Peter Handke

Peter Handke (* 6. prosince 1942, Griffen, Rakousko) je rakouský spisovatel, básník, dramatik a překladatel, který vytvořil rozsáhlé dílo.

Peter Handke
Narození6. prosince 1942 (79 let)
Griffen
Povoláníspisovatel, filmový režisér, scenárista, překladatel a dramatik
NárodnostRakušané
Alma materUniverzita Štýrský Hradec
Žánrromán, povídka, poezie, divadlo, esej, scénář a deník
Významná dílaSpílání publiku
Úzkost brankáře při penaltě
Nežádané neštěstí
Zvláštní žena
Short Letter, Long Farewell
… více na Wikidatech
OceněníCena Gerharta Hauptmanna (1967)
Literaturpreis des Landes Steiermark (1972)
Cena Georga Büchnera (1973)
Schillerpreis der Stadt Mannheim (1973)
Prix Georges-Sadoul (1978)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Libgart Schwarzová (1967–1994)
Sophie Semin (od 1995)
DětiAmina Handke
Léocadie Handke
VlivyGeorges Bernanos
Samuel Beckett
William Faulkner
Franz Kafka
Karl Kraus
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 2009 byl oceněn literární Cenou Franze Kafky.[1][2] Roku 2014 obdržel Mezinárodní Ibsenovou cenu[3][4] a v roce 2019 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.[5] Od roku 1996 se staví v otázce rozpadu Jugoslávie a jeho následků do značné míry na stranu Srbska a jeho představitelů, což vedlo k četným kontroverzím.

Život

Narodil se 6. prosince 1942 v malé vesničce v rakouských Korutanech jako nemanželský syn. Matka byla Rakušanka slovinské národnosti. Biologický otec Handkeho byl voják, zaměstnanec banky Erik Schönemann. Předtím, než se Handke narodil, provdala se jeho matka za jiného vojáka, Adolfa Bruna Handkeho, jehož příjmení dostal. Pravdu o svém biologickém otci se Handke dozvěděl krátce před svou maturitní zkouškou.

Handkeho rodina žila po druhé světové válce ve Východním Berlíně, jeho nevlastní otec však nemohl v sovětské okupační zóně najít práci, proto se celá jeho rodina krátce před sovětskou blokádou Západního Berlína vrátila do jeho rodné vesnice Griffen.

Měl se stát knězem, ale odešel z katolického semináře. Studoval pak na humanistickém gymnáziu v Klagenfurtu, posléze na právnické fakultě ve Štýrském Hradci (Graz). Studium však v roce 1965 ukončil. Ve svých 22 letech se začal zabývat literární tvorbou. Od roku 1966 žil v Düsseldorfu. Jeho partnerkou se stala Libgart Schwarz. Po dvou letech se pár odstěhoval do Západního Berlína, kde se jim narodila dcera Amina. V Berlíně strávila rodina dva roky a poté se přestěhovala do Paříže. V tomto období pár již zažíval manželskou krizi.

Do roku 1978 žil Handke v Paříži, poté se odstěhoval do rakouského Salcburku, který v roce 1987 na tři roky opustil, neboť hodně cestoval. Od roku 1990 žije trvale v Chaville nedaleko Paříže.

V roce 1990 se seznámil se svou druhou manželkou, francouzskou herečkou Sophií Semin. Rok nato se narodila jejich dcera Leocardie. Manželství oficiálně uzavřeli v roce 1995.[6]

Zpočátku měl Handke kritický postoj k soudobé literární tvorbě, který byl podobný beatnickému hnutí. Jeho dílo bylo podobné novým formám mladé západní opozice 60. let 20. století. Byl kritický vůči skupině 47. Handke byl citlivý vůči násilí a autoritám ve společnosti. Jeho tehdejší díla jsou ovlivněna reflexí utrpení lidí v době vlády nacistů v Německu a okupovaných zemích Evropy. V rakouské poválečné literatuře je znám také díky svým experimentálním dramatickým hrám.

