Anatolij Marčenko
Anatolij Tichonovič Marčenko (23. ledna 1938, Barabinsk, Novosibirská oblast – 8. prosince 1986, Čistopol) byl jedním z disidentů v bývalém Sovětském svazu.
| Anatolij Marčenko | |
|---|---|
| Narození | 23. ledna 1938 Barabinsk |
| Úmrtí | 8. prosince 1986 (ve věku 48 let) Čistopol |
| Povolání | spisovatel, lidskoprávní aktivista, autor memoárů a disident |
| Ocenění | Sacharovova cena za svobodu myšlení (1988) |
| Manžel(ka) | Larisa Bogorazová |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
V roce 1968 napsal otevřený dopis světovému tisku na podporu pražského jara v Československu.[1] Byl členem Moskevské helsinské skupiny, vzniklé v roce 1976, která vyžadovala dodržování závěrů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, zejména ustanovení týkající se lidských práv.
Informoval také o sovětských pracovních táborech a vězeních. Byl odsouzen za „protisovětskou agitaci a propagandu“. Vězněn byl několikrát, celkem strávil ve vězení a ve vyhnanství dvacet let. Zemřel v prosinci 1986 ve věznici v Čistopolu na následky hladovky.
V roce 1988 byl poctěn in memoriam Sacharovovou cenou za svobodu myšlení.
Dílo
- Мои показания (Moje výpovědi) - paměti z let 1960-1966
- Живи как все (Žij jako všichni)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anatolij Marčenko
- (rusky) Moje výpovědi
- (rusky) Anatolij Marčenko v Antologii samizdatu
- (anglicky) New York Times: He Gave Moscow No Peace (1986)
