Spital am Pyhrn

Spital am Pyhrn leží v pahorkatině na úpatí Alp mezi Hornorakouským předhůřím a Bosruckem pod Pyhrnským průsmykem (Pyhrnpass, 954 m), východně od dálnice A9. Obec má rozlohu 108,9 km², z toho 47,6 % jeho plochy je zalesněno a 19,3 % plochy je využíváno pro zemědělství. Katastrální území sestává z pěti osad:

• Fahrenberg
• Gleinkerau
• Oberweng
• Seebach
• Spital am Pyhrn

V západní části obce leží lyžařské středisko s lanovkami, jedna z nich vede pod vrchol Warschenecku (2388 m).

Na jih od jádra obce začínají dva tunely pod Bosruckem: železniční a dálniční.

Pohled z Pacherkogelu na údolí s klášterem a kostelem Nanebevzetí Panny Marie

Území obce zvané Pyhrnpass daroval císař Jindřich II. diecézi v Bambergu. V roce 1190 je biskup Otto II. Bamberský postoupil benediktinům a laickému bratrstvu, jež zde založilo špitál, který dal obci název. V roce 1418 byl zrušený špitál přestavěn na sídlo kolegiátní kapituly. Klášter povýšil papež Pavel V. v roce 1605 na proboštství. V letech 1714 až 1730 byl vystavěn barokní kostel. Během napoleonských válek bylo toto strategické místo několikrát obsazeno.

Benediktinští mniši se po zrušení svého Kláštera Sankt Blasien ve Schwarzwaldu v roce 1806 nejprve přestěhovali do Spitalu am Pyhrn a s celým inventářem kláštera převezli také rakve Habsburků. Protože kolegiátní klášter byl pro ně příliš malý a klima příliš drsné, přesídlil klášter již roku 1809 do Opatství sv. Pavla v Lavanttalu. Kolegiátní kostel byl proměněn na farní. V noci z 25. na 26. října 1841 požár poškodil městys i klášterní budovy. Hraniční území rakouské korunní země nad Enží bylo v roce 1918 včleněno do spolkové země Horní Rakousko.

Po anšlusu Rakouska 13. března 1938 se patřilo do říšskoněmeckého Gau Oberdonau. V březnu 1943 zde nacisté otevřeli státní dětský domov pro děti zahraničních civilních pracovníků. Do roku 1945 v něm zemřelo 38 z 97 internovaných dětí na špatnou výživu a zanedbávání péče, osud dalších 6 dětí nebyl nikdy objasněn. [2] V květnu 2014 byly na hřbitově ve Spitalu odhaleny dvě pamětní desky těchto obětí. [3] Na začátku roku 1945 Maďarská národní banka odeslala do Rakouska zlatý vlak, který obsahoval celý národní poklad zlata (33 000 kg) a byl uschován do chrámové krypty mariánského kostela ve Spitalu. Po skončení války jej vyzvedla.[4]

• Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, bývalý klášterní, vysvěcen roku 1190. V letech 1714 až 1730 architekt Johann Michael Prunner navrhl barokní novostavbu dvouvěžové trojlodní baziliky podle vzoru baziliky v Melku. Iluzivní fresky oltářních retáblů a na klenbě provedl Bartolomeo Altomonte, štukatury Domenico Antonio Carlone; malby na klenbě hlavní lodi a varhany vážně poškodil požár z roku 1841. Hlavní oltář má sochařsky řešený mramorový svatostánek s plastikou apokalyptického Beránka Božího na knize se sedmi pečetěmi, dílo Veita Königera z roku 1769, týž sochař je autorem sousoší sv. Jana Nepomuka s anděly. Místo oltářního obrazu je na stěně za oltářem iluzivní malba apoštolů u Mariina prázdného hrobu a na klenbě v oblacích malba Panny Marie na nebe vzaté, v doprovodu církevních otců. Čtyři postranní oltáře mají oltářní obrazy, které namaloval Kremser Schmidt a dva obrazy dodal Michelangelo Unterberger.[5]
• Klášterní budovy – církevní muzeum „Mezi nebem a zemí a svět“, sídlí v přízemí v barokních klenutých místnostech.
• Filiální kostel sv. Linharta stojí na skále na jižní straně obce, v interiéru rokokové iluzivní oltářní obrazy namaloval Kremser Schmidt. Lavice jsou manýristické z doby kolem roku 1600.
• Kaple v Ochsenwaldu
• Bývalý dům dvorního kováře

• 
  Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Pohled k hlavnímu oltáři
• 
  Skalní kresba v jeskyni
• 
  Dům dvorního kováře
• 
  Nádraží
• 
  Severní portál Bosruckého železničního tunelu
• 
  Kaple v Ochsenwaldu
• 
  Arlingské sedlo
• 
  Brunnsteinské jezero
• 
  Schmiedalm