Sacharovova cena za svobodu myšlení
Sacharovova cena za svobodu myšlení, pojmenovaná po sovětském vědci a disidentovi Andreji Sacharovovi, byla založena Evropským parlamentem v prosinci 1988. Oceňuje osoby a organizace zasazující se za lidská práva a svobody.
Barmská politička Aun Schan Su Ťij přebírá Sacharovovu cenu v budově Evropského parlamentu ve Štrasburku
Je udělována každoročně u příležitosti 10. prosince, kdy byla v roce 1948 členy OSN podepsána Všeobecná deklarace lidských práv.
Držitelé
.jpg.webp)
Nelson Mandela byl společně s Anatolijem Marčenkem prvním nositelem ceny
- 1988 –
- Nelson Mandela – jihoafrický bojovník proti apartheidu
- Anatolij Marčenko (in memoriam) – sovětský disident, 20 let vězněný režimem, v roce 1986 zemřel na následky hladovky
- 1989 – Alexander Dubček – vůdce pražského jara 1968
- 1990 – Aun Schan Su Ťij – barmská politička, zasazující se za lidská práva, pronásledovaná režimem, 16 let v domácím vězení. V září 2020 Evropský parlament pozastavil platnost ocenění pro Aun Schan Su Ťij, kvůli špatnému zacházení s národnostní menšinou[1]
- 1991 – Adem Demaçi – kosovský spisovatel, aktivista a politik
- 1992 – Matky z Plaza de Mayo – argentinské hnutí žen za lidská práva
- 1993 – Oslobođenje – redakce sarajevského deníku
- 1994 – Taslima Nasrínová – bangladéšská feministická spisovatelka
- 1995 – Leyla Zanaová – kurdská politička
- 1996 – Wej Ťing-šeng – aktivista čínského prodemokratického hnutí
- 1997 – Salima Ghezaliová – alžírská novinářka, spisovatelka a lidskoprávní aktivistka
- 1998 – Ibrahim Rugova – kosovský aktivista, pozdější první prezident Kosova (Kosovská republika)
- 1999 – José Alejandre „Xanana“ Gusmão – bojovník za nezávislost Východního Timoru.
- 2000 – ¡Basta Ya! – španělská nevládní organizace mobilizující veřejnosti proti terorismu
- 2001 –
- Izzat Ghazzawi – palestinský spisovatel a profesor
- Nurit Peled-Elhanan – izraelská vysokoškolská odborná asistentka, spisovatelka a bojovnice proti okupaci Palestiny
- Zacarias Kamwenho – angolský arcibiskup a mírový aktivista
- 2002 – Oswaldo Payá Sardiñas – kubánský vůdce Křesťanského hnutí za osvobození, zasazující se za demokracii na Kubě
- 2003 – Kofi Annan a všichni zaměstnanci Organizace spojených národů se zvláštní vzpomínkou památce Sergia Vieiry De Melly a mnoha dalších úředníků OSN, kteří při výkonu své služby ve prospěch světového míru přišli o život
- 2004 – Běloruská asociace novinářů, která se postavila proti útlaku médií diktátorem Alexandrem Lukašenkem. Cenu převzala její předsedkyně Žanna Litvinová.[2]
- 2005 (ex aequo)
- Dámy v bílém (Damas de Blanco) – skupina manželek a dcer kubánských disidentů protestující proti jejich věznění, vzniklá roku 2003. Způsob protestu, oblékání do bílého, převzaly od argentinských žen, které se od roku 1970 domáhaly informací o svých dětech „zmizelých“ za vojenské diktatury
- Reportéři bez hranic – mezinárodní organizace bojující proti cenzuře a pronásledování žurnalistů
- Hauwa Ibrahimová – nigerijská advokátka, která (bezplatně) obhajuje ženy odsouzené k trestu smrti ukamenováním a bojuje proti náboženskému fundamentalismu
- 2006 – Aljaksandar Milinkevič – běloruský opoziční politik
- 2007 – Salí Mahmúd Osman – súdánský právník v oblasti lidských práv
- 2008 – Chu Ťia – čínský disident
- 2009 – ruské středisko pro lidská práva Memorial a tři hlavní aktivisté Oleg Orlov, Sergej Kovaljov a Ljudmila Alexejevová
- 2010 – Guillermo Fariñas – kubánský disident a lékař
- 2011 – pětice aktivistů tzv. Arabského jara
- Muhammad Buazízí (in memoriam) – Tunisan, jehož smrt sebeupálením rozpoutala vlnu protivládních protestů
- Asma Mahfúzová – egyptská prodemokratická aktivistka
- Ahmad as Sanusí – libyjský prodemokratický aktivista
- Razán Zaitouneh – syrská právnička v oblasti lidských práv
- Ali Ferzat – syrský politický karikaturista
- 2012 – Nasrín Sotúdeová a Džafar Panahí, režisér
- 2013 – Malála Júsufzajová – pákistánská aktivistka[3][4]
- 2014 – Denis Mukwege – konžský lékař
- 2015 – Ráif Badawí – saúdskoarabský bloger
- 2016 – Nadja Muradová a Lamíja Bašarová – přeživší genocidy jezídů.[5]
- 2017 – Venezuelská demokratická opozice:
- Venezuelské národní shromážděni zastoupené Juliem Borgesem.
- Političtí vězni: Leopoldo López, Antonio Ledezma, Daniel Ceballos, Yon Goicoechea, Lorent Saleh, Alfredo Ramos a Andrea Gonzálezová.[6]
- 2018 – Oleg Sencov, ukrajinský filmový režisér
- 2019 – Ilham Tohti, ujgurský právník, odsouzený na doživotí[7]
- 2020 – Běloruská demokratická opozice, vystupující po prezidentských volbách v roce 2020 proti režimu Alexandra Lukašenka[8][9]
- 2021 – Alexej Navalnyj, ruský opoziční politik[10]
Reference
- Su Ťij přišla o výsady Sacharovovy ceny. Europarlamentu vadí její postoj k Rohingům [online]. Česká televize, 2020-09-10 [cit. 2020-09-10]. Dostupné online.
- Sakharov Prize - Laureates [online]. European Parliament, 2010. Dostupné online. (anglicky)
- Článek na Russia Today (anglicky)
- Článek na BBC.co.uk (anglicky)
- Sakharov prize: Yazidi women win EU freedom prize. BBC [online]. 2016-10-27 [cit. 2016-10-27]. Dostupné online.
- Sacharovovu cenu získala venezuelská opozice a tamní političtí vězni. ČT24 [online]. 2017-10-26 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online.
- Ilham Tohti je laureátem Sacharovovy ceny za svobodu myšlení. Zpravodajství EP [online]. 2019-10-25. Dostupné online.
- ČTK. Evropský parlament udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení běloruské opozici. Aktuálně.cz [online]. 2020-10-22 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.
- hop. Sacharovovu cenu dostala běloruská demokratická opozice. ČT24.cz. 2020-10-22. Dostupné online.
- ČTK. Sacharovova cena má majitele. Evropský parlament ocenil Navalného. Seznam Zprávy [online]. 2021-10-20 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sacharovova cena za svobodu myšlení na Wikimedia Commons - Oficiální stránky Archivováno 18. 12. 2014 na Wayback Machine
Portály: Lidé
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.