Jisté kontroverze způsobila jeho veřejná podpora politiky jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiće a poté i dalších srbských politiků a jejich postojů během rozpadu Jugoslávie a po něm. Handke kromě jiného navštívil Miloševiće několikrát ve vězení Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu a pronesl hlavní řeč na jeho pohřbu dne 18. března 2006. V roce 1999 Handke obdržel jugoslávský pas.[7]

Dílo

V roce 1966 vydal svůj první román Sršni. Následovalo množství dalších knih, v českém překladu vyšly např. Úzkost brankáře při penaltě (1970), Nežádané neštěstí (1972), Zvláštní žena (Die linkshändige Frau, 1976, zfilmováno 1977; doslovný překlad názvu knihy do češtiny by byl poněkud zavádějící, a sice „Žena levačka“), román-esej Tři pokusy, Dějiny psané tužkou, Za temné noci vyšel jsem ze svého tichého domu (1997) a další.

Už od sedmdesátých let spolupracoval s Wimem Wendersem, zvláště se proslavil jako autor některých částí scénáře filmu Nebe nad Berlínem, zejména básnických monologů, například Lied Vom Kindsein (Když dítě bylo dítětem). Texty z tohoto filmu později zhudebnil i Handkeho oblíbený hudebník Van Morrison.

Jeho rané experimentální drama Spílání publiku z roku 1966 uvedlo pod názvem Spílání publiku 2010 Divadlo Komedie (režie: Dušan D. Pařízek, premiéra: 10. září 2010). Ze stejného roku (1966) pochází také Handkeho text Sebeobviňování, který byl v češtině poprvé uveden v roce 2015 ve spolupráci Studia Rote a Společnosti Franze Kafky (režie: Ondřej Škrabal).

Handkeho práce občas vzbuzují pozornost svou provokativností. Ve svých textech spisovatel a dramatik nicméně důsledně zkoumá základní otázky a situace lidské existence. Snaží se také podrobně popsat svůj vnitřní svět a prostřednictvím literatury jej uchovat. Začátkem srpna 2020 měla u příležitosti 100. Salcburského festivalu premiéru jeho divadelní hra Zdeněk Adamec. Jejím podtitulkem „mučednické scény“ vyjádřil Handke lítost nad osudem 18-19letého českého studenta, který se v roce 2003 sám upálil na pražském Václavském náměstí.[8]

Přehled děl (výběr)

Díla jsou řazena chronologicky od nejstaršího po nejmladší dle data vydání originálu.

Bibliografie děl v češtině
Peter Handke (1983)
  • Sebeobviňování (Selbstbezichtigung, 1966)
    • vyšlo v souboru Západoněmecké moderní drama, sestavila a k vydání připravila Jitka Bodláková, jednotlivé hry z německého originálu přeložili Jitka Bodláková a Jiří Stach, Praha: Orbis, 1969
  • Spílání publiku (Publikumsbeschimpfung, 1966)
    • z německého originálu přeložila Jitka Bodláková, Praha: Artur, 2012
    • uvedeno ve světové premiéře v režii Clause Peymanna
  • Úzkost brankáře při penaltě (Die Angst des Tormanns beim Elfmeter, 1970)
    • z německého originálu přeložil Petr Janus, Praha: RUBATO 2013
    • roku 1972 zfilmováno, režie: Wim Wenders[9]
  • Krátký dopis na dlouhou rozloučenou (Der kurze Brief zum langen Abschied, 1972)
    • vyšlo v souboru Nežádané neštěstí, Praha: Odeon, 1980
  • Nežádané neštěstí (Wunschloses Unglück, 1972)
    • vyšlo v souboru Nežádané neštěstí, Praha: Odeon, 1980
  • Hodina opravdového vnímání (Die Stunde der wahren Empfindung, 1975)
    • vyšlo v souboru Nežádané neštěstí, Praha: Odeon, 1980
  • Zvláštní žena (Die linkshändige Frau, 1976)
    • z německého originálu přeložila Alena Ságlová, Jesenice u Prahy: ASA 1997
    • roku 1977 zfilmoval Wim Wenders
  • Dětský příběh (Kindergeschichte, 1981)
    • z německého originálu přeložila Helena Milcová, Praha: Prostor 1997
  • Číňan bolesti (Der Chinese des Schmerzens, 1983)
    • z německého originálu přeložil Vratislav Jiljí Slezák, Praha: Prostor 1997
  • Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu (In einer dunklen Nacht ging ich aus meinem stillen Haus, 1997)
    • z německého originálu přeložila Helena Milcová, Praha: Prostor, 1999
  • Don Juan (ve vlastním podání) (Don Juan (erzählt von ihm selbst), 2004)
    • z německého originálu přeložila Věra Koubová, Praha: Prostor, 2006
  • Velký pád (Der große Fall, 2011)
    • z německého originálu přeložila Věra Koubová, Praha: RUBATO 2013

