Orta
Orta (italsky Lago d’Orta nebo Cusio) je jezero v Piemontu v severní Itálii. Leží západně od Lago Maggiore v provinciích Verbano-Cusio-Ossola a Novara v nadmořské výšce 290 m. Jezero je 13,4 km dlouhé, 2,5 km široké, jeho maximální hloubka je 143 m a má rozlohu 18,2 km².
| Orta | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Itálie |
| Region | Piemont |
| Provincie | Verbano-Cusio-Ossola, Novara |
  | |
| Zeměpisné souřadnice | 45°49′2″ s. š., 8°24′24″ v. d. |
| Rozměry | |
| Rozloha | 18,2 km² |
| Délka | 13,4 km |
| Šířka | 2,5 km |
| Objem | 1,24 km³ |
| Povodí | 116 km² |
| Max. hloubka | 144 m |
| Prům. hloubka | 70,9 m |
| Ostatní | |
| Nadm. výška | 290 m n. m. |
| Pobřeží | 33,5 |
| Odtok vody | Strona |
| Ostrovy | Isla San Giulio |
| Sídla | Gozzano |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pobřeží
Klima je mírné a pobřeží je obzvlášť malebné. Na východě je od Lago Maggiore oddělené hřebenem Mottarone a na západě je oddělené horským řetězem od údolí řeky Sésia.
Vodní režim
Je to jediné severoitalské jezero, které nemá odtok na jih. Na sever z něj odtéká řeka Strona (povodí Lago Maggiore).
Historie a pověsti
Kraj v okolí jezera byl osídlen již v prehistorických časech kmeny ze střední Evropy Galy a Kelty. Kolonizace Římany byla pomalá a namáhavá a byla dokončena v dobách Římské říše.
Na konci 4. století sem bylo přineseno křesťanství. Řečtí bratři Julius a Julian z Aiginy přišli do kraje a zničili ve shodě s císařem Theodosius všechny pohanské chrámy a zřizovali svoje místní kostely.
Když bylo postaveno 99 kostelů, chtěli postavit stý a v něm uspořádat pohřeb. Julius nechal svého bratra s Gozzanu u jižního břehu jezera a vypravil se na sever. Jeho cílem byl malý neobydlený ostrov na jezeře, kde žili hadi a draci. Rozložil svůj plášť na jezero a dosáhl ostrova, zahnal hady a draky a postavil stý kostel na právě na místě, kde stojí bazilika San Giulio. V roce 392 zde byl pohřben.
V roce 575 Langobardi Říši rozdělili na vévodství. Mimulf byl místní vévoda a ten pověřil region ochranou před Franky. Když poté Frankové stejně překročili Simplon byl Mimulf z Agilulfu popraven.
V roce 773 byla Riviéra San Giulio přiděleno biskupovi z Novary.
V roce 957 byl ostrov poprvé dobýván. Císař Otto I. dobýval ostrov, na kterém se nacházela královna Willa, která se vzdala po dvou měsících. Daroval jí život a dovolil dostihnout jejího muže na hradě S. Leo. Během obléhání se na ostrově narodil Guglielmo da Volpiano, pozdější opat z Dijonu.
Přibližně 1000 let zůstala Riviéra San Giulio v majetku biskupů z Novary. Byl téměř jako nezávislý stát s vlastními zákony a vládou biskupy jmenovanými zámeckými pány. Jednotlivé obce měly velkou autonomii.
V roce 1861 byla Riviera přidělena italskému království.
Místa na břehu
Gozzano, Orta San Giulio, Pettenasco, Omegna, Madonna del Sasso, Pella
Místa v okolí
Armeno, Ameno, Nonio, Cesara, Arola, Bolzano Novarese
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Orta na Wikimedia Commons
- (německy) Jezero Orta – východní břeh
- (německy) Jezero Orta – západní břeh
- (anglicky) Mezinárodní databáze jezer (ILEC) – Lago d'Orta (Lake Orta)
- turistické informace, historie, obrázky (italsky) (anglicky) (německy)
