Slov-Air

Přímým předchůdcem státního podniku Slov-Air byl útvar Agrolet (jako součást Československých aerolinií), který vznikl v roce 1961 k provádění leteckých prací v zemědělství a lesnictví.[2] V roce 1969 formálně Agrolet zanikl a vznikl státní letecký podnik Slov-Air.[3][4] Za prvotního předchůdce Slov-Airu lze však považovat společnost Baťa, která mimo jiné provozovala od roku 1924 také vlastní leteckou dopravu.[2] Firma Baťa byla v roce 1945 znárodněna (Baťa, n.p.), nicméně její letecké oddělení zůstalo zachováno. Od 1. ledna 1949 firma existovala pod názvem Svit, n.p.[2] Letecké oddělení firmy pak působilo pod obchodní značkou Svitlet, avšak během téhož roku stalo přidruženou součástí Československých aerolinií, které ho jako oddíl pro aerotaxi definitivně pohltily v roce 1951. Tento původní oddíl (v souvislosti se změněným předmětem své činnosti /letecké zemědělské práce/ od poloviny 50. let 20. stol.) byl v roce 1961 reorganizován do specializovaného útvaru ČSA nazvaného Agrolet. Ten pak tvořil v souvislosti s federalizací Československa základ nové firmy (s celostátní působností) pod názvem Slov-Air, podnik pre leteckú činnosť.[2] Útvar Agrolet měl sídlo na Letišti Praha-Ruzyně, nově vzniklý podnik Slov-Air sídlil od vzniku na Letišti Bratislava-Ivánka. Po roce 1992, kdy Slov-Air již neprovozoval leteckou záchrannou službu, se postupně snižoval počet jeho úkolů a v roce 2001 Slov-Air ukončil činnost.[1]

K 1. lednu 1991 byl v rámci faktické federalizace Československa na základě kompetenčního zákona a delimitačního protokolu převeden na Slov-Air majetek Československých aerolinií na území Slovenska, přičemž Československé aerolinie se staly českým podnikem a Slov-Air se stal slovenským podnikem. Již v roce 1992 však Slovensko začalo projevovat s tímto rozdělením nespokojenost s tím, že dělení probíhalo v podmínkách, kdy se ještě nevědělo o zániku Československa, a že na takové dělení by dnes nemohli přistoupit. K dohodě o převodu dalšího podílu ČSA Slovensku však již nikdy nedošlo a slovenskému ultimativnímu požadavku, aby ČSA vypustily ze svého názvu Slovensko, bylo vyhověno až po dalších třech letech.

Slov-Air využíval zpočátku dva vrtulníky Mil Mi-4, jeden stroj Mil Mi-1 a také vojenský vrtulník Mil Mi-8.[3] Středně těžké vrtulníky Mil Mi-8 byly většinou využívány ke stavebně montážním pracím. Vzhledem k tomu, že vojenské stroje nebyly často k dispozici, měl Slov-Air v letech 1971 až 1973 vrtulník Mil Mi-8 pronajatý od východoněmeckého Interflugu.[3] Od dubna 1970 slouží u Slov-Airu také jeden vrtulník PZL SM-2.[3] Kvůli nedostatku letecké techniky nakupoval Slov-Air od roku 1973 nové vrtulníky. V roce 1973 se tak ve službě objevují první vrtulníky Mil Mi-8 a od roku 1974 také nové lehké stroje Mil Mi-2.[3] Vrtulníky byly používány pro stavebně montážní práce, geofyzikální průzkum, vztyčování stožárů vysokého napětí a pro další činnosti, ale největší význam vrtulníků Slov-Airu se projevil se vznikem letecké záchranné služby v Československu v roce 1987.

O vybudování systému organizované letecké záchranné služby na území Československé socialistické republiky se začalo uvažovat teprve v roce 1977.[5] Federální ministerstvo vnitra, ministerstvo zdravotnictví a Ústav národního zdraví začali shromažďovat informace o provozu letecké záchranné služby v ostatních evropských zemích. Pozornost byla soustředěna především na počet a zaměření letů, ale sbíraly se informace také o stanovištích a vrtulnících letecké záchranné služby.[5]

Letecká záchranná služba zahájila na území Československa činnost oficiálně 1. dubna 1987 v 7:15. Jednalo se o zkušební provoz pro oblast Prahy a Středočeského kraje. Pražský Ústav národního zdraví vyčlenil pro leteckou záchrannou službu zdravotnický personál, Letecká správa Federálního ministerstva vnitra poskytla vrtulníky a Československá státní pojišťovna zajistila finanční krytí projektu.[5] První etapa zkušebního provozu probíhala do 30. května 1987 a zjišťovala ji Letecká správa Federálního ministerstva vnitra, druhá etapa probíhala od 15. července do 30. září 1987 a chod letecké záchranné služby zajišťoval státní podnik Slov-Air.[6]

Systém letecké záchranné služby byl v Československu vybudován mezi lety 1987–1992. Státní podnik Slov-Air zajišťoval svými vrtulníky provoz letecké záchranné služby na téměř všech stanicích letecké záchranné služby.[3] Výjimku tvořily pouze stanice Kryštof 06 v Hradci Králové, Kryštof 13 v Českých Budějovicích, Kryštof 16 v Trenčíně, Kryštof 17 v Havlíčkově Brodě a Kryštof 18 v Liberci, kde sloužily vrtulníky jiných subjektů. Po roce 1992 převzaly provoz na všech stanicích soukromé společnosti nebo jiné státní subjekty.[3]

• 31. července 1969 Antonov An-2 (registrace OK-KHD) havaroval poblíž Drogomyślu v Polsku[7]
• Let OI-438 – Dva únosci donutili 18. dubna 1972 pilota letadla na pravidelné vnitrostátní lince Praha–Mariánské Lázně k přistání v Západním Německu.[8][9]

• 8. června 1972 došlo na palubě letadla Slov-Airu za letu z Mariánských Lázní do Prahy (Let L-410, registrace OK-ADN) k obdobnému útoku. Ozbrojený únosce vešel do kokpitu a požadoval změnu kurzu do Západního Německa. V následné potyčce byl jeden pilot zastřelen. Letadlo nemělo dostatek pohonných hmot pro let do Mnichova, jak únosci požadovali, proto přistálo na poli nedaleko Weidingu.[10]

• V září 1981 letadlo Slov-Airu An-2 (registrace OK-KIM) havarovalo poblíž Znojma po dalším pokusu o únos[11]
• 25. srpna 1982 havarovalo letadlo Slov-Airu An-2 (registrace OK-JIK) nedaleko Smědavy[12]
• 13. března 1992 bylo letadlo Slov-Airu Let L-410 (registrace OK-PDI) s devíti pasažéry na palubě neopravitelně poškozeno při nouzovém přistání na žilinském letišti[13]