Mák (rod)

Máky jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny s přímým nebo vystoupavým, větveným nebo jednoduchým stonkem. Rostliny jsou většinou chlupaté nebo řidčeji lysé a obsahují bílou, oranžovou nebo červenou mléčnou šťávu. Listy přízemní růžice jsou zpravidla řapíkaté, zpeřeně laločnaté až zpeřené nebo i dřípené, na okraji většinou pilovité nebo vroubkované, řidčeji celokrajné. Lodyžní listy bývají podobné přízemním, jsou však obvykle přisedlé a někdy i objímavé. Květy jsou jednotlivé nebo výjimečně ve vrcholičnatých hroznech. Kalich je tvořen zpravidla 2, řidčeji 3 lístky. Koruna je nápadná, zpravidla červená, řidčeji bílá, žlutá, oranžová nebo růžová, většinou čtyřčetná, často opadavá. Tyčinek je velký počet a mají bílé, žluté, zelené, purpurové, červené nebo tmavé nitky. Semeník je srostlý ze 4 až 18 plodolistů až obsahuje jedinou komůrku s parietální placentací a mnoha vajíčky. Někdy je komůrka nedokonale rozdělená falešnými přehrádkami, vzniklými jako výrůstky placenty. Blizny jsou přisedlé, srostlé do terčovitého útvaru na vrcholu semeníku. Plodem je lysá nebo chlupatá tobolka otevírající se póry pod bliznovým terčem. Obsahuje mnoho drobných semen. Semena jsou na povrchu drobně důlkatá, bez míšku.[1][2]

• 
  Rozvíjející se poupě máku vlčího
• 
  Detail středu květu máku šarlatového
• 
  Tobolka máku vlčího

Rod mák zahrnuje asi 100 druhů. Je rozšířen v Evropě, Asii, severní a jižní Africe a Severní Americe. Některé ruderální druhy se druhotně rozšířily téměř po celém světě. Největší počet druhů roste ve Středomoří a temperátní Asii.

V České republice roste celkem 6 druhů máku. Vyskytují se charakteristicky na narušených místech, jako jsou pole, úhory, rumiště a okraje cest. Nejběžnějším druhem je mák vlčí (P. rhoeas), roztroušený výskyt má mák polní (P. argemone), mák časný (P. confine) a mák pochybný (P. dubium). Na jižní a jihovýchodní Moravě se vyskytuje mák bělokvětý jihomoravský (P. maculosum subsp. austromoravicum). Nejvzácnějším druhem je mák Lecoqův (P. lecoqii), který se vzácně vyskytuje jen v Lounském středohoří. Občas také přechodně zplaňují některé pěstované druhy, zejména mák setý a mák šarlatový. Vzácně je zavlékán mák zvrhlý (P. hybridum).[3] V celé Evropě roste asi 30 až 40 druhů. Většina z nich roste ve Středomoří, některé druhy jsou vysokohorské (skupina máku alpského) nebo severské (mák šarlatový, P. laestadianum, P. lapponicum, P. radicatum). Rozsáhlý areál, zahrnující téměř celou Evropu, mají ruderální druhy mák polní, mák vlčí, mák pochybný a mák zvrhlý.[4][5]

V Asii sahá areál rozšíření rodu mák na východ po Sibiř, ruský Dálný východ a Japonsko. Do Indočíny a jihovýchodní Asie nezasahuje.[4] V Číně rostou 4 původní druhy.[1] V Severní Americe roste 11 původních druhů. Všechny s výjimkou Papaver californicum jsou severské nebo horské, bezlodyžné máky. Jako