Oesterreichischer Alpenverein

Oesterreichischer Alpenverein (zkratka ÖAV n. OeAV), v překladu „Rakouský alpský spolek“ je největší rakouská horolezecká zájmová organizace. Sídlo Rakouského alpského spolku je v Innsbrucku. Spolek se skládá z 195 právně samostatných sekcí (s 236 horskými chatami a přibližně 26 000 km turistickými a horskými cestami) sdružujících přes 470 000[1] členů (stav leden 2013). Prezidentem byl v roce 2013 zvolen rakouský právník a dlouholetý spolkový funkcionář Andreas Ermacora (* 23. červen 1960, Innsbruck).

Oesterreichischer Alpenverein
Vlajka ÖAV na Teufelsteinu ve Vídeňském lese
Právní formaspolek
Založeno1862
AdresaÖsterreichischer Alpenverein, Olympiastraße 37, 6020 Innsbruck
Další informace
Webhttp://www.alpenverein.at/portal/index.php
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Výroční zpráva sekce Berlín DuÖAV, 1914

Po britském Alpine Clubu je Rakouský alpský spolek druhou nejstarší organizací svého druhu na světě. Ustavující schůze Rakouského alpského spolku/Oesterreichischer Alpenverein (OeAV) se konala 9. listopadu 1862 v Zeleném sále Vědecké akademie/Akademie der Wissenschaften ve Vídni. Na založení spolku se významně podíleli studenti Paul Grohmann, Edmund von Mojsisovics a Guido von Sommaruga.

V roce 1869 založili v Mnichově němečtí a rakouští horolezci Německý alpský spolek/Deutscher Alpenverein (DAV). Pojem «německý» v té době v sobě zahrnoval německy mluvící oblasti střední Evropy a «německými Alpami» byly myšleny Východní Alpy. DAV nepůsobil centralizovaně. Od severního Německa až po Jadran fungovala spousta samostatných spolků, které měly na starosti alpské pracovní oblasti, kde stavěly turistické chaty a cesty, školily horské vůdce a podporovaly místní horské obyvatelstvo. Ustanovující shromáždění 6. sekce DAV se konalo 19. května v 1870 v Praze.

Rychlý rozvoj a úspěchy DAV brzy vedly ke sloučení obou alpských spolků. V roce 1873 oba spolky založily Německý a rakouský alpský spolek/Deutscher und Oesterreichischer Alpenverein (DuÖAV). OeAV se společně s Vídeňskou sekcí/Sektion Wien DAV stal novou sekcí Austria Německého a rakouského alpského spolku /Sektion Austria DuÖAV. Centrální spolková kancelář s výborem putovala po celém společném území. Až do první světové války vzniklo téměř 400 sekcí s 319 horskými chatami.[2]

Meziválečné období
Austriahütte 1890, s Dachsteinsüdwand - Hoher Dachstein

Po rozpadu monarchie ztratily sekce spoustu chat v Jižním Tyrolsku a po vzniku Československa se musely od své mateřské organizace distancovat i německé sekce na území nového státu. Nově ustavené alpské spolky na území Československa se sdružovaly od 7. března 1920 ve Svazu německých alpských spolků v Československu/Verband der Deutschen Alpenvereine in der Tschechoslowakei (VDAV) se sídlem v Teplicích. Prvním předsedou byl zvolen Peter Kotter.[3]

„Členové DAV v Česku mají stejná práva jako členové DuÖAV s výjimkou hlasovacího práva na valné hromadě DuÖAV. Členové DAV obdrží členské karty a známky, které jsou podobné kartám členů DuÖAV. Mají stejné slevy na chatách a rovněž obdrží bezplatně Mitteilungen, pokud zaplatí roční příspěvek, který činí pro člena A 32 Kč a pro člena B 12 Kč.“

—Odpověď DuÖAV na dopis Franze Wenigera z Böhmisch Krumau ze dne 24. 10. 1932[3]

