Kaká

Kaká začal hrát v mládežnickém sektoru São Paulo FC. V říjnu 2000 se stal obětí nehody, která hrozila přerušení kariéry: prudce upadl hlavou na dno bazénu a způsobil si zlomeninu šestého obratle, ale nedošlo k ochrnutí a tak se mohl opět věnovat fotbalu. Od téhle chvíle se stává silně věřící a při každém vstřelené brance zvedá ruce nahoru k Bohu.

Svůj první zápas odehrál 1. února 2001 proti Botafogu na turnaji Rio-San Paolo. O tři dny později vstřelil první branku proti Santosu v šampionátu Campionato Paulista. V prvních měsících používal pseudonym Cacá a až později Kaká. V roce 2001 byl zařazen do seznamu nejlepších 100 mladých hráčů sestavených Don Balón [3].

V následujícím roce získal ceny Bola de Prata a Bola de Ouro za nejlepší fotbalistu brazilské ligy. Za tři roky nastoupil celkem do 129 utkání a vstřelil 47 branek.

Do italského klubu přestupuje díky bývalém hráči Rossoneri Leonarda za 8.5 mil. Euro [4]. O několik dní později sledoval výhru v Evropském superpoháru. První zápas v lize odehrál 1. září 2003 v Anconě (0:2). Debut v evropské soutěže měl 16. září proti Ajaxu. První branku vstřelil 5. října 2003 v derby s Interem (2:0). Ve svém první sezoně získal s klubem titul a čtvrtfinále v LM a vstřelil celkem 14 branek.

Sezona 2004/05 začala vítězstvím v italském superpoháru. V Serie A lize vstřelil 7 branek a pomohl klubu k 2. místu v tabulce. V LM s klubem došel do finále. Hráli jej s Liverpoolem a prohráli jej 3:4 po penaltách [5].

Potvrzení svých kvalit a talentu udělal v sezóně 2005/06. Klubu pomohl i po odečtení 30 bodů kvůli skandálu k 3. místu v lize v nichž vstřelil 14 branek. V LM vstřelil 5 branek a postoupil s klubem do semifinále kde nestačili na Barcelonu (0:1, 0:0).

Sezona 2006/07 byla ta nejlepší v jeho kariéře. Po odečtení 8 bodů pro Rossoneri kvůli skandálu na 4. místo v lize. Velké zápasy odehrál v LM. Nejdříve v osmifinále rozhodl jedinou brankou zápas v prodloužení proti Celticu (0:0, 1:0), ve čtvrtfinále v prvním zápase proti Bayernu vstřelil jednu branku (2:2, 2:0) a v semifinále v prvním zápase v Manchesteru vstřelil dvě branky a v odvetě přispěl jednou brankou (2:3, 3:0). Ve finále byl u vítězství 2:1 nad Liverpoolem a poté se stal nejlepším hráčem sezony LM a střelcem s 10 brankami. Na konci roku 2007 získal ocenění Zlatý míč [1] a Fotbalista roku [2].

Na svém debutu v mistrovství 2007-08 na poli v Janově skóroval rovnátka, která přispěla k Rossoneriho 3-0 [58] ; o pět dní později, při příležitosti Evropského super poháru proti Seville , podepsal finále 3-1 a poté ho věnoval památce Antonia Puerty (fotbalisty andaluského týmu, který právě zemřel). [59] Následující prosinec byl oceněn světovým hráčem Ballon d'Or a FIFA [60] , také zvítězil v klubovém mistrovství světa, ve kterém ve finále vstřelil gól proti Boca Juniors . [61][62]

Poslední dvě sezony v dresu Rossoneri hrál ve skvělé formě. V zápase o Evropský superpohár se podílel na výhře 3:1 jednou brankou nad španělským klubem Sevilla FC. S klubem na konci roku 2007 vyhrál turnaj MS klubů. V lize se klubu nedařilo a obsadilo 5. místo v tabulce. Během ligové sezony vstřelil z 30 zápasů 15 branek. Sezona 2008/09 byla poslední za klub Rossoneri. V Serie A 2008/09|lize pomohl klubu se svými 16 brankami k 3. místu v tabulce a v poháru UEFA k 1. kolu vyřazovací soutěže. Za 6 sezon v klubu AC Milán sehrál celkem 270 utkání a v nich vstřelil 95 branek.

V červnu roku 2009 byl oficiálně vyhlášen přestup za 67 mil. Euro [6] a stal se tak druhým nejdražším fotbalistou světa [7]. Hráč podepsal pětiletou smlouvu na 9 mil. Euro ročně [8].

Premiéru v dresu Los Blancos měl 29. srpna 2009 proti Deportivu (3:2). První branku vstřelil dne 23. září 2009 na 2:0 proti Villarreal CF. Během sezóny se hráč potýkal vážným zraněním [9], ale i tak nastoupil v lize do 25 zápasů a vstřelil 8 branek a stačilo to na druhou příčku v tabulce. Klubu pomohl v LM probojovat jen do osmifinále.

Na novou sezonu 2010/11 se musel podstoupit operaci levého kolene [10]. Přestávka trvala až do 3. ledna 2011 když nastoupil do utkání proti Getafe CF na posledních 20 minut hry. Sezónu 2010/11 dokončil se 14 utkání a 7 branek v lize, která skončila opět na druhém místě. V LM si zahrál ve 3 utkání a s klubem došel do semifinále kde jej vyřadil klub FC Barcelona (0:2, 1:1). Spolu s klubem vyhrál domácí pohár.

V sezoně 2011/12 dostává od trenéra Mourinha dostává málo herního prostoru, ale v lize se mu podařilo shromáždit 27 utkání a vstřelit 5 branek a pomohl tak k 32. titulu v historii klubu. V LM s klubem postoupil do semifinále kde jej vyřadil klub FC Bayern Mnichov na penalty [11].

Sezona 2012/13 byla pro hráče velmi špatná. Stává se nepotřebným pro trenéra Mourinha [12] ale prodávat jej nechtějí [13]. Vypadá to že během sezony přestoupí zpět do AC Milán [14]. Nakonec dohraje sezonu ve Španělsku. V lize klubu pomůže v 19 zápasech k 2. místu v tabulce. V LM opět postoupí do semifinále a tam jej vyřadí Borussia Dortmund (1:4, 2:0). Po sezoně se hráč rozhoduje jestli zůstat či odejít [15]. Nakonec se rozhodne odejít zpět do Itálie [16]. Za 5 sezon ve španělském klubu odehrál celkem 120 utkání a vstřelil 29 branek.

Přestup byl uskutečněn 2. září 2013 a trenér Rossoneri Massimiliano Allegri byl velice rád [17]. Jenže hned při prvním zápase v lize proti Turínu (2:2) se zranil [18]. První branku od návratu do klubu vstřelil 30. října 2013 proti Laziu (1:1). Dne 23. listopadu nastoupil do utkání kapitánskou páskou Janovu (1:1) [19]. Dne 6. ledna 2014 vstřelil 100 branku v dresu Rossoneri a díky něm porazili Atalantu 3:0 [20]. V lize odehraje 30 utkání a vstřelí 7 branek. V LM s klubem neprojde přes osmifinále kde jej vyřazuje Atlético Madrid (0:1, 1:4).

Po sezoně se rozhoduje o své fotbalové budoucnosti [21]. Nakonec 30. června 2014 smlouvu ukončil.

Dne 1. července 2014 podepsal hráč víceletou smlouvu s americkým klubem Orlando City SC [22]. Klub jej ale do 31. prosince půjčil do mateřského klubu São Paulo FC [23]. Svému mateřskému klubu pomohl v 19 zápasech a vstřelil v nich 2 branky. Nakonec klub skončil v lize na 2. místě tabulky. V Jihoamerickém poháru pomohl do semifinále.

V klubu Orlando City SC byl jmenován kapitánem a byl též nejlépe placeným fotbalistou ligy [24]. Premiéru měl 8. března 2015 proti New York City FC (1:1), vstřelil jedinou branku. V americkém klubu odehrál tři sezony a nejlepší umístění bylo 7. místo ve východní konferenci a tím nepostup do play off. V prosinci 2017 oznámil konec fotbalové kariéry [25]. Celkem odehrál za klub 79 utkání v nichž vstřelil 26 branek.

• • 1× vítěz italské ligy (2003/04)
  • 1× vítěz španělské ligy (2011/12)
  • 1× vítěz španělského poháru (2011)
  • 1× vítěz italského superpoháru (2004)
  • 1× vítěz Ligy mistrů (2006/07)
  • 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
  • 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)

• • 3× na MS (2002 - zlato, 2006, 2010)
  • 2× na Konfederačním poháru (2005 - zlato, 2009 - zlato)
  • 1× na Golden Cupu (2003 - stříbro)
  • 1× na MS 20 (2001)

• • 1× Zlatý míč (2007)
  • 1× Fotbalista roku (FIFA) (2007)
  • 1× Nejlepší hráč podle časopisu World Soccer (2007)
  • 1× Onze d'Or (2007)
  • 3× Nejlepší hráč ligy (2002, 2003/04, 2006/07)
  • 3× Nejlepší zahraniční hráč Serie A (2003/04, 2005/06, 2006/07)
  • 1× Nejlepší záložník Ligy mistrů (2004/05)
  • 1× UEFA Club Footballer of the Year (2006/07)[41]
  • 1× Nejlepší hráč Konfederačního poháru (2009)
  • 1× Nejlepší hráč Golden Cupu (2003)
  • 1× Nejlepší hráč podle FIFPro (2007)
  • 1× Pallone d'Argento (2006/07)
  • All Stars Team UEFA (2006, 2007, 2009)
  • All Stars Team FIFPro (2006, 2007, 2008)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kaká na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaká na Wikimedia Commons
• Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
• Životopis a statistiky na stránkách Real-Madrid.cz
• Profil a statistiky Kaká v FootballDatabase