Leopoldo López

Leopoldo López vedl již před pokusem o Venezuelský převrat v roce 2002 demonstrace proti Hugovi Chávezovi. Někteří to považují za legitimní protest, jiní si myslí, že tím „překročil pomyslnou čáru směrem k rebelii se snahou svrhnout demokraticky svoleného prezidenta.“[23] Během převratu se spolu s Caprilesem účastnil občanského zatčení Chávezova ministra vnitra, Ramóna Rodrígueza Chacína. Několik měsíců po převratu López povolil, aby se na Plaza Francia v jeho městské části stala základnou pro venezuelskou generální stávku v letech 2002-2003. Od té doby se od organizátorů převratu distancoval.[23]

Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických jmenovalo ve své výroční zprávě o dodržování lidských práv v roce 2005 všechna opatření, která podnikla venezuelská vláda proti Lópezovi. V listopadu 2005 bylo Lópezovi zabráněno v jeho budoucí politické aktivitě po skončení jeho funkčního období jako starosty v roce 2008 obviněními ze zneužití finančních prostředků. Podle Ministerstva zahraničí Spojených států amerických byla tato obvinění součástí „Chávezova strategického plánu eliminovat svou politickou opozici.“[30] López tehdy řekl, že „jeho jediným zločinem, který představuje hrozbu, je to, že buduje sociálně-demokratickou alternativu k socialistické anti-americké bolivařské revoluci‘.“[23]

Podle Los Angeles Times, Chávezovy kritici říkají, že všichni vládní disidenti jsou jejich terčem, ale „López se zdá být objektem totální kampaně.“[23] Také jeho teta byla obětí násilí ve Venezuele, byla zastřelena během mírového shromáždění.[31]

López říká, že jako vůdce opozice zažil několik násilných útoků: Los Angeles Times napsal, že v únoru 2006 ho ozbrojení aktivisti postřelili a drželi jako rukojmí na universitě, kde měl přednášku, a že jeho tělesný strážce byl zastřelen na sedadle spolujezdce v autě, na kterém normálně sedával López. Noviny pokračují: „vražda jeho tělesného strážce znamenala jasnou zprávu.“[23] Jackson Diehl napsal v červnu 2008 pro The Washington Post, že když se López vrátil z návštěvy Washington D. C., byl zadržen a napadnut státní zpravodajskou službou.[32] Člen Venezuelské národní gardy, vojenského sdružení pod vedením Huga Cháveze, označili Lópeze jako osobu odpovědnou za agresi a předložil jako důkaz videonahrávku.[33]

V dubnu 2008 López oznámil svou kandidaturu na starostu Caracasu ve volbách, které se měly konat v listopadu 2008. Byl považován za favorita na vítězství.[3] Nicméně v rozhodnutí vyhlášeném hlavním národním finančním kontrolorem a následně potvrzeném soudem,[34] López a několik set dalších Venezuelanů bylo vyloučeno z účasti na volbách v listopadu 2008, údajně z důvodu korupce.[35] 80 % ze všech vyloučených patřilo k opozici.[36] Volby v listopadu 2008 byly rozhodující pro Chávezův kabinet, především z důvodu Chávezovy porážky ve volbách v prosinci 2007. López se k tomu vyjádřil, že vláda vyloučila opoziční kandidáty, protože věděla, že by vyhráli.[36] Jako nejznámější vyloučený politik López toto napadl, protože právo na volený úřad může být zrušeno jenom v důsledku občanského nebo trestního řízení.[36]

„Soud rozhodl, že nemůžu zastávat žádnou politickou funkci až do roku 2014,“ řekl, „zabezpečujíc tak, že se nemůžu účastnit těchto voleb, voleb do národního shromáždění v roce 2010 a ani prezidentských voleb v roce 2012.“ Na účet toho se vyjádřil, že „fasáda demokracie se hroutí.“[3] Tento zákaz, řekl, byl uložen milionům Venezuelanů, lidem, kteří chtěli a chtějí změnu, a kteří se této myšlenky nevzdají… Toto rozhodnutí má zastavit Venezuelany před nadějí na změnu.“[37] V obdivném článku o Lópezovi z roku 2008 s názvem „Rival, kterého Chávez nestrpí“ ho Jackson Diehl popsal jako „příliš přesvědčivého“ a „pragmatického středo-levičáka“. Tvrdí, že zatímco Chávezovi přívrženci „rádi argumentují, že neexistuje žádná jiná alternativa k venezuelské caudille než neschopní a nepopulární politici z 90. let,“ López „představuje novou generaci“ a tím jednoduše vyvrátil tuto „novinářskou kachnu“.[32]