Zejména v prvních letech po první světové válce se začaly projevovat ve spolku xenofobní a antisemitské tendence. I když byla ze strany centrálního výboru ponechána k přijetí árijského odstavce a k pozměnění stanov sekcím volná ruka, většina sekcí jej v Rakousku přijala. Nově založená sekce židovských a liberálních členů Donauland se stala terčem útoků ze strany antisemitské členské základny. V roce 1924 se centrální výbor dohodl na kompromisu. Sekce Donauland byla z DuÖAV vyloučena s tím, že antisemitisté přestanou se svými útoky. Situace se zhoršila i ve vztahu ke spolku Naturfreunde/Přátelé přírody.[2] V roce 1933/34 rozpustila nacistická vláda v Německu a austrofašistická vláda s levicovým blokem v Rakousku i spolek Naturfreunde. Sekce alpského spolku ale odmítaly přijmout jejich zabavený majetek, který jim vláda nabídla.

Druhá světová válka
Hofpürglhütte v roce 1971
Schwarzenberghütte v roce 2012

Po připojení Rakouska k Německé říši v roce 1938 se následnickou organizací stal Německý alpský spolek (DAV) fungující pod Národně-socialistickým říšským svazem pro tělesnou výchovu/Nationalsozialistischer Reichsbund für Leibesübungen (NSRL), který zastřešovala organizace NSDAP. Na podzim roku 1938 bylo k němu připojeno i 17 sekcí Alpského spolku z československého pohraničí (Sudet). Sídlem rakouské sekce zůstal Innsbruck. Všechny malé alpské spolky i s elitním Rakouským alpským klubem/Österreichischer Alpenklub (ÖAK) byly zrušeny nebo se z nich staly samostatné sekce pod DAV. Předsedou byl zvolen rakouský zemský kancléř Arthur Seyß-Inquart, přesvědčený národní socialista a antisemita.[2]

Poválečná historie

Po druhé světové válce si prošly rakouské alpské spolky obtížnou cestou vyjasňování právních vztahů a vymáháním majetku pře Ústavní soud (Verfassungsgerichtshof). Některé sekce byly uznány a některé musely být znovu založeny. Od roku 1951 přijal spolek svůj původní název Oesterreichischer Alpenverein. Horské chaty bývalých sekcí pod Německým říšským alpským spolkem byly svěřeny nezávislému správci a teprve po podepsání Rakouské státní smlouvy o znovuobnovení rakouské suverenity a demokracie mohly přejít do majetku původních sekcí DAV.[2] Životní poměry v zemi se postupně normalizovaly, Rakousko zažívalo v 60. letech 20. století rozmach ekonomiky a se zájmem obyvatelstva o trávení dovolené a volného času se rozvíjela nejen činnost Rakouského alpského spolku, ale stoupla i členská základna. Spřátelené spolky ÖAV, DAV a AVS (Alpenverein Südtirol) začaly společně spolupracovat. Vedení Rakouského alpského spolku sídlí v Innsbrucku. V roce 2012 oslavil spolek 150 let od svého založení.[2]

Sekce Rakouského alpského spolku

Burgenland

Landesverband Kärnten
  • Sektion Feldkirchen, Feldkirchen in Kärnten
  • Sektion Gmünd, Malta, Kärnten
  • Sektion Großkirchheim-Heiligenblut, Großkirchheim
  • Sektion Hermagor, Hermagor
  • Sektion Klagenfurt, Klagenfurt
  • Sektion Mallnitz, Mallnitz
  • Sektion Millstatt, Millstatt am See, Kärnten
  • Sektion Mölltal, Obervellach
  • Sektion Obergailtal-Lesachtal, Kötschach-Mauthen
  • Sektion Radenthein, Radenthein
  • Sektion Spittal an der Drau, Spittal an der Drau
  • Sektion Steinnelke, Oberes Drautal
  • Sektion Winklern, Winklern, Mölltal
  • Sektion Wolfsberg, St. Stefan im Lavanttal
  • Zweig Villach, Villach
  • Sektion Weitwanderer
  • Die Karnischen