Výběr z kompletní bibliografie

Vzhledem k tomu, že Peter Handke s oblibou experimentuje s formami a žánry, je následující rozřazení jeho textů pouze orientační.

Lyrika
  • Das Ende des Flanierens. Gedichte (1977)
  • Deutsche Gedichte (1969)
  • Die Innenwelt der Außenwelt der Innenwelt (1969)
  • Über die Dörfer (1981) – dramatická báseň, čtvrtá část tetralogie Langsame Heimkehr
  • Gedichte (1987)

Próza
  • Die Hornissen (1966, Sršni) – román
  • Begrüßung des Aufsichtsrates (1967)
  • Der Hausierer (1967) – román
  • Úzkost brankáře při penaltě (Die Angst des Tormanns beim Elfmeter, 1970, přel. Petr Janus, Rubato, Praha, 2013)
  • Nežádané neštěstí (Wunschloses Unglück, 1972, česky 1980)
  • Langsame Heimkehr (1979, Pomalý návrat domů)
  • Die Lehre der Sainte-Victoire (1980, Učení Sainte-Victoire) – pokračování Langsame Heimkehr
  • Dětský příběh (Kindergeschichte, 1981, česky 1997, text vyšel česky ve svazku společně s textem Číňan bolesti) – třetí část tetralogie Langsame Heimkehr
  • Číňan bolesti (Der Chinese des Schmerzes, 1983, přel. Vratislav Slezák, Prostor, Praha, 1997; text vyšel česky ve svazku společně s textem Dětský příběh)
  • Die Wiederholung (1986, Opakování)
  • Die Abwesenheit. Ein Märchen (1987, Nepřítomnost. Pohádka) – zfilmováno v režii autora 1992
  • Nachmittag eines Schriftstellers (1987, Spisovatelovo odpoledne)
  • Mein Jahr in der Niemandsbucht. Ein Märchen aus den neuen Zeiten (1994, Můj rok v zátoce nikoho) – román
  • In einer dunklen Nacht ging ich aus meinem stillen Haus (Za temné noci vyšel jsem ze svého ztichlého domu, 1997)
  • Lucie im Wald mit den Dingsda. Mit 11 Skizzen des Autors (1999)
  • Der Bildverlust oder Durch die Sierra de Gredos (2002, Ztráta obrazu aneb Přes Sierra de Gredos) – román
  • Die morawische Nacht. Erzählung (2008, Moravská noc)
  • Immer noch Sturm (2010, Stále ještě bouře), roku 2011 též v podobě divadelní hry
  • Velký pád (Der grosse Fall, 2011, do češtiny přel. Věra Koubová, Rubato, Praha, 2013
  • Die Obstdiebin oder Einfache Fahrt ins Landesinnere (2017, Zlodějka ovoce aneb Jednosměrná jízda do vnitrozemí)

