Ťiang-su

V dobách dynastie Chan byly oblasti dnešního Ťiang-su vzdáleny od tehdejších center čínské civilizace. V následujícím období tří říší se jih Ťiang-su stal jádrem říše Východní Wu, přičemž hlavním městem bylo Ťien-je (později přejmenováno na Ťien-kchang) rozkládající se na území dnešního Nankingu. V důsledku nomádských invazí do Číny ve 4. století byl císařský dvůr dynastie Ťin přesunut právě do Ťien-kchangu, přičemž do centrálního a jižního Ťiang-su se uchylovali migranti z postižených oblastí na severu Číny. Ťien-kchang dále zůstal hlavním městem pro čtyři následující jižní dynastie a stal se největším obchodním a kulturním centrem v Číně.

Po sjednocení Číny dynastií Suej v roce 581 se politické centrum Číny přesunulo na sever, nicméně v Ťiang-su došlo ke stavbě Velkého kanálu, spojujícího severní oblasti s prosperující deltou řeky Jang-c'. Dynastie Tchang byla závislá na každoročních dodávkách obilí z jižního Ťiang-su. V dobách dynastie Sung se rozvinula bohatá obchodnická třída a začala vznikat tržní ekonomika. Oblasti jižního Ťiang-su, Šanghaje a přilehlých oblastí se staly centrem obchodu; města jako Su-čou či Yang-čou proslula okázalostí a bohatstvím.

V roce 1127 získala džürčenská dynastie Ťin kontrolu nad severními částmi Číny, zatímco jih byl ovládán říší (jižní) Sung; hranici mimo jiné tvořila řeka Chuaj, která protéká severem provincie Ťiang-su.

Říše Ming si zpočátku za své hlavní město zvolila Nanking; oblasti v okolí Nankingu, zhruba odpovídající dnešním provinciím Ťiang-su a An-chuej, byly ustanoveny jako provincie Nan-č'-li. I přes to, že bylo císařské hlavní město později přesunuto na sever do Pekingu, si Nanking udržel svůj status jako hlavního města jihu. Nan-č'-li zůstalo i nadále důležitým centrem obchodu a textilního průmyslu.

V dobách dynastie Čching byla provincie Nan-č'-li reorganizována v provincii Ťiang-nan. V roce 1666 byla provincie rozdělena na Ťiang-su a An-chuej, načež hranice Ťiang-su se od té doby již výrazně neměnily.

S postupným pronikáním západních mocností do Číny od 40. let 19. století byla bohatá a obchodně významná delta Dlouhé řeky na jihu Ťiang-su stále více vystavována západnímu vlivu. Původně malé, bezvýznamné město Šanghaj se začalo rychle proměňovat v rostoucí metropolitní centrum finančnictví, obchodu a kosmopolitanismu.

Významnou roli sehrály oblasti Ťiang-su také během Povstání tchaj-pchingů v letech 1851-1864, které vyústilo v založení tzv. Nebeské říše velkého míru, křesťanského teokratického státního útvaru se sídlem v Nankingu, tehdy dočasně přejmenovaném na Tchien-ťing.

Ťiang-su, podobně jako ostatní provincie, se po vzniku Čínské republiky v roce 1912 stalo předmětem soupeření a bojů mezi jednotlivými vojenskými vládci (tzv. militaristy). V roce 1927 byla v Nankingu Čankajškem ustavena nová vláda, která brzy poté prostřednictvím kuomintangské Národní revoluční armády získala kontrolu nad většinou Číny.

Situace se změnila s vypuknutím druhé čínsko-japonské války. 13. prosince 1937 byl dobyt Nanking, kde bylo japonskými vojsky spácháno množství válečných zločinů, souhrnně známých jako Nankingský masakr. Nanking byl také sídlem kolaborantské vlády, tzv. režimu Wang Ťing-weje. Provincie Ťiang-su setrvala okupována Japonskem až do konce války v roce 1945.

Po skončení druhé světové války, resp. v Číně druhé čínsko-japonské války, se Nanking znovu stal hlavním městem Čínské republiky. Následně došlo k obnovení bojů mezi kuomintangskými a komunistickými silami během tzv. druhé fáze čínské občanské války, přičemž v oblastech na severu Ťiang-su došlo na přelomu let 1948 a 1949 k rozhodující chuajchajské kampani, která vyústila v porážku kuomintangských sil a umožnila komunistickým vojskům postup na jih, včetně dobytí Nankingu.

Po uchopení moci komunisty a vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 bylo hlavní město Číny přesunuto z Nankingu do Pekingu, přičemž Nanking byl degradován na úroveň provinčního hlavního města. Při tzv. otevření Číny světu a souvisejících ekonomických reformách v osmdesátých letech bylo Ťiang-su vzhledem ke své pobřežní povaze jednou z provincií, v nichž bylo prvotní reformní úsilí lokalizováno. V roce 1984 byla dvě města v Ťiang-su, konkrétně Lien-jün-kang a Nan-tchung, určena jako oblasti otevřené zahraničním investicím.

Ťiang-su se nachází ve východní Číně na pobřeží Žlutého moře (a částečně také Východočínského moře). Na severu sousedí s provincií Šan-tung, na západě s provincií An-chuej, na jihu s provincií Če-ťiang a na jihovýchodě s přímo spravovaným městem Šanghaj. Žluté moře provincii obtéká z východu.

Provincie Ťiang-su je velmi rovinatá; roviny zaujímají 68% její rozlohy. Většina provincie nedosahuje vyšší nadmořské výšky než 50 metrů. Nejvyšším bodem provincie je hora Jün-tchaj poblíž města Lien-jün-kang, dosahující výšky 652 m n. m.

Většina provincie má vlhké subtropické podnební (typ Cfa a Cwa), na severu postupně přechází ve vlhké kontinentální podnebí (typ Dwa). Sezónní změny počasí jsou výrazné. Průměrné teploty se pohybují v rozmezí -1 až 4 °C v lednu, 26 až 29 °C v červenci. Deštivé je zejména období na pomezí jara a léta, během pozdního léta a začátku podzimu provincii zasahují tajfuny a bouřky. Průměrný roční úhrn srážek je 800–1200 mm, přičemž většina srážek je soustředěna během jihovýchodních monzunů v létě.

Vodní plochy představují 18% rozlohy provincie. Nejdelší čínská řeka Jang-c’-ťiang protéká provincií na jihu a vlévá se do Východočínského moře. Její delta je považována za hranici mezi Východočínským a Žlutým mořem.

V Ťiang-su se také nachází množství jezer, největším z nich je Tchaj-chu, další významná jezera jsou Chung-ce-chu, Kao-jou-chu, Luo-ma-chu a Jang-čeng-chu.

Provincii od severu k jihu protíná Velký kanál, přičemž kříží všechny říční systémy tekoucí od východu na západ.

V provincii je rozvinutý zavlažovací systém, kvůli kterému se zejména jižní části Ťiang-su říká „země vody“. Město Su-čou na jihu provincie je natolik protkané kanály, že se mu dostalo přezdívky „Benátky východu“ či „Benátky orientu“.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jiangsu na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ťiang-su na Wikimedia Commons