V červnu 2008 dohnal López svůj případ před Meziamerický soud pro lidská práva ve Washingtonu D. C. a střetl se s prezidentským kandidátem Barackem Obamou. „Udělali nám naschvál“, řekl ve Washingtonu, „protože můžeme vyhrát. Hlasy jsou naše a současná vláda to dobře ví. Když se nám to podaří, mýtus o tom, že Chávez je jediný zástupce venezuelské chudoby, bude zničena, tak se mně snaží vytlačit.“[32] V červenci Komise souhlasila, vyslechla si jeho případ[38] a označila dva roky, které uplynuly od doručení Lópezovy žádosti na soud, za „zbytečné zdržení“.[39]

Průzkum z dubna 2008 zjistil, že 52 % dospělých se ve Venezuele staví proti tomuto zákazu a 51 % si myslí, že byl politicky motivován.[40] Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických řeklo, že pokus o vládnutí na základě dekretu, je „znepokojivý“. Chávez reagoval slovy, že takové obavy jsou „přehnané“.[41]

Ačkoli López ani další odpůrci, kteří byli obviněni z korupce, nebyli nikdy stíháni nebo souzeni,[35] Ústavní senát Nejvyššího soudu, kterému dominují Chávezovy pověřenci,[34] v srpnu 2008 rozhodl, že sankce byly pro Lópeze a ostatní ústavní.[42] Podle The Wall Street Journal šest ze sedmi soudců Nejvyššího soudu „jsou sympatizanti prezidenta.“[35] BBC News nazval seznam vyloučených politiků „černou listinou“ a poznamenal, že „pan López a ostatní toho teď už mnoho nezmohou proto, aby se mohli účastnit listopadových voleb.“[37] The Economist poukázal na to, že López je „zřejmý hlavní cíl“ v celém „rozhodnutí hlavního státního auditora vyloučit stovky kandidátů ze seznamu státních a obecních voleb pro údajnou korupci, ačkoli nikdo nebyl souzen.“[43] The Wall Street Journal poznamenal, že tento zákaz „vyvolal stejnou reakci a kroky íránské vlády, která zabránila opozičním politikům zúčastnit se voleb v jejich zemi,“ a zdůraznil, že López je „populární opoziční politik, který podle předvolebních průzkumů měl dobrou šanci stát se starostou Caracasu, což je jeden z nejvýznamnějších postů v krajině.“[35]

Během dalšího dne, López spolu s ostatními demonstrovali proti tomuto rozhodnutí,[40] až dokud je nezablokovali před vládní budovou.[44] López vedl dav přibližně 1000 demonstrantů na tomto nepovoleném pochodu přes Caracas,[45] zatímco pořádková policie házela do davu plechovky se slzným plynem.[46]

López podal stížnost na Komisi pro lidská práva mezinárodního parlamentu Mercosuru, ve kterém jsou zastoupeny Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay a ve kterém má Venezuela status pozorovatele.[47] Dva členové komise vycestovali do Caracasu, aby případ vyšetřili,[48] nebyli ale schopni dospět k žádnému závěru, protože venezuelský funkcionáři se s nimi odmítli setkat. José Miguel Vivanco z organizace Human Rights Watch „popsal politickou diskriminaci jako specifický rys prezidentského úřadu pana Cháveze“, zdůrazňujíc případ Lópeze a „opatření, které vylučuje kandidáty ucházející se o veřejné funkce z důvodu protiprávní činnosti.“[49]

