První italská válka za nezávislost

První italská válka za nezávislost mezi Rakouským císařstvím a Sardinským královstvím, podporovaným italskými nacionalisty z hnutí risorgimento, byla vedena v severní Itálii od března 1848 do března 1849. Válka byla součástí revoluce v roce 1848 a skončila vítězstvím Rakušanů vedených maršálem Radeckým. To mělo za následek, že severoitalské državy Rakousku zůstaly v původním rozsahu až do druhé italské války za nezávislost o deset let později.

Francesco Hayez: alegorie Itálie roku 1848 coby dívky s knihou o své historii a křížem na znamení mučednictví
První italská válka za nezávislost
konflikt: Risorgimento

Bitva u Novary
trvání: 23. března 184822. srpna 1849
místo: Lombardsko-benátské království a Piemont
výsledek: rakouské vítězství
změny území: Status quo ante bellum (žádné)
strany
Sardinie-Piemont
Prozatímní vláda Milána
Republika sv. Marka
Sicilské království Sicilské království
Toskánské velkovévodství
Modena a Reggio
Parma a Piacenza
Římská republika Římská republika
Království obojí Sicílie
Papežský stát Papežský stát
Rakousko
Lombardsko-benátské království
Francouzská republika (1849)
velitelé
Karel Albert
Eusebio Bava
Hector de Sonnaz
Wojciech Chrzanowski
Ludwik Mierosławski
Guglielmo Pepe
Giuseppe Garibaldi
Carlo Filangieri
Josef Radecký
Laval Nugent
Evžen Vratislav
Konstantin d'Aspre
Charles Oudinot

síla
115 000 mužů
22 000 dobrovolníků
100 000 mužů
40 000 mužů
ztráty
1848: neznámé
1849: 17 400+ celkem
  • 2 400 mrtvých
  • 5 000 zraněných
  • 10 000 zajatých
  • neznámý počet podlehl na nemoc
1848: 9 139 celkem
  • 4 872 mrtvých/nezvěstných
  • 3 348 zraněných
  • 919 zajatých

1849: 6 441 celkem

  • 1 145 mrtvých/nezvěstných
  • 2 944 zraněných
  • 352 zajatých
  • 2 000+ podlehlo v důsledku nemoci

ztráty celkem: 15 580+

První italská válka za nezávislost začala povstáním Italů v Miláně (pět dnů milánských a ustavení prozatímní vlády) a Benátkách (vyhlášení Republiky svatého Marka). Sardinský král Karel Albert byl povzbuzen úspěchem obou povstání a jeho stát vyhlásil 23. března válku Rakousku. Opíral se přitom o podporu Papežského státu a Království obojí Sicílie. Po počátečních úspěších Italů se rakouské armádě podařilo obrátit vývoj války ve svůj prospěch: Radecký zvítězil nejprve 10. června v bitvě u Vicenzy, kde se hrdinsky vyznamenal znojemský rodák a plukovník 10. praporu polních myslivců Karel Kopal, ještě přesvědčivěji pak v bitvě u Custozy 25. července a ovládl Milán 6. srpna. Válku pak přerušilo několikaměsíční příměří uzavřené 9. srpna 1848. 13. března 1849 Karel Albert příměří vypověděl a Rakušané pak postupovali Itálií dál směrem k jeho hlavnímu městu. Bitva u Novary 23. března 1849 pak válku uzavřela rakouským vítězstvím. Téhož dne 23. března proto Karel Albert abdikoval ve prospěch svého syna Viktora Emanuela II. a válka byla ukončena mírovou smlouvou.

Literatura

  • TARABA, Luboš, Italské patálie maršála Radeckého, První válka za osvobození Itálie 1848–1849, Epocha, Praha 2013

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.