PZL SM-2
PZL SM-2 je lehký víceúčelový užitkový vrtulník s třílistým nosným rotorem a třílistým tlačným vyrovnávacím rotorem. Vyráběn byl v letech 1960–1963 polským leteckým závodem WSK PZL Świdnik. Jedná se o stroj konstrukčně vycházející ze sovětského vrtulníku Mil Mi-1, který byl v Polsku vyráběn licenčně pod označením PZL SM-1. Vrtulník je známý také pod označením WSK SM-2.
| PZL SM-2 | |
|---|---|
 Vojenská verze určená pro leteckou záchrannou službu | |
| Určení | lehký víceúčelový užitkový vrtulník |
| Výrobce | WSK PZL Świdnik |
| Šéfkonstruktér | Jerzy Tyrcha |
| První let | 18. listopadu 1959 |
| Zařazeno | 1960 |
| Uživatel | Polské letectvo Polské námořnictvo Letecký oddíl Ministerstva vnitra Slov-Air a další |
| Výroba | 1960–1963 |
| Vyrobeno kusů | 91 nebo 88 ks |
| Vyvinuto z typu | Mil Mi-1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vývoj
Od roku 1956 byl v polském leteckém závodě WSK PZL-Świdnik vyráběn licenčně lehký čtyřmístný sovětský vrtulník Mil Mi-1, ovšem pod označením PZL SM-1. V roce 1957 byly v Polsku zahájeny práce na modernizované verzi, která by byla schopna transportovat pět pasažérů.[1][2] Konstruktéři měli za cíl vytvořit cvičný stroj, ve kterém mohou být vedle sebe dva piloti. Hlavním konstruktérem byl Jerzy Tyrcha.[1]
Největších změn doznala kabina, která byla prodloužena a konstruována jinak. Kabina měla na bocích dveře posuvné směrem dozadu. Změny se naopak nedotkly pohonné jednotky s transmisní soustavou, rotorů a podvozku. Prototyp poprvé vzlétl 18. listopadu 1959,[3] výroba byla zahájena v roce 1960. Letové vlastnosti nového vrtulníku byly ale v porovnání se strojem Mi-1 (SM-1) horší, především kvůli nevhodným vlastnostem karburátoru. Na některých strojích byl později karburátor vylepšen.
Celkově bylo vyrobeno 91[3] nebo 88[1] kusů. Jednalo se o stroj vyráběný pouze v Polsku, souběžně s ním byly vyráběny také úspěšnější vrtulníky SM-1. V závodě byly produkovány tři hlavní varianty: vojenská varianta, sanitní varianta a varianta s jeřábem.
Základní transportní verze byla schopna transportovat pět cestujících včetně pilota, tři seděli v zadní části kabiny a jeden vedle pilota v přední část. Varianta určená pro leteckou záchrannou službu mohla být vybavena nosítky umístěnými uvnitř kabiny nebo gondolami po bocích trupu. Všechny varianty mohly být vybaveny přídavnými palivovými nádržemi o objemu 140 l, umístěnými na levé straně trupu. Přídavná palivová nádrž umožnila zvýšit dolet na 500 km. Varianta s jeřábem, označována jako SM-2R, byla vybavena navijákem s nosností 120 kg.[4]
Varianty
- S-2
- Původní označení prototypu SM-2.[5]
- SM-2
- Základní verze určená především ke spojovacím a transportním účelům.[5]
- SM-2P
- Verze pro transport pilota a čtyř pasažérů, zkratka odvozena ze slova pasažierski, pasažérský.[5]
- SM-2R
- Varianta s jeřábem vybavená navijákem s nosností 120 kg. Označení odvozeno z polského ratowniczy, záchranný.[4]
- SM-2S
- Sanitní verze (sanitarny, sanitní), která svým určením odpovídala variantě SM-1S, ale pacient mohl být transportován na nosítkách uvnitř trupu. Kromě pilota a pacienta se do vrtulníku vešel také jeden zdravotník.[4]
- SM-2Sz
- Cvičná verze (szkolny, školní) se zdvojeným řízením.[4]
Vrtulníky SM-2 ve světě
Převážná většina vrtulníků SM-2 sloužila v polském letectvu a námořnictvu (od konce roku 1960 bylo dodáno 75 kusů).[3] Několik strojů provozovalo také polské ministerstvo vnitra pro policejní účely. Čtyři kusy byly provozovány pro potřeby letecké záchranné služby.[3] Na konci 70. let byly vrtulníky SM-2 nahrazovány modernějšími sovětskými dvoumotorovými vrtulníky Mil Mi-2, poslední stroj ukončil činnost kolem roku 1981.