Divadelní a rozhlasové hry, filmové scénáře
  • Publikumsbeschimpfung (Spílání publiku, 1966)
  • Kašpar (Kaspar, 1967, do češtiny přel. Jiří Stach. DILIA, Praha, 1979)
  • Das Mündel will Vormund sein (1969), režie: Claus Peymann, Theater am Turm
  • Der Ritt über den Bodensee (1971, Jízda na koni přes Bodamské jezero)
  • Stücke 1 (1972, Hry 1)
  • Stücke 2 (1973, Hry 2)
  • Wind und Meer. Vier Hörspiele (1970, Vítr a moře. Čtyři rozhlasové hry)
  • Chronik der laufenden Ereignisse (1971)
  • Nerozumní vymírají (Die Unvernünftigen sterben aus, 1973, česky Transteatral, Praha, 2012), světová premiéra: režie: Horst Zankl, Zürich: Theater am Neumarkt, 1974
  • Chybný pohyb, též Falešný pohyb (Falsche Bewegung, 1975), filmový scénář, režie: Wim Wenders, moderní adaptace Goethova díla Viléma Meistera léta učednická
  • Das Mal des Todes (V případě smrti, 1985), film, režie Peter Handke
  • Nebe nad Berlínem (Der Himmel über Berlin, 1987), filmový scénář, společně s Wimem Wendersem a Richardem Reitingerem, režie: Wim Wenders
  • Hra o ptaní aneb Cesta do Sonorní země (Das Spiel vom Fragen oder Die Reise zum sonoren Land, 1989, česky Transteatral, Praha, 2012), světová premiéra: Wiener Burgtheater, režie: Claus Peymann[10]
  • Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli (Die Stunde, da wir nichts voneinander wußten (1992, světová premiéra: Wien, Burgtheater, 1992, režie: Claus Peymann, česky uvedlo Divadlo Komedie
  • Die Abwesenheit (Nepřítomnost, 1992), film, scénář a režie Peter Handke
  • Die Theaterstücke (1992, Hry)
  • Die Kunst des Fragens (1994, Umění dotazování)
  • Zurüstungen für die Unsterblichkeit. Königsdrama (1997, Přípravy na nesmrtelnost. Královské drama), světová premiéra: 1997, Burgtheater, Vídeň, režie: Claus Peymann
  • Die Fahrt im Einbaum oder Das Stück zum Film vom Krieg (1999, Plavba na kánoi aneb Hra k filmu o válce), světová premiéra: Wiener Burgtheater
  • Proč kuchyň? (Warum eine Küche?, 2003), napsáno původně ve francouzštině, později autorem přeloženo do němčiny
  • Podzemní blues (Untertagblues. Ein Stationendrama, 2003), v češtině hru roku 2011 uvedlo Divadlo Komedie v režii Dušana Pařízka, ústředních rolí v této inscenaci se ujali Martin Finger a Boleslav Polívka[12]
  • Stopy zbloudilých (Spuren der Verirrten, 2007, česky Transteatral, Praha, 2012)
  • Bis dass der Tag euch scheidet oder Eine Frage des Lichts (2009)
  • Immer noch Sturm (2011), roku 2010 též v podobě románu
  • Krásné dny v Aranjuez (Die schönen Tage von Aranjuez, 2012), scénář spolu s W. Wendersem, roku 2016 zfilmováno Wimem Wendersem
  • Die Unschuldigen, ich und die Unbekannte am Rand der Landstraße (2015)
  • Zdeněk Adamec (2020)

Adaptace

Eseje, proslovy, publicistické články
  • Ich bin ein Bewohner des Elfenbeinturms (1972, Jsem obyvatelem věže ze slonoviny)
  • Versuch über die Müdigkeit (1989)
  • Versuch über die Jukebox (1990)
  • Versuch über den geglückten Tag. Ein Wintertagtraum (1991)
  • Abschied des Träumers vom Neunten Land (1991)
  • souborné vydání „pokusů“: Drei Versuche. Versuch über die Müdigkeit. Versuch über die Jukebox. Versuch über den geglückten Tag (1992)
  • Mündliches und Schriftliches. Zu Büchern, Bildern und Filmen 1992–2000 (2002)
  • Die Tablas von Daimel. Ein Umwegzeugenbericht zum Prozeß gegen Slobodan Milosevic (2005)
  • Versuch über den Stillen Ort (2012)
  • Versuch über den Pilznarren: Eine Geschichte für sich (2013)

