Doněck

Doněck (ukrajinsky Донецьк / Donec'k, oficiálně Donetsk МФА: [d̪oˈn̪ɛt͡sʲk]); dříve různé osady Oleksandrivka a Krutojarivka, Júzivka (rusky Juzovka, 1869–1924), Stalino (1924–1961) — je průmyslové město na východní Ukrajině. Leží ve zvlněné krajině na řece Kalmius, asi 50 km západně od hranic s Ruskem a 100 km severně od Azovského moře. Je centrem samosprávné Doněcké oblasti a celého průmyslového regionu lidově zvaného Donbas. Ve městě žilo v roce 2018 podle oficiální statistiky 913 323 obyvatel.[1] Blízké okolí tvoří městskou aglomeraci s populací cca 1,7 mil. obyvatel (4. největší městská aglomerace na Ukrajině).

Doněck
Донецьк / Донецк

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice48°0′10″ s. š., 37°48′19″ v. d.
Nadmořská výška~169 m n. m.
StátUkrajina Ukrajina
OblastDoněcká
Administrativní dělení9 rajónů (Район)
Doněck
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha358,3 km²
Počet obyvatel913 023[1] (2018[2])
Hustota zalidnění2790,9 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci, Rusové, Řekové, Bělorusové
Náboženské složenípravoslavné křesťanství
Islám
judaismus
Správa
StarostaAleksej Kuzmin
Vznik1869
Oficiální webwww.gorod-donetsk.com
Telefonní předvolba+380-062
PSČ83000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny
John James Hughes (1814–1889)
Těžký průmysl v Doněcku
Budova Doněckého národního akademického divadla opery a baletu A. B. Solovjaněnka (Donbass Opera)

Podle historiků sahají dějiny osídlení této ruské lokality Rusy do poslední čtvrtiny 18. století. Po té, co ruská carevna Kateřina II. nechala zničit Záporožskou Sič, založil potomek tamních kozáků, podplukovník Jevdokim Šidlovskij, dvě osady: Oleksandrivka (nyní severovýchodní část Kyjevské čtvrti Doněcku) a Krutojarivka (větší část Vorošilovské čtvrti Doněcku). První pojmenoval po svém nejstarším synovi Alexandrovi a druhou podle rokle, která dělila osadu. Podle všeruského sčítání lidu v roce 1782 žilo v Oleksandrivce 206 mužů a 135 žen.

Na počátku 19. století se na území dnešního Doněcku objevily další osady: Oleksiyivka, Katerynivka, Ljubimivka, Hryhorivka a byl otevřen první uhelný důl. Novorossijský generál a gubernátor Voroncov si pronajal pozemky na území dnešního Doněcku a postavil důl Alexandrovsk, kde pracovalo 76 horníků.[3]

Roku 1869 vybudoval velšský průmyslník John James Hughes (rusky Джон Джеймс Хьюз) při dosavadních osadách metalurgický závod a několik uhelných dolů; vznikla zde osada Hughesovka, rusky Хьюзовка nebo Юзовка – Juzovka. Byla tvořena jedinou severojižní ulicí pokračující k nádraží, nazvanou zkrátka „První“ (dnes ul. Artema), při ní byl vystavěn Hughesův vlastní dům a dům pro britskou komunitu, nazvaný Velikobritanyja. Současné centrum města vzniklo okolo této ulice na pravoúhlém půdorysu.

Na počátku 20. století měla Juzovka již okolo 50 000 obyvatel; roku 1917 byla povýšena na město a roku 1924 dostala název Stalino (na počest Josefa Stalina). Tento název však přestal po odhalení kultu osobnosti v Chruščovově éře vyhovovat; dnešní název dostalo město roku 1961 – je odvozen od řeky Severní Doněc (pravého přítoku Donu), která však městem neprotéká.

Od roku 1932 je Doněck oblastním centrem. Po druhé světové válce, kdy bylo město následkem bojů Rudé armády s německým Wehrmachtem silně poničeno, přišel opět rychlý růst. Byly budovány nové uhelné doly, průmyslové závody a sídliště. Roku 1978 dosáhl počet obyvatel 1 milion. Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatné Ukrajiny nastal zprvu kolaps dosavadní řízené ekonomiky a jistý útlum těžby uhlí i průmyslové výroby. Hospodářské potíže se projevily úbytkem počtu obyvatel pod 1 milion a mj. také stále odkládaným zprovozněním první linky doněckého metra.

V březnu 2014 se stalo jedním z center separatistického hnutí a během dubna až října 2014 se přes aktivní odpor většiny obyvatel[zdroj?] dostalo pod kontrolu ruské armády, jejich loutkové vlády a jejich žoldáků z tzv. s názvem Doněcká lidová republika.

Po uměle vytvořeném povstání proruských separatistů proti nové ukrajinské vládě v březnu 2014 byl Doněck 7. dubna téhož roku vyhlášen za hlavní město tzv. Doněcké lidové republiky. 11. května bylo uspořádáno tzv. referendum o nezávislosti.[4] O něco později Doněck zasáhly tvrdé boje mezi ukrajinskou armádou a separatisty podporovanými Ruskou federací a později také ruskou armádou.[5] V průběhu bojů bylo postupně úplně zničeno mj. Doněcké mezinárodní letiště, pojmenované po hudebním skladatelovi Sergeji Prokofjevovi a uvedené do provozu teprve v roce 2012.