Jediný vrtulník SM-2 byl exportován do Československa, kde sloužil v letech 1963–1970 ve službách Leteckého oddílu Ministerstva vnitra (imatrikulační značka OK-BYK).[6][7][8] Od roku 1970 do roku 1975 létal pro potřeby státního podniku Slov-Airu, který jej odkoupil za 40 tisíc korun československých.[7][8][9] Vrtulníky SM-2 se dochovaly v počtu několika kusů v muzeích, například v Muzeu polského letectví v Krakově, Kolobřehu nebo Drzonówě. Jeden je umístěn také v expozici Leteckého muzea Kbely.
Uživatelé
|
|
.svg.png.webp){kind=small}
Specifikace
Data podle publikace Jane's All The World's Aircraft 1965-66.[10]
Technické údaje
- Posádka: 1 pilot
- Užitečná zátěž: 4 osoby
- Délka: 12,08 m
- Výška: 3,30 m
- Průměr nosného rotoru: 14,30 m
- Plocha nosného rotoru: 160,6 m²
- Prázdná hmotnost: 1890 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 2511 kg
- Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový motor Ivčenko AI-26V o výkonu 429 kW
Výkony
- Maximální rychlost: 170 km/h
- Cestovní rychlost: 130 km/h
- Stoupavost: 4,5 m/s
- Dostup s vlivem země: 4000 m
- Dolet: 320 km (500 km s přídavnou palivovou nádrží)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku PZL SM-2 na anglické Wikipedii.
- FOJTÍK, Jakub. Ruské vrtulníky. Redakce Arnošt Moucha. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 6. 2009. 375 s. ISBN 978-80-86808-65-9. Kapitola Mil Mi-1, SM-1, SM-2, s. 138. [Dále jen FOJTÍK, Ruské vrtulníky, s. 138].
- SVOBODA, Václav. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1979. 324 s. S. 238.
- MIKOŁAJCZUK, Marian. Śmigłowce Mi-1/SM-1/SM-2 w polskim lotnictwie wojskowym. Lotnictwo z szachownicą. 2009, čís. 9. (polsky)
- FOJTÍK, Ruské vrtulníky, s. 143
- FOJTÍK, Ruské vrtulníky, s. 142
- FOJTÍK, Jakub. Policejní vrtulníky. Praha: Naše vojsko, 2007. 173 s. ISBN 978-80-206-0870-3. Kapitola Mil Mi-1, s. 97. [Dále jen FOJTÍK, Policejní vrtulníky, s. 97].
- FOJTÍK, Policejní vrtulníky, s. 98
- SM-2 [online]. vrtulník.cz, rev. 2012-09-29 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online.
- Zastosowanie śmigłowców SM-2 [online]. sanko.wroclaw.pl [cit. 2013-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (polsky)
- TAYLOR, John W. R. Jane's All The World's Aircraft 1965-66. London: Sampson Low, Marston & Company, 1965. (anglicky)
Literatura
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu PZL SM-2 na Wikimedia Commons - (polsky) Užití vrtulníků SM-2
- (anglicky) Fotogalerie SM-2
- (polsky) Vrtulníky SM-1 a SM-2 v polském letectvu