Chávezův kabinet, který obvinil Lópeze z korupce, citoval skutečnost, že v roce 1998, v době když López pracoval v Petróleos de Venezuela S. A. (PDVSA) a jeho matka zastávala funkci Manažera pro veřejné záležitosti, udělila společnost grant sdružení Primero Justicia Civil Association, kterého byl López členem. (Politická strana Movimento Primero Justicia se od sdružení odčlenila v roce 2000.) Protože PDVSA zakazuje donace zaměstnancům nebo rodinným příslušníkům zaměstnanců, oba matka i syn byli stáhnuti z výkonu funkce. Diehl napsal, že „obvinění proti Lópezovi nebyla nikdy projednávána na soudu a jsou to bezostyšně falešné výmysly.“[50]

Tisková agentura The Associated Press uvádí, že snahy o obvinění s cílem diskvalifikovat Lópeze „je podle Chávezových kritiků jeho taktika, kterou využívá na to, aby jakékoli politické ambice svých soupeřů odložil na dobu neurčitou.“[51] Organizace amerických států citovala případ proti Lópezovi jako jeden z „faktorů, které přispívají k oslabení právního státu a demokracie ve Venezuele.“[52] López tohle tvrzení ještě podpořil tím, že nikdo z takto potrestaných nebyl obviněn, stíhán nebo souzen v řádném soudním procesu, což je v přímém rozporu s ujednáním venezuelské vlády[53] a venezuelské ústavy.[54]

Vláda Venezuely trvá na tom, že tato opatření byla legální.[55][56][57][58]Meziamerický soud pro lidská práva vydal 16. září 2011 jednomyslné rozhodnutí, že Lópezovi „by mělo být umožněno kandidovat“, bez ohledu na předchozí zákaz vydaný Chávezovým kabinetem.[8] Nevládní nezisková organizace Carter Center přirovnává rozhodnutí venezuelského Nejvyššího soudu, který nebere do úvahy rozhodnutí Meziamerického soudu pro lidská práva, k vojenským soudům Alberta Fujimoriho: „S obavami se k nám dostalo, že s výjimkou vojenských soudů během Fujimoriho režimu, je toto jediná země na této polokouli, ve které Nejvyšší soud odmítl konat podle rozhodnutí Meziamerického soudu pro lidská práva, vyhlašujíc je za nezávazné a nevymahatelné.“[59]

Vláda Venezuely odmítla rozhodnutí soudu vyhovět a López zůstal vykázán z kanceláře.[60]

López dne 5. prosince 2009 ve Valencia forum ve venezuelském státě Carabobo představil svou politickou stranu Voluntad Popular. V správě o zahájení, tisková agentura The Associated Press uvedla, že „pouhá skutečnost, že Lópezovo úsilí takto rezonuje u obyčejných Venezuelanů, dokazuje, že v zemi 28 milionů lidí ještě stále dlí demokratická duše.“ López o hnutí řekl: „Co chceme, je vytvořit zdola novou většinu k dosažení našeho cíle a to nejen prostřednictvím jednání a dohod mezi elitou. Je to delší cesta, ale pro nás je to jediná cesta, na které můžeme zvítězit.“[61] Tisková agentura The Associated Press nazvala Lópeze jako „muže, který vyzývá skutečnou moc prezidenta Huga Cháveze.“[61] V sekci otázek a odpovědí s čtenáři na internetu López popsal Voluntad Popular jako „společenské, politické, pluralitní a demokratické hnutí“, které bojuje „za práva všech Venezuelanů.“[61]

V článku z roku 2010 pro The Huffington Post, López popsal právě skončené volby v jeho zemi, ve kterých 52 % voličů podporovalo „alternativní kandidáty“ před 48 % Chávezovy socialistické strany PSUV, „jako první krok k vytvoření demokratické, jednotné a nadějné budoucnosti.“ Přesto poznamenal, že zatímco PSUV získala pouze 48 % hlasů, obsadila až 60 % křesel v parlamentu a poukázal tím na „škody, které již napáchala současná vláda na našem demokratickém systému.“ Argumentoval, že Venezuela se „nyní nachází na místě hlavního zlomového bodu, na kterém balancuje mezi dvěma možnostmi: Kubánským stylem autoritářství ve směsi s hospodářskou a sociální zkázou a novou cestou demokratické a ekonomické životaschopnosti.“ S odkazem na „zhoršující se“ infrastrukturu napsal, že „když celosvětová ropná mocnost utrácí desítky miliard v zahraničí, zatímco doma nedokáže zařídit ani zapnuta světla, lidé si z toho vyvodí vlastní závěry.“[5]

