Klement Šilinger

Narodil se v rodině stavitele Václava Šilingera (1850-1939) a Marie, rozené Heligeové (1853 - ?). Měl tři bratry, z nichž Bohumír byl stavitelem a Václav malířem.

Klement Šilinger byl dvakrát ženatý, první[2] manželkou byla Růžena, roz. Schweracková (? - 1971), druhou Anastázie, roz. Chytrá, úřednice (1908-1984). Měl dva syny, fotografa Klementa (* 1921) a Ing. arch. Jána (* 1948).

Je pochován na Martinském hřbitově v Bratislavě.

Studium

Anatomický ústav LF UK

V patnácti letech opustil Klement rodiště a odešel studovat do Prahy na Vyšší průmyslovou školu. V letech 1910 až 1914 studoval architekturu u profesora Jana Kotěry na pražské Akademii výtvarných umění. Z textu absolutoria lze usuzovat, že profesor s ním byl velmi spokojen, považoval ho za mimořádně nadaného studenta, který opouští školu jako umělecky úplně kvalifikovaný architekt. Klement během studií v Kotěrově ateliéru i pracoval. V tomto období vznikl jeho neuskutečněný návrh stadionu v Troji.

Stal se členem spolku českých architektů. Studijní pobyty absolvoval v Paříži, ve Švýcarsku, Itálii a v USA, kde se seznámil s architektem F. L. Wrightem.

Šilingerův slibný odborný start ztlumila první světová válka. Zbavit se frontového traumatu mu pomohly nové události v jeho životě. Založil si rodinu a stal se architektem ministerstva veřejných prací, kde působil do roku 1925. Pracovní povinnosti ho přivedly do Bratislavy, s níž je spojena téměř celá jeho tvorba.

Z náplně jeho zaměstnání vyplývalo, že převážně projektoval obytné domy pro státní zaměstnance (např. na Dobrovičově, Štetinově, Legionářské a Heidukově ulici). Od roku 1925 pracoval jako samostatný architekt, založil si vlastní architektonickou kancelář sídlící na Dostojevského třídě v Bratislavě.

V roce 1928 se stal členem kuratoria Školy uměleckých řemesel. V letech 1939 až 1946 pro nemoc tvorbu přerušil. Pracovat začal až po osvobození, kdy se zapojil do kolektivní obnovy Bratislavy. O dva roky později vážně onemocněl. Jeho architektonická tvorba zahrnuje, z důvodu dlouhé nemoci, poměrně krátký časový úsek. Přesto však sleduje vývojový oblouk charakteristický pro celkovou situaci československé architektury od první polovice 20. století až po konec čtyřicátých let.

První práce Klementa Šilingera mají zdrženlivě historizující ráz. Těsně po vzniku republiky tvořil v duchu rondokubismu (vychází z použití a aplikace kruhu a jeho výsečí) (např. Anatomický ústav v Bratislavě, několik bytových domů a školních staveb), v němž během prvních popřevratových let hledali národní styl i jiní čeští architekti na Slovensku: architektura měla vyjadřovat jednak specifičnost národa, jednak svojí monumentálností zdůrazňovat sílu.

Šilingerova díla v sobě spojují smysl pro tektoniku se schopností velkorysé prostorové koncepce a výtvarným citem pro barevnost a detail. Pracoval s výrazným plastickým ornamentem, s barevností preferující okr a sienu pálenou. Usiloval o syntetizaci některých soudobých směrů, rychle reagoval na měnící se poměry. Především navazoval na Le Corbusiera. Z jeho tvorby přebíral jednoduché kubistické formy (škola v Senci), přízemí na sloupech a obytné terasy (Lafranconi, Živnodom), šikmo nahoru směrující rytmus, polyfunkčnost stavby.

Projektoval převážně velké obytné domy pro státní zaměstnance. Jeho architektonický styl charakterizovala monumentálnost a barevnost, ornamentika a plastičnost s příklonem ke konstruktivismu a k výrazným a čistým funkcionalistickým formám (např. budova Lafranconi a bývalý Živnostenský dům v Bratislavě).

Šilingerova koncepce výstavby architektonického objektu vychází z tradičního členění na podnož, tělo a ukončení. Tyto základní prvky konstruuje zdůrazňováním jejich tektonických článků. Zatímco podnož domu je u Šilingera vždy robustní a kompaktní, tělo nabývá dynamický expresivní výraz prostřednictvím válcových a kruhových segmentů a výseků. Místy se objevují hutné šikmé tvary připomínající jehlanový kubismus (obytný dům z roku 1922 na Štětinově ulici č. 1. 3. 5 v Bratislavě má také hlavice pilastrů). Domy zpravidla ukončuje masívní mansardová střecha, která se od ostatní stavby vymezuje stupňovitou římsou.

Šilingerovy stavby z tohoto období spojuje využití kruhových terčů na fasádě, kubistický detail na ocelovém zábradlí a zvláště výrazné barvy: kombinace červené a žluté. Sklon k expresivní barevnosti se však nese celým architektonickým dílem Klementa Šilingera a není výlučnou záležitostí tohoto období. Po roce 1925 se jeho architektonický názor výrazně změnil, následující práce navazují na díla Le Corbusiera, P. L. Nerviho a sovětskou avantgardu.

kolektivní

• Bratislava 1936. Zúčastnil se výstav Umělecké besedy slovenské v Bratislavě a v Hradci Králové, Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně, Umělecké besedy v Praze.

výběr

• projekt sokolského stadionu Praha-Troja (1914)
• obytný dům, Suvorovova ul., Bratislava (1920)
• družstevní obytný dům, Štětinova ul., (1921)
• obytný dům poštovních zaměstnanců, Legionářská ul., (1921 —22)
• obchodní škola, Nitra (1922)
• obytný dům, Heydukova ul., Bratislava (1922)
• obytný dům družstva státních zaměstnanců, Sasinkova ul., (1923)
• svobodárna pro státní zaměstnance, Moskevská ul., (1923)
• studentský domov YMCA, dnes UK, Šoltésova ul. (1923);
• Anatomický ústav Lékařské fakulty UK, Sasinkova ul., (1924)
• nájemní obytný dům, ul. Vuka Karadžiče a ul. 29. augusta, (1924)
• obytný dům univerzitního profesora, Dostojevského třída, (1925)
• lidová a měšťanská škola, Senec (1926)
• Internát Lafranconi, Nábřeží armádního gen. L. Svobody, Bratislava (1927)
• bývalý Živnostenský dom, Kollárovo nám. (1928)
• soutěžní projekt obytného bloku Avion, (1929)
• projekt osobního přístavu, (1930, nerealizováno)
• Pavlačový dům/Gallery House, Kalinčiakova 5, 7, Bratislava, (1931)
• soutěžní návrh na univerzitní a klinické město, (spoluautor, 1933)
• bývalé Státní reálné gymnázium, Martin (s B. Fuchsem a L. Radou, 1936)