Landesverband Niederösterreich

Landesverband Oberösterreich

Landesverband Salzburg
  • Sektion Badgastein, Bad Gastein
  • Ortsgruppe Dorfgastein, Dorfgastein
  • Sektion Bad Hofgastein, Bad Hofgastein
  • Sektion Bischofshofen, Bischofshofen
  • Sektion Großarl-Hüttschlag,
  • Sektion Hallein, Hallein
  • Sektion Kaprun, Kaprun
  • Sektion Kuchl, Kuchl
  • Sektion Lammertal, Abtenau
  • Sektion Lend-Dienten, Lend
  • Sektion Leogang, Leogang
  • Sektion Lofer, St. Martin bei Lofer
  • Sektion Lungau, Mariapfarr
  • Sektion Niedernsill, Niedernsill
  • Ortsgruppe Bramberg
  • Ortsgruppe Krimml
  • Ortsgruppe Neukirchen
  • Ortsgruppe Uttendorf
  • Ortsgruppe Wald
  • Sektion Oberpinzgau, Mittersill
  • Ortsgruppe St. Martin
  • Ortsgruppe Wagrain/Kleinarl, Wagrain Markt
  • Sektion Pongau, St. Johann im Pongau
  • Sektion Radstadt, Eben im Pongau
  • Sektion Rauris, Rauris
  • Sektion Saalfelden, Saalfelden am Steinernen Meer
  • Ortsgruppe Eggelsberg, Eggelsberg
  • Ortsgruppe Golling, Golling an der Salzach
  • Ortsgruppe Grossgmain, Salcburk
  • Ortsgruppe Ostermiething, St. Georgen bei Salzburg
  • Ortsgruppe Seekirchen, Seekirchen am Wallersee
  • Ortsgruppe Strasswalchen, Friedburg
  • Ortsgruppe Thalgau, Thalgau
  • Sektion Salzburg, Salcburk
  • Sektion Sankt Gilgen, St. Gilgen
  • Sektion Wallersee, Henndorf am Wallersee
  • Sektion Warnsdorf-Krimml, Krimml
  • Sektion Werfen, Werfen
  • Sektion Zell am See, Zell am See

Landesverband Steiermark
  • Akademische Sektion Graz, Graz
  • Alpenverein Gleisdorf, Gleisdorf
  • Sektion Admont-Gesäuse, Admont
  • Sektion Anger, Anger, Steiermark
  • Sektion Ausseerland, Bad Aussee
  • Sektion Bad Mitterndorf, Bad Mitterndorf
  • Sektion Bruck/Mur, Bruck an der Mur
  • Sektion Deutschlandsberg, Deutschlandsberg
  • Sektion Eisenerz, Eisenerz
  • Sektion Feldbach, Mühldorf bei Feldbach
  • Sektion Fohnsdorf, Fohnsdorf
  • Sektion Frohnleiten, Frohnleiten
  • Sektion Fürstenfeld, Fürstenfeld
  • Sektion Gratkorn-Gratwein, Gratwein
  • Sektion Graz-St. G.V., Graz
  • Sektion Gröbming, Gröbming
  • Sektion Hartberg, Hartberg
  • Sektion Haus/Ennstal, Haus, Steiermark
  • Sektion Judenburg, Judenburg
  • Sektion Kapfenberg, Kapfenberg
  • Sektion Kindberg, Kindberg
  • Sektion Kirchbach, Heiligenkreuz am Waasen
  • Sektion Knittelfeld, Knittelfeld
  • Sektion Köflach, Köflach
  • Sektion Krieglach, Krieglach
  • Sektion Leibnitz, Wagna
  • Sektion Leoben, Leoben
  • Sektion Liezen, Liezen
  • Sektion Mariazellerland, Mariazell
  • Sektion Mitterdorf, Mitterdorf im Mürztal
  • Sektion Mixnitz, Mixnitz
  • Sektion Murau, Murau
  • Sektion Mürzzuschlag, Mürzzuschlag
  • Sektion Öblarn, Öblarn
  • Sektion Pruggern, Pruggern
  • Sektion Rottenmann, Rottenmann
  • Sektion Sankt Gallen, St. Gallen, Steiermark
  • Sektion Schladming, Schladming
  • Sektion Stainach, Stainach
  • Sektion St. Margarethen/Raab, Markt Hartmannsdorf
  • Sektion Trieben, Trieben
  • Sektion Trofaiach, Trofaiach
  • Sektion Voitsberg, Voitsberg
  • Sektion Wartberg, St. Barbara im Mürztal
  • Sektion Weisskirchen, Weißkirchen in Steiermark
  • Sektion Weiz, Weiz