The Economist v únoru 2014 poznamenal, že zatímco Henrique Capriles vede umírněné křídlo demokratické jednoty (Mesa de la Unidad Democrática, MUD), spojenectví venezuelských opozičních stran na čele s Lópezem je „víc konfrontační křídlo.“ Zatímco obě křídla kážou nenásilí, López je na rozdíl od Caprilese „přesvědčen, že demonstrace mohou podnítit změnu vlády.“[62] The Guardian ve stejném měsíci napsal, že López a Capriles jsou „už dlouho rovněž soupeři, jako přátelé,“ ale López se teď „ukázal jako ten dynamičtější z jejich dua,“ zatímco Capriles po porážce ve volbách v prosinci 2013 potřásl Madurovi rukou, López spustil hnutí ‚La Salida‘ (Únik) s cílem přes protesty prezidenta sesadit.“

Venezuelský státní prokurátor vydal 13. února 2014 zatykač na Lópeze, kterého obvinil mimo jiné z podněcování zločinnosti, veřejného zastrašování, žhářství veřejných budov, ničení veřejného majetku, ublížení na zdraví, „podněcování ke vzpouře“, vraždy a terorizmu.[63][64] Den po tom, co byl vydán zatykač, López napsal Madurovi přes Twitter: „Ještě nemáte odvahu mě zatknout nebo čekáte na příkazy z Havany? Říkám vám, pravda je na naší straně.“[65]

Podle Reuters, 16. února 2014 v nočním celonárodně vysílaném televizním programu „Maduro odkázal Lópezovi, aby se vzdal ‚bez cirkusu‘ a také řekl, že odmítl tlak z Washingtonu, aby svůj příkaz odvolal.“ Maduro prohlásil, že „nařídil třem americkým konzulárním úředníkům, aby kvůli spiknutí proti jeho vládě opustili zemi,“ a dodal: „Venezuela nepřijímá rozkazy od nikoho!“[66] Dne 18. února 2014 se López v přítomnosti tisíců jásajících fanoušků, kteří byli oblečeni stejně jako on do bílé, obrátil na národní gardu Guardia Nacional.[66] Ve svém krátkém projevu řekl, že doufá, že jeho zatčení probudí Venezuelu ke korupci a ekonomické katastrofě, kterou způsobila její socialistická vláda. Na soše José Martího vyhlásil, že jedinou alternativou k přijetí jeho zatčení by bylo „opustit zemi a já Venezuelu nikdy neopustím!“[67] Několik hodin po jeho zatčení se Maduro, oblečený v červeném, vystoupil před dav Lópezových přívrženců a řekl jim, že nebude tolerovat „psychologickou válku“ jeho oponentů a López musí být za jeho „protistátní činy“ potrestán.[68] Lópezova manželka tu noc pro CNN řekla, že „López měl za mřížemi dobrou náladu“ a dodala: „Poslední věc, kterou mi řekl je, abyste nezapomněli na to, proč se to děje. Nezapomeňte, proč jde do vězení. Žádá jenom osvobození politických vězňů, studentů a ukončení represí a násilí.“[67][69][68]

Hlavní soudce Ralenis Tovar Guillén vydal 20. února 2014 rozkaz na vazební stíhání Lópeze v reakci na formální obvinění Franklina Nievese ze „žhářství veřejné budovy“, „škody na veřejném majetku“, „podněcování k trestnému činu“ a „organizování se za účelem trestné činnosti“.[70] Během předvedení obžalovaného k vyslechnutí obžaloby a k vyjádření se, jestli se cítí vinným, byl López formálně obviněn a současně bylo rozhodnuto, že bude vazebně stíhán. Předvedení se konalo ve vojenském autobuse zaparkovaném mimo věznice. Guiterrez tento způsob popsal jako „velmi nekonvenční.“[71] CNN informovalo, že pokud by byl López shledán vinným, „mohl by čelit až 10 letům ve vězení.“[10]