Deníky, zápisníky, cestopisy
Zleva: Peter Handke a Alfred Kolleritsch (2010). 50 let od vydání jejich prvního manuskriptu.
  • Das Gewicht der Welt. Ein Journal (1977, Tíha světa) – deník
  • Die Geschichte des Bleistifts (1982, Dějiny tužky)
  • Phantasien der Wiederholung (1983, Fantazie opakování)
  • Noch einmal für Thukydides (1990)
  • Langsam im Schatten. Gesammelte Verzettelungen 1980–1992 (1992)
  • Eine winterliche Reise zu den Flüssen Donau, Save, Morawa und Drina oder Gerechtigkeit für Serbien (1996)
  • Sommerlicher Nachtrag zu einer winterlichen Reise (1996) – text má charakter na pomezí cestopisné reportáže a eseje
  • Am Felsfenster morgens. Und andere Ortszeiten 1982–1987 (1998)
  • společně s Lisl Pongerovou: Ein Wortland. Eine Reise durch Kärnten, Slowenien, Friaul, Istrien und Dalmatien (1998)
  • Unter Tränen fragend. Nachträgliche Aufzeichnungen von zwei Jugoslawien-Durchquerungen im Krieg, März und April 1999 (2000)
  • Gestern unterwegs. Aufzeichnungen November 1987 bis Juli 1990 (2005)

Souborná vydání textů
  • Prosa, Gedichte, Theaterstücke, Hörspiele, Aufsätze (1969)
  • Als das Wünschen noch geholfen hat. Gedichte, Aufsätze, Texte, Fotos (1974)
  • Der Rand der Wörter. Erzählungen, Gedichte, Stücke (1975, Okraj slov. Povídky, básně, hry)

Překlady

Handke přeložil do němčiny díla následujících autorů: Adonis, Aischylos, Dimitri T. Analis, Bruno Bayen, Emmanuel Bove, René Char, Jean Genet, Georges-Arthur Goldschmidt, Julien Green, Gustav Januš, Patrick Modiano, Florjan Lipuš, Walker Percy, Francis Ponge, William Shakespeare, Sofokles

Odkazy

Reference
  1. Společnost Franze Kafky. Cena Franze Kafky (2009). iLiteratura.cz [online]. 2009-06-22 [cit. 2015-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. ISSN 1214-309X.
  2. KRIST, Tomáš. Cenu Franze Kafky obdržel rakouský spisovatel Peter Handke. lidovky.cz [online]. 2009-10-27 [cit. 2010-09-08]. Dostupné online.
  3. Controversial writer wins €300,000 Ibsen award. The Irish Times [online]. 2014-03-21. Dostupné online. (anglicky)
  4. EHRENBERGER, Jakub. Od Streeruwitzové po Schnitzlera: Rakouská literatura v roce 2014. iLiteratura.cz [online]. 2015-02-19. Dostupné online.
  5. Nobel Prizes in Literature. Olga Tokarczuk, Peter Handke. The Guardian, , 10. října 2019 (anglicky).
  6. Portrét Handkeho na portálu divadlo.cz
  7. SCHUSTER, Robert. Je Handke Rakušan?. Lidové noviny. 2019-11-09, roč. 32, čís. 260, s. 15.
  8. STRAUSS, Simon: Weil ihm nicht zu helfen war. (Protože mu nebylo pomoci.) Frankfurter Allgemeine Zeitung, 4. srpna 2020, s. 9 (německy).
  9. Die Angst des Tormanns beim Elfmeter v Internet Movie Database (anglicky)
  10. HENRICHS, Benjamin. Bei einem Dichter wundermild. Zeit [online]. 1990-01-26. Dostupné online. (německy)
  11. VENCLOVÁ, Renata. Peter Handke: Proč kuchyň? [online]. Český rozhlas, 2017-11-05 [cit. 2017-11-05]. Dostupné online.
  12. Podzemní blues zaostří na společenský marasmus. Česká televize [online]. 2011-06-27. Dostupné online. Srov. též DRTILOVÁ, Zuzana. Smířlivé Podzemní blues je skvělé. Mladá fronta Dnes. 2011-06-28, s. 7.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.