo. Odpůrci argumentovali především nebezpečím Palestiny pod vládou kontroverzní skupiny Hamás, která stojí na seznamu teroristických skupin téměř všech západních zemí světa. EU hlasovala nejednotně, Palestinu uznalo 14 zemí, 12 se zdrželo (včetně Německa nebo Spojeného království) a Česká republika vystoupila jako jediná proti.[3]

Později Palestinu uznala dále např. roku 2014 nově ustanovená švédská vláda.[4]

Postoj České republiky

Bývalé Československo patřilo mezi státy, které autonomii uznaly; od únoru 1989 se v Praze nachází palestinské velvyslanectví. Pohled samostatné České republiky na otázku autonomie se ovšem od té doby změnil a při hlasování o samostatnosti se jako jediná evropská země přiklonila k bloku Izraele, USA a Kanady. Ústavním zákonem se ČR před rozdělením Československa nicméně zavázala uznávat všechny státy, jež uznávala ČSFR.

Vláda ČSSR vyslovila souhlas pro uznání vyhlášení palestinského státu svým usnesením č. 307  ze dne 18. 11. 1988. Forma tohoto vyjádření se shoduje s textem rezoluce Valného shromáždění OSN 43/177, které bere na vědomí „vyhlášení Státu Palestina“.[5]

Reference
  1. Palestina je členem UNESCO, USA přestaly platit příspěvky [online]. Česká televize, 2011-10-31 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
  2. USA a Izrael přišly o hlasovací právo v UNESCO, neplatily příspěvky [online]. Novinky.cz, 2013-11-08 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
  3. ČTK. OSN nepřímo uznalo Palestinu. Česko se jako jediný stát EU postavilo proti [online]. Hospodářské noviny, 2012-11-30 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
  4. Švédsko oficiálně uznalo Palestinu jako stát. Chce zlepšit budoucnost regionu. Český rozhlas [online]. 2014-10-30 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.
  5. Uznání státu Palestina Českou republikou [online]. Ministerstvo zahraničních věcí [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.