Vývoj počtu obyvatel a národnostní složení

Nejvyšší stav počtu obyvatel (1,109 milionu) byl zaznamenán v roce 1989, tedy před zánikem Sovětského svazu. Podle sčítání lidu v roce 2001 měl Doněck 1 016 000 obyvatel. Údaje z roku 2018 uvádějí 913 323 obyvatel. Národnostně v roce 2001 těsně převažovali Rusové (48,15 %) nad Ukrajinci (46,65 %). Převládajícím jazykem však byla ruština, a to i u obyvatel ukrajinského původu, protože celá oblast byla v minulosti rusifikována. Dalšími menšinami jsou Bělorusové, Řekové, Židé, Tataři, Arméni, Ázerbájdžánci a Gruzíni.

Vývoj počtu obyvatel
1897191119201926193619391959197019791989200120052018
28 100 48 000 31 000 105 700 239 000 462 400 699 200 879 000 1 020 799 1 109 102 1 016 094 999 975 913 323


Název města

Svůj nynější název město dostalo podle názvu regionu - Doněcká pánev, nebo podle Doněckého hřbetu, a zároveň i díky své poloze podél řeky Doněc.

Historické názvy města:

  • do roku 1917 – Oleksandrivka
  • v letech 1917–1924 a 1941–1943 – Yuzivka
  • v letech 1924–1941 a 1943–1961 – Stalin, Stalin, Stalin
  • nyní Doněck

Administrativní dělení
Rajóny Doněcku na mapě Doněcké městské rady:
     Buďonkovský rajón
     Vorošilovský rajón
     Kalininský rajón
     Kyjevský rajón
     Kirovský rajón
     Kujbyševský rajón
     Leninský rajón
     Petrovský rajón
     Proletarský rajón

Doněck je rozdělen na 9 rajónů, které podléhají Doněcké městské radě (viz mapka).

Hospodářství a doprava

Doněck je jedním z největších těžebních a průmyslových center Ukrajiny. I po ekonomické krizi 90. let zůstalo ve městě 17 uhelných dolů, 5 velkých slévárenských komplexů, desítky strojírenských a potravinářských závodů.

Kromě hlavního nádraží má Doněck tři další železniční stanice. Hlavní tratě, většinou dvoukolejné a elektrifikované, míří na Slovjansk (– Charkov), Luhansk, Rostov na Donu, Mariupol, od roku 2014 však není na nich normální provoz. Do začátku roku 2014 byla prováděna rekonstrukce z hlediska osobní dopravy nejvytíženější trati na Dnipro a Kyjev. Doněck je/byl sídlem Doněcké dráhy, jedné ze 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.[6]

Na území města bylo v roce 2012 otevřeno moderní mezinárodní letiště Sergeje Prokofjeva, které však bylo v průběhu války na východní Ukrajině zcela zničeno. Do značné míry zničeny byly poslední úseky dálnic a silnic vedoucích do Doněcku.

Doněck má dvě autobusová nádraží. Místní hromadnou dopravu (MHD) zajišťují maršrutky, autobusy, trolejbusy a rozsáhlá tramvajová síť. Plánováno bylo také vybudování první linky doněckého metra.

Pamětihodnosti
Velikobritanyja
Socha velšského průmyslníka Johna Hughese
  • Velikobritanyja – dům se školou někdejší britské menšiny; z roku 1883, jeden z nejstarších objektů ve městě, nyní hotel
  • Preobraženská pravoslavná katedrála (Спасо-Преображенський собор) – novorenesanční bazilika z let 1886–1896, nejvýznamnější architektonická památka ve městě (foto v infoboxu)
  • Doněcké oblastní muzeum umění
  • Donecké národní akademické divadlo opery a baletu Anatolija Solovjanenka, roku 2012 přejmenované na Donbass Opera, budova z roku 1936

Pomníky

Kovolitecká díla

Osobnosti

Literatura
  • Oleg Grigorovič Bažan: kapitola Doněck, in: Enciklopedija istorii Ukrajiny (editor V. A. Smolij, vydal Institut istorii Ukrajiny, K. Nauk 2004, ISBN 966-00-0405-2, heslo č. 431, dostupné online .

Odkazy

Reference
  1. Statistický sborník "Obyvatelstvo Ukrajiny" k 1. lednu 2018. www.ukrstat.gov.ua [online]. Ukrajinský statistický úřad. Dostupné online.
  2. Статистичний збірник «Чисельність наявного населення України» на 1 січня 2018 року
  3. Oleg Grigorovič Bažan: kapitola Doněck, in: Enciklopedija istorii Ukrajiny, 2004, v rejstříku č. 431
  4. Účast referend na východě Ukrajiny je vysoká, i když se střílí. Týden, . 11. května 2014.
  5. Tvrdé boje v Luhansku a Doněcku. Umírají další civilisté. Týden, , 25. července 2014.
  6. uz.gov.ua – Донецька залізниця

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.