Severní Itálie

Severní Itálie byla se v různých obdobích historie nazývala různě. Během starověku se termíny Gallia Cisalpina, Gallia Citerior nebo Gallia Togata používaly k definování té části Itálie, kterou mezi 4. a 3. stoletím před naším letopočtem obývali Keltové (Galové). Ta byla ve 20. letech 2 století př. n. l. dobyta římskou republikou a v době asi od roku 81 př. n. l. až do roku do 42 př. n. l. byla římskou provincií, než byla sloučena do římské Itálie. Do té doby byla považována za součást Galie, přesněji té části Galie na „vnitřní straně Alp“ (z pohledu Římanů), na rozdíl od Zaalpské Galie („na odvrácené straně Alp“).

Po pádu Římské říše a osídlení Langobardy byl v raném středověku používán název Langobardia Maior k definování domén Lombardského království v severní Itálii. Lombardská území za nimi byla nazývána Langobardia Minor, skládající se z Spoletského a Beneventského vévodství.

V průběhu pozdního středověku, po pádu severní části Lombardského království do područí Karla Velikého, se termín Longobardia používal ve významu severní Itálie v rámci středověkého Italského království. Jak se oblast rozdělila na regionální státy, termín Lombardie se následně posunul tak, aby označoval pouze oblast Milánského, Mantovského, Parmského a Modenského vévodství a později pouze oblast kolem Milána.

V pozdním novověku byl široce užíván termín Alta Italia („Vysoká Itálie“), například Národním osvobozeneckým výborem pro severní Itálii (Comitato di Liberazione Nazionale Alta Italia) v době druhé světové války. Od 60. let 20. století se někdy používal termín Padánie coby geografické synonymum Pádské nížiny. Termín se objevoval sporadicky až do počátku 90. let, než Liga severu (Lega Nord), federalistická politická strana se separatistickými sklony, navrhla označení Padania jako možný název pro nezávislý stát v severní Itálii. Od té doby nese silné politické konotace.

Severní Itálii tvoří povodí řeky Pád, které zahrnuje celou šířku Pádské nížiny táhnoucí se od úpatí Apenin na jihu po úpatí Alp (Dolomit) na severu a západě, spolu s údolími a svahy na obou jejích stranách, Benátskou nížinu a Ligurské pobřeží. Severní a západní hranici severní Itálie tvoří Alpy a jižní Apeniny. Mezi těmito dvěma horskými pásmy se rozkládá velká rovina tvořená Benátskou, ale především Pádskou nížinou, řeky Pád, největší řeky v Itálii, jejíž tok je 652 km. Teče východním směrem od Kottských Alp k Jaderskému moři a přijímá všechny vody, tekoucí z Apenin na sever, a všechny, které tečou z Alp směrem na jih. Pádská nížina je největší rovina a nejúrodnější oblast v Itálii a historicky se zde koncentrovala naprostá většina severoitalské populace.

Alpy zahrnují některé celosvětově známé vrcholy jako Matterhorn (italsky Cervino), Monte Rosa, Gran Paradiso v západních Alpách a Bernina, Stelvio a Dolomity na východní straně Alp. Nejvyšší horou Evropy se 4 810 m n.m. je Mont Blanc (italsky Monte Bianco), na hranici Itálie s Francií.

S výjimkou části Ligurie leží celá severní Itálie v povodí Jaderského moře (s řekami Pád, Piave, Adige, Brenta, Tagliamento, Reno), přes vody některých pohraničních obcí (Livigno v Lombardii, Innichen a Sexten v Tridentsku) odtékají do Černého moře povodím Dunaje a vody z Lejského jezera v Lombardii odtékají do Severního moře povodím Rýna.

Alpská jezera, jako je jezero Garda, se vyznačují teplejším mikroklimatem než okolní oblasti

Milán

Janov

Na úpatí Alp se nachází řada subalpinských morénových jezer, z nichž největší je Garda. Dalšími dobře známými z těchto jezer jsou Lago Maggiore, jehož nejsevernější část leží na území Švýcarska, dále jezera Como, Orta, Lugano, Iseo a Idro.

Severní Itálie je nejrozvinutější a nejproduktivnější oblast celé Itálie s jedním z nejvyšších HDP na obyvatele v Evropě. Byla to první část Itálie, která se na konci 19. století industrializovala. Tzv. průmyslový trojúhelník byl tvořen výrobními centry Milán a Turín a námořním přístavem Janov. Od té doby se průmyslové jádro oblasti posunulo na východ a současný průmyslový trojúhelník již tvoří celé regiony Lombardie, Benátsko a Emilia-Romagna. K podobnému posunu došlo u HDP na hlavu a východní regiony (včetně Lombardie) se od té doby staly bohatšími než Piemont a Ligurie. S nominálním HDP v roce 2008 odhadovaným na 772,7 miliard eur, představovala severní Itálie 54,8 % italské ekonomiky, přestože zde žije jen 45,8 % populace. [5]

Nejlidnatější města (s více než 100 000 obyvateli) k 31. červenci 2021[6] odhady byla:

Hodnost	Město	Počet obyvatel	Kraj
1	Milán	1,395,484	Lombardie
2	Turín	843,235	Piemontsko
3	Janov	554,277	Ligurie
4	Bologna	394,374	Emilia-Romagna
5	Verona	257 490	Benátsko
6	Benátky	254 505	Benátsko
7	Padova	207 485	Benátsko
8	Parma	196 007	Emilia-Romagna
9	Terst	199,744	Furlánsko-Julské Benátsko
10	Brescia	196,941	Lombardie
11	Modena	187 595	Emilia-Romagna
12	Reggio Emilia	169 010	Emilia-Romagna
13	Ravenna	157 074	Emilia-Romagna
14	Rimini	148 320	Emilia-Romagna
15	Ferrara	131,834	Emilia-Romagna
16	Monza	123 409	Lombardie
17	Trento	120 336	Tridentsko-Horní Adiže/Jižní Tyrolsko
18	Bergamo	119,663	Lombardie
19	Forlì	117 102	Emilia-Romagna
20	Vicenza	109,239	Benátsko
21	Bolzano	108 010	Tridentsko-Horní Adiže/Jižní Tyrolsko
22	Piacenza	103,294	Emilia-Romagna
23	Novara	101 792	Piemontsko