López byl uvězněn ve věznici Ramo Verde, vojenském detenčním centru mimo Caracas. Výběr této věznice byl velice kritizován.[10] Během návštěvy jeho manželky, jí López předal ručně psané poznámky, které se rychle rozšířili po sociálních sítích. „Jsem v pořádku,“ napsal svým přívržencům, které vyzval „aby se nevzdávali“ a aby „zůstali odolní vůči násilí, dále se organizovali a byli disciplinovaní. Toto je boj každého z nás.“ The Guardian uvedl, že tato zpráva „měla pravděpodobně dát impuls k tomu, co domácí vláda označila jako převrat podporován americkou vládou s cílem chopit se moci v zemi bohaté na ropu“ a že by to také „mělo pomoci politikovi získat další kredit za jeho vůdcovské vlastnosti, přestože ho ještě před týdnem ve světě skoro nikdo neznal.“[11] Během jeho věznění ho jeho rodina navštěvuje každý týden. Mají povoleno zůstat pouze pár hodin a přinést mu oběd. Všichni musí podstoupit osobní prohlídku. López si nechal narůst vousy a začal se učit hrát na cuatro. Lópezovi, oddanému katolíkovi, nebylo dovoleno zúčastnit se mše nebo návštěva kněze, naopak má každý den venku povoleno hodinové cvičení.[72]

Organizace Amnesty International vydala 19. února 2014 vyhlášení, ve kterém proklamuje, že „obvinění, která byla vznesena vůči venezuelskému opozičnímu lídrovi Leopoldovi Lópezovi, zavánějí politicky motivovaným pokusem o umlčení nesouhlasu v zemi.“ Guadalupe Marengo, zástupce ředitele organizace amerického programu Amnesty International, vyzval venezuelské orgány, aby „buď předložili jednoznačné důkazy, které podpoří jejich obvinění vůči Lópezovi nebo ho okamžitě a bezpodmínečně propustili… Doposud se Amnesty International nedočkalo žádných důkazu potvrzujících obvinění Lópeze. Považuje to za urážku spravedlnosti a presumpce neviny.“[73] Organizace Human Rights Watch řekla: „Venezuelská vláda otevřeně přijala taktiky autoritářského režimu, jako například věznění svých oponentů, umlčování médií a zastrašování občanské společnosti.“ HRW dále obvinila Madurovu vládu z obviňování opozičních lídrů, včetně Lópeze, a z násilí.[72]

Nadace Human Rights Foundation založená v New Yorku na čele s Lópezovým bratrancem Thorem Halvorssenem prohlásila, že López byl 20. února 2014 zatčen kvůli svým názorům a přidala se tak k dalším mezinárodním organizacím, které volají po jeho okamžitém osvobození. „S Lópezovým uvězněním a brutálními represívními taktikami, které policie, ozbrojené síly a polovojenské skupiny používají proti jeho přívržencům, ztratila Venezuela jakoukoliv demokratickou tvář, kterou mohla kdy mít,“ vyhlásil Garry Kasparov, předseda HRF. „Maduro musí pochopit, že nemůže jednoduše vymazat všechnu svou opozici v Národním shromáždění jedním škrtem pera a očekávat, že si nikdo nebude stěžovat. Poté, co si budou stěžovat, nazvat je fašisty a zastřelit je. Buď Maduro propustí Lópeze a vyzve opozici k diskuzi nebo musí odstoupit pro dobro všech Venezuelanů – pro ty, kteří podporují chávizmus i pro ty, kteří ne. Venezuela nepotřebuje kata ochotného zabít polovinu obyvatelstva. Venezuela potřebuje prezidenta.“[71]

Dianne Somers, ředitelka mezinárodního studentského programu na Hun School, po zatčení Lópeze řekla: „Spousta z nás mluví o tom, co chceme dělat, až vyrosteme. On si splnil svůj sen. Chlapec, kterého si pamatuji. Bůh tě provázej!“ Studentský časopis Hun School napsal, že na podporu venezuelských studentů a absolventů se následující úterý celá Hun School komunita obleče do bílého.[14]

