Džafar Panahí

Panáhí získal v deseti letech cenu za svůj literární debut, po dokončení školy se zúčastnil války s Irákem jako frontový kameraman, působil jako asistent režie, jeho prvním filmem byl Bílý balónek (1995), jednoduchý příběh o novoročních oslavách z pohledu dětí, který byl oceněn na festivalu v Cannes. Ve filmu Kruh (2000) se zabývá postavením ženy v íránské společnosti, dotýká se i tématu potratů. Film Ofsajd (2006) zobrazuje skupinu dívek, které se snaží proniknout na fotbalový stadion při důležitém mezistátním utkání s Bahrajnem (v Íránu nesmějí ženy sledovat sportovní soutěže, v nichž vystupují muži). V roce 2001 byl Panáhí členem poroty Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

Po porážce tzv. zelené revoluce byl Džafar Panáhí zatčen [1] a za pokus nafilmovat protivládní protesty odsouzen k šesti letům vězení a zákazu činnosti.[2] Proti tomuto rozhodnutí protestovalo mnoho filmařů, jako Martin Scorsese, Steven Spielberg nebo Abbás Kiarostamí – autor scénáře k Bílému balónku, Panáhí mu také asistoval při filmu Pod olivovníky.[3]

Na programu Berlinale 2013 se objevil snímek Pardé (Zatažený závěs) jeho a jeho íránského kolegy Kamboziyy Partovi. Tento film pojednává o příběhu skrývajícího se muže, který chová psa, což je v Íránu zakázané. Filmem autoři líčí peklo samoty, tak strach i stres, které pronásledovaný člověk zažívá. Vzhledem k zákazu tvorby pro Panáhího byl film natočen uvnitř vily – domácího vězení. Oba tvůrci si v něm zahráli, spolu s nimi několik dalších herců. [4] Film byl na závěr festivalu oceněn Cenou za nejlepší scénář. [5]

• 2011 – Pořadatelé festivalu v Cannes 2011 se rozhodli udělit Džafaru Panáhímu za jeho statečnost cenu Zlatý kočár.[6]
• 2012 – Sacharovova cena za svobodu myšlení [7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Džafar Panahí na Wikimedia Commons
• Osoba Džafar Panahí ve Wikicitátech
• Džafar Panahí v Internet Movie Database (anglicky)