Srebrenik

Srebrenik se poprvé objevuje v historických záznamech roku 1333.[2] První psaný dokument připomíná dřevěné město, kterému vládl Stefan II. Kotromanić, tehdejší bosenský bán. Název města se objevoval v různých podobách a různých zdrojích; kromě původního Sr'bnik se také setkáváme i s Srebranich, či Zrebernek, například v textech původem maďarských. Město tehdy obchodovalo s Dubrovníkem a obchodní cesty vedly přes území dnešní Bosny a Hercegoviny. V této době byl Srebrenik jedním z center historické Bosny, která byla pod nadvládou rodu Kotromanićů a dosahovala rekordně rozsáhlého území. Bosna se tehdy rozprostírala na teritoriu ohraničeném řekou Sávou na severu, Zadarem a Kninem na jihu a jihovýchodní hranici tvoří Herceg Novi. Uherský král Matyáš Korvín v říjnu 1464 prošel se svým vojskem až do severovýchodní Bosny a obsadil rovněž i Srebrenik. Ze území, která získal, zformoval tzv. Srebernickou bánovinu, která byla řízena na základě vojenských pravidel. Za zástupce Bánoviny vybral chorvatského pána Nikolu Ilockého.

Do osmanských rukou se město dostalo v roce 1512 nebo 1521,[3] kdy jej dobyl tehdejší bosenský bey Feriz. Za osmanské vlády přestoupila část obyvatelstva na islám a byla vybudována i mešita.

V dnešní době je hlavní památkou celé oblasti zřícenina z předosmanských dob. V ní se od roku 1977 koná na přelomu srpna a září festival s názvem „Srebrenik - otevřené město umění“.[4] Po druhé světové válce se město rozšířilo o moderní čtvrť s moderní infrastrukturou (osm základních škol, školka, Středoškolské centrum, Dům zdraví, dům kultury s knihovnou, dále pak kino a galerie).

Srebrenik se nachází v údolí, které vytvořila během času řeka Tinje. Městem prochází silnice, která spojuje města Brčko, Tuzla a Sarajevo. Průměrná nadmořská výška celého území, na kterém se rozkládá srebrenická opština s rozlohou 249 km², činí 199 m. V roce 1991 tu žilo v četných vsích celkem 40 896 obyvatel. Opština Srebrenik je obklopena horskými masivy Majevica a Trebava.

Obyvatelstvo Srebreniku i okolních vesnic se věnuje hlavně zemědělským činnostem, ovocnářství a chovu dobytka. V uplynulých desetiletích za dob SFRJ se podařilo rozvíjet i průmyslovou výrobu, hlavně tedy produkci nábytku, stavebních materiálů a textilu. I přesto se však nejednalo o příliš zprůmyslněnou část Bosny a Hercegoviny, k průměru se začal Srebrenik přibližovat teprve až po ukončení války a budování podniků v nových ekonomických poměrech. Růst byl sice rychlý, neobešel se bez problémů; nesnadná byla například privatizace starších závodů.[5] Půda v okolí řeky je úrodná, avšak náchylná k erozím. Záplavy jsou časté, hlavně během jara, kdy dochází k redukci sněhové pokrývky a řeka Tinje tak zmohutní.[3]

Podle posledního jugoslávského sčítání lidu z roku 1991 měla opština Srebrenik 40 896 obyvatel v celkem 49 sídlech. Vzhledem k válečným přesunům obyvatelstva v první polovině 90. let jsou tyto údaje již značně neaktuální a pouze orientační.

Přestože dominantním národem jsou v opštině Bosňáci, mnohé z vesnic, které do této opštiny spadají, jsou etnicky čistě srbské (nebo tak tomu bylo podle posledního sčítání lidu. Jednalo se o vesnice Donji Podpeć, Gornji Podpeć, Jasenica, Maoča, Špionica Centar a Špionica Gornja. Vesnice Špionica Srednja, Straža, Gornji Hrgovi a Cerik pak byly převážně chorvatské.

Na území opštiny Srebrenik existuje několik sportovních spolků. Roku 1953 byl založen klub FK Gradina, který dnes hraje v První lize Federace Bosny a Hercegoviny. Hraje se také i basketbal, který má v zemích bývalé Jugoslávie velkou tradici. Místním klubem, který se věnuje košíkové je KK Gradina. Hraje se také volejbal (OK Gradina) a házená (Srebrenik 04). Gradina v předválečných dobách patřila k nejúspěšnějším týmům v BiH.

V roce 1991 tvořila opčinu následující sídla (vsi):