Sazená

V našich zemích se vyskytuje jediná obec jménem Sazená. Určitý výklad tohoto názvu přitom předpokládá, že ves vznikla zřejmě v rámci kolonizace někdy ve 12. století, kdy v neobydlené krajině byli „vysazeni“ odjinud převedení obyvatelé. Přitom území Sazené a jejího okolí bylo osídleno už od pravěku, ovšem nikoliv nepřetržitě, jak lze odvozovat z dosavadních archeologických nálezů. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o Sazené pak pochází z roku 1295, kdy zde sídlili vladykové Theodorik a Držkraj.

Ve 14. století náležela ves drobným šlechticům, avšak další konkrétní zprávy pocházejí až z roku 1396. V době husitských válek zapsal tuto ves komusi roku 1420 král Zikmund Lucemburský, snad bratrům z Dvěníkova. V následujícím roce se zdejšího majetku zmocnili Pražané a drželi i pronajímali ho až do roku 1432.

Od 2. polovině 15. století byla Sazená zřejmě opět v rukou drobných rytířů, avšak roku 1467 zde měl platy od nějakých lidí zároveň i augustiniánský klášter v Pšovce pod Mělníkem. Rovněž další zprávy ukazují, že v minulosti Sazená dlouho sestávala ze dvou až tří dílů, které náležely různým majitelům. Roku 1513 byla Sazená vypálena.

V 1. polovině 16. století patřila Sazená Starému Městu pražskému. Roku 1547 musela jeho obec postoupit své sazenské díly královské komoře a následně byly králem Ferdinandem I. roku 1548 prodány Floriánovi Gryspekovi z Gryspachu. Tento pán připojil Sazenou k panství Nelahozeves, které v dolním Povltaví budoval od roku 1544. Za vlády Gryspeků byl roku 1606 dostavěn sazenský zámek.

V dalších letech se obec stále rozvíjela a vznikl statek Sazená. Ten byl roku 1757 prodán klášteru premonstrátek v Doksanech. V době jejich hospodaření zde pomalu zanikl pivovar, ale byly postaveny velké stodoly, sýpka a ovčín. Starý sazenský most, ozdobený sochami, byl rekonstruován. Opraven byl zámek, mlýn i další objekty. Celkově lze říci, že kolem roku 1773 dosáhl statek Sazená strukturálně svého vrcholu. Roku 1782 byl klášter v Doksanech zrušen císařem Josefem II. Statek Sazená byl prodán Oldřichu Kinskému a ten jej připojil k velkému panství Zlonice.

Roku 1810 došlo k největšímu požáru Sazené v její historii. Shořelo 30 stavení, tj. více než polovina, a to na pravém břehu potoka. Za pomoci Ferdinanda Kinského se však ves rychle zotavila. Jedním z nejrušnějších roků v historii sazenského statku se stal rok 1813, neboť zde pochodovaly nekonečné proudy vojsk, přemísťujících se k bitvám u Drážďan, u Chlumce a u Lipska. Po napoleonských válkách pak nastal poměrný klid.

Když v revolučním roce 1848 došlo ke zrušení roboty, zanikl i statek Sazená, neboť se v rámci zlonického panství rozdělil na dva samostatné dvory. Kinští tu však jako vlastníci půdy vystupovali ještě až do zániku Rakouska-Uherska. Úplný rozpad bývalého panského statku Sazená přivodila teprve pozemková reforma, provedená novou Československou republikou. Veškerá půda tu byla rozparcelována v červnu 1921, zároveň převzala obec Sazená zámek a většinu lesa.

Renesanční zámek

Socha na mostě přes místní potok

• Vodní mlýn, po přestavbách nyní v barokním slohu.
• Zámek Sazená z doby okolo roku 1606 s dochovaným renesančním malovaným stropem[13]
• Řopík Sazená, atypický lehký objekt vzor 37 předválečného československého opevnění tzv. Pražské čáry, situovaný přímo uprostřed vsi. Po rekonstrukci, provedené v letech 2007 až 2008, bývá pravidelně zpřístupňován veřejnosti.[14]
• Zvonička
• Silniční most se sochami
• V katastrálním území obce se nacházejí dva zeměpisné extrémy okresu Kladno:
  • nejvýchodnější bod okresu (50°17′57″ s. š., 14°18′23″ v. d.), kterým je roh lesa u stožáru vysokého napětí na návrší Na horách, asi 1,5 km jihovýchodně od Sazené (233 m n. m.)
  • nejnižší místo okresu (173 m n. m.), pole na levém břehu Bakovského potoka (ne již sám břeh), zhruba 1 km severovýchodně od Sazené (50°18′37″ s. š., 14°18′4″ v. d.)

• Zemřel zde Antonín Strnad (1746–1799), český meteorolog, profesor a rektor Univerzity Karlovy.
• Narodil se zde Josef Lev (1832–1898), český operní pěvec a skladatel.
• Narodil se zde Klement Šilinger (1887–1951), významný slovenský architekt.
• Akad. malíř František Slabý (1863-1919), malíř zdejšího kraje a vesnického života.

• Dopravní síť – Do obce vedou silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 2,5 km vede dálnice D8 Praha – Ústí nad Labem, na exitu 18 (Nová Ves) ji kříží silnice I/16 v úseku Slaný–Mělník.
• Železnice – Železniční trať ani stanice na území města nejsou. Nejblíže obci je železniční zastávka Nové Ouholice ve vzdálenosti 3 km ležící na trati 091 z Prahy a Kralup nad Vltavou do Vraňan. Ve vzdálenosti 4 km leží koncová železniční dopravna Velvary ležící na trati 111 z Kralup nad Vltavou do Velvar.
• Veřejná doprava 2011 – Obcí projížděla v pracovních dnech autobusová linka Vraný-Velvary-Praha (1 spoj tam i zpět) (dopravce ČSAD Slaný). V obci zastavovala v pracovních dnech autobusová linka Velvary-Nová Ves (7 spojů tam i zpět) (dopravce Autodoprava LAMER). O víkendu byla obec bez dopravní obsluhy.