López opakovaně prohlašoval: „My tady nemluvíme o infrastruktuře, kvalitě vzdělávání, personálním obsazením škol. My Venezuelané chceme poslat naše děti do kvalitních škol, kde se naučí nejen španělsky a matematiku, ale také si osvojí hodnoty, díky kterým se z nich stanou zcela plnohodnotné bytosti.“[74]

Vyzýval k vytvoření skupin podobných sdružením rodičů a přátel školy nebo online skupiny (jako například skupina Red popular), aby byla na každé škole zajištěna kvalita, kterou děti a mládež získají. „Internet pro všechny na každé škole.“[75]

López na téma komunitního rozvoje řekl: „… součástí řešení je mít komunitní organizace a celkovou situaci ve Venezuele můžeme vylepšit pouze podporou kultury, sportu a zaměstnanosti.“[76]

Dne 26. března 2014 uveřejnil New York Times Lópezův článek s názvem „Úpadek státu Venezuela.“ Napsal ho, jak píše, „ve vojenské věznici Ramo Verde mimo Caracas,“ a stěžuje si v něm, že během posledních 15 let se „definice ‚nesnesitelného‘ v této zemi snížila k našemu zděšení až tak, že jsme se ocitli v zemi s nejvyšším množstvím vražd na západní polokouli, 57% inflaci a nedostatkem základního zboží – a to všechno v mírovém stavu – tahle situace je bezprecedentní.“ Tato ekonomická devastace, jak dodává, „je doplněna stejně tíživou politickou situaci. Od studentských protestů, které začaly 4. února 2014, více než 1500 protestujících bylo zadrženo, více než 30 zabito a více než 50 lidí uvedlo, že byli mučeni během policejního výslechu,“ tím poukazuje na to, „jak moc tato vláda trestá lidi s jiným názorem.“

V souvislosti s jeho uvězněním López dále líčí, že 12. února 2014 „naléhal na Venezuelany, aby uplatnili svá zákonná práva na protest a svobodu projevu – avšak v klidu a bez násilí. Tři lidé byli v ten den postřeleni a zabiti. Analýza videa zpravodajskou agenturou Últimas Noticias zjistila, že střely byly vypáleny ze směru, kde stály vojenské jednotky v civilu.“ Přesto ihned po demonstraci „prezident Nicolás Maduro osobně nařídil mé zatčení na základě obvinění z vraždy, žhářství a terorismu… Do dnešního dne však nepředložil žádný důkaz.“

López vysvětluje, že není sám, koho uvěznili z politických důvodů. Předchozí týden dala vláda uvěznit starosty měst San Cristóbal a San Diego. Zatímco někteří pozorovatelé „se domnívají, že toto má opačný účinek a že to jen osměluje pana Maduru k tomu, aby si na sebe ještě rychleji strhl všechny práva, a poskytuje vhodné rozptýlení pro ostatní, aby tak nevnímali hospodářskou a sociální zkázu, která se nám děje před očima,“ López argumentuje, že tento přístup je podobný jako u obětí zneužívaní, které mlčí ze strachu, že by se jim dostal ještě větší trest.“ Krom toho, „miliony Venezuelanů si nemohou dovolit ten luxus, hrát ‚dlouhou hru‘ a čekat na změnu, která nikdy nepřijde.“ Právě proto je tak důležité „mluvit, jednat a demonstrovat,“ a ne „se otupit neustálým porušováním práv, jaké se tu děje.“ López volá po spravedlnosti pro Madurovy oběti, po odzbrojení polovojenských skupin a „vyšetření podvodů spáchaných naší měnovou komisi,“ a za „skutečné zapojení mezinárodní komunity, zejména v Latinské Americe.“ Zlobí se, že zatímco mezinárodní organizace pro lidská práva otevřeně odsuzují Madurovo jednání, mnoho Venezuelských sousedů odpovědělo na jeho akce „ostudným mlčením,“ jako například Organizace amerických států, která zastupuje národy na západní polokouli.[77]

Venezuelská aktivistka Lilian Tintoriová, manželka Leopolda Lópeze Mendozy