Landesverband Tirol


Landesverband Wien
  • Alpenverein Edelweiss
  • Alpenverein Austria
  • Alpenverein Gebirgsverein
  • Akademische Sektion Wien
  • Alpenverein Wien
  • Sektion Voisthaler
  • Sektion Stuhlecker

Sekce v zahraničí
  • Sektion Britannia
  • Sektion Flandern

Horolezecké vesničky/Bergsteigerdörfer

Projekt Bergsteigerdörfer/Horolezecké vesničky iniciovali v roce 2008 Oesterreichischer Alpenverein, Alpenkonvention/Alpská konvence[4] a starostové rakouských obcí s původní zachovanou kulturou. Cílem projektu je zachovat historii i přírodní krásy zapojených lokalit pro budoucí generace. V alpských vesničkách, které stály při zrodu alpinismu, nedojde díky takovému projektu k výstavbě rozlehlých hotelových komplexů či velkých lyžařských center s lanovkami. Do projektu se zapojilo 20 vesniček z Rakouska a dvě z Bavorska: Ramsau bei Berchtesgaden (Berchtesgádenské Alpy/NP Nationalpark Berchtesgaden) a Hinterstein (Oberallgäu).[5]

Výhody členství ve spolku

Členství v Rakouském alpském spolku má pro sportovce i turisty mnoho výhod:

  • slevy na ubytování v horských chatách OeAV a ostatních alpských spolků, přednost při rezervaci před nečleny
  • pojištění sportovních aktivit v horách platném po celém světě
  • možnost dalšího vzdělávání v pořádaných kurzech

Úplný výpis výhod lze nalézt na stránkách OeAV[6].

Získání členství pro občany ČR

Občané ČR se mohou stát členy Rakouského alpského spolku. Mají pak nárok na stejné služby jako členové z Rakouska. Některé české cestovní kanceláře zprostředkovávají za poplatek členství v Rakouském alpském spolku. Podrobnější informace lze nalézt na českých stránkách OeAV www.alpenverein.cz, www.oeav.cz, www.edelweiss.cz a dalších.

Odkazy

Reference
  1. Struktura spolku
  2. Alpenverein - Geschichte
  3. Chaloupská Pavlína: Vývoj německých alpských spolků v Českých zemích do roku 1938 (Development of German Alpine Clubs in Czech Lands until 1938), disertační práce, Fakulta tělesné výchovy a sportu (FTVS), 2014
  4. Alpská konvence (Dohoda o ochraně Alp) je občanskoprávní smlouva o ochraně a trvalém rozvoji Alp. Stálý sekretariát konvence sídlí v Innsbrucku. V roce 1989 se alpské státy a Evropské hospodářské společenství dohodly na první Alpské konferenci v Berchtesgadenu (Bavorsko) na Berchtesgadenské rezoluci, která vyjadřuje vůli ke společné konvenci pro rozvoj alpského prostoru. Konvence byla 7. 11. 1991 během druhého zasedání Alpské konference v Salcburku podepsána ministry životního prostředí alpských zemí.
  5. Horolezecké vesničky - na www.lideahory.cz Archivováno 16. 3. 2015 na Wayback Machine
  6. Členské výhody[nedostupný zdroj]

Související články


Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.