Leopold Friedrich von Hofmann

Pocházel z šlechtické rodiny, jejíž členové od 18. století zastávali vysoké úřední posty ve státní správě monarchie. Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě a nastoupil jako státní úředník v Dolních Rakousích. Od roku 1845 pracoval na radu Klemense Wenzela von Metternicha v úřadu státního kancléře. V době občanské války ve Švýcarsku (sonderbund) v roce 1847 působil v této zemi jako pracovník rakouského vyslanectví. V roce 1848 se stal vedoucím německého byra na rakouském ministerstvu zahraničí. V roce 1857 se habilitoval v oboru německého spolkového a státního práva. Patřil pak mezi přední právní experty. V roce 1859 se podílel na stylizaci Curyšského míru mezi Rakouskem, Francií a královstvím Sardinie.[1]

Po obnovení ústavního života v Rakousku v roce 1860 se stal členem Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady), kde byl zvolen zapisovatelem. Politicky měl blízko k Ústavní straně. Po pádu Antona von Schmerlinga v polovině 60. let se zapojil do týmu místodržícího Holštýnska.[1]

Jeho kariéra vyvrcholila od konce 60. let 19. století s nástupem Friedricha Ferdinanda von Beusta do čela rakouské politiky. Beust jako původně saský politik, si Hofmanna vybral za důvěrníka, díky kterému získával znalost politické scény ve Vídni. Hofmann se roku 1867 stal sekčním šéfem a měl výrazný vliv na Beustovu politiku a na liberální zákonodárství vlády Karla von Auersperga.[1] Od 14. srpna 1876 do 8. dubna 1880 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí[2]). Ve funkci ministra financí se rovněž roku 1879 stal i guvernérem okupované Bosny a Hercegoviny.

Jako milovník umění zasedl ve vedení vídeňského Hoftheateru.[1]