Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny

; vlajka	; znak
geografie	; Bosna a Hercegovina, Rakousko-Uhersko
	; Bosna a Hercegovina, Rakousko-Uhersko
hlavní město:	Sarajevo
	obyvatelstvo
národnostní složení:	Bosňáci, Srbové, Chorvati, Židé, Romové
náboženství:	sunnitský islám, srbské ortodoxní, římskokatolické, judaismus
	státní útvar
státní zřízení:	konstituční monarchie (od 1908 korunní země)
mateřská; země:	Osmanská říše (do 1908); Rakousko-Uhersko (od 1908)
	státní útvary a území
	Bosenský vilájet
	Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Bosna a Hercegovina (bosensky/srbochorvatsky Bosna i Hercegovina, turecky Bosna-Hersek, německy Bosnien und Herzegowina) byla mezi lety 1878 a 1908 osmanskou provincií, kterou na základě usnesení Berlínského kongresu okupovalo Rakousko-Uhersko.

Historie okupace

Související informace naleznete také v článku Dějiny Bosny a Hercegoviny.

V roce 1875 vypuklo v Hercegovině (v okolí obce Nevesinje) povstání, které bylo vyvoláno přehmaty turecké administrativy při vybírání daní a které vyvolalo tzv. Velkou východní krizi.[1] Ve dnech 13.6.–13.7.1878 bylo na Berlínském kongresu, který tuto krizi řešil, dohodnuto že Bosnu a Hercegovinu dočasně vojensky obsadí a bude spravovat Rakousko–Uhersko. Dne 29.7.1878 rakousko–uherské vojsko (XIII. armádní sbor) pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, překročilo na několika místech řeku Sáva a začalo obsazovat Bosnu. Generál Filipovič do Sarajeva se svými jednotkami vstoupil 19. srpna 1878 a převzal velení nově založené 2. armády.[2] Dne 31.7.1878 začal obsazovat Hercegovinu se svou divizí rakousko–uherský generál Stjepan Jovanović, který dne 4.8.1878 vstoupil do Mostaru. Při okupaci Bosny a Hercegoviny se rakouskou–armáda setkávala s odporem místního muslimského obyvatelstva a i s odporem turecké armády. Obranu města Banja Luka proti tureckým voskům řídil rakousko–uherský generálmajor českého původu Vojtěch Samec. Během okupace Bosny a Hercegoviny padlo skoro 10 tisíc rakousko–uherských vojáků. Rakousko–Uhersko dne 21. dubna 1879 uzavřelo s Tureckem dohodu, kterou byla dokonaná okupace dodatečně uznána s tím, že Rakousko–Uhersku bylo přiznáno právo ještě vojensky obsadit Plevlji, Prijepolje a Bijelo Polje v Sandžaku novopazarském; za to Rakousko–Uhersko uznalo svrchovanost nad Bosnou.[3] Rakousko-Uhersko roku 1908 Bosnu a Hercegovinu anektovala, proces přičleňování však nikdy nebyl dokončen.

Muslimský odpor v Sarajevu vůči rakouskouherskému záboru roku 1878

Územní členění

Bosna a Hercegovina se skládala z následujících jednotek, okruhů (a ty pak na chotáry). Správní dělení bylo převzato z dob Osmanské říše:

Okrug Banja Luka (správním centrem Banja Luka)
Okrug Bihać (správním centrem Bihać)
Okrug Mostar (správním centrem Mostar)
Okrug Travnik (správním centrem Travnik)
Okrug Sarajevo (správním centrem Sarajevo)
Okrug Zvornik/Donja Tuzla (správním centrem Donja Tuzla)

Politika

Společný ministr financí Rakouska-Uherska, do jehož kompetence spadala správa Bosny a Hercegoviny

14. 8. 1876–8. 4. 1880 Leopold Friedrich von Hofmann
8. 4. 1880–4. 6. 1882 József Szlávy
4. 6. 1882–13. 7. 1903 Benjámin Kállay
14. 7. 1903–24. 7. 1903 Agenor Gołuchowski
24. 7. 1903–12. 2. 1912 István Burián
12. 2. 1912–7. 2. 1915 Leo von Bilinski
7. 2. 1915–28. 11. 1916 Ernest von Koerber
28. 11. 1916–2. 12. 1916 István Burián
2. 12. 1916–22. 12. 1916 Konrad Hohenlohe
22. 12. 1916–7. 9. 1918 István Burián
7. 9. 1918–4. 11. 1918 Alexander Spitzmüller
4. 11. 1918–12. 11. 1918 Paul Kuh-Chrobak

Zemský náčelník (šéf Zemské vlády pro Bosnu a Hercegovinu)

1878–1881 generál Wilhelm Nicolaus von Württemberg (1828–1896)
1881–1882 generál Hermann Dahlen von Orlaburg (1828–1887)
1882–1903 generál Johann von Appel (1826–1906)
1903–1907 generál Eugen von Albori (1838–1915)
1907–1909 generál Anton von Winzor (1844–1910)
1909–1911 generál Marijan Varešanin (1847–1917)
1911–1914 generál Oskar Potiorek (1853–1933)
1914–1918 generál Stjepan Sarkotić (1858–1939)

Civilní adlatus (administrátor civilní správy)

1882–1886 Fedor Nikolić (1836–1903)
1887–1904 Hugo Kutschera (1847–1909)
1904–1912 Isidor Benko (1846–1925)

Obyvatelstvo

Sčítání lidu	Muslimové		Pravoslavní		Katolíci		Židé		Celkem
Sčítání lidu	počet	%	počet	%	počet	%	počet	%	Celkem
1879	448 613	38,7%	496 485	42,9%	209 391	18,1%	3 675	0,3%	1 158 440
1885	492 710	36,9%	571 250	42,8%	265 788	19,9%	5 805	0,4%	1 336 091
1895	548 632	35,0%	673 246	42,9%	334 142	21,3%	8 213	0,5%	1 568 092
1910	612 137	32,2%	825 418	43,5%	434 061	22,9%	11 868	0,6%	1 898 044

Mapa okruhů v Bosně a Hercegovině (1895)

Odkazy

Reference

Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152.
WWW.WEBSTUDIO.HR. V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće. http://www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. (cz)^{[nedostupný zdroj]}
Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 684-697.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152.

[2] WWW.WEBSTUDIO.HR. V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće. http://www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. (cz)^{[nedostupný zdroj]}

[3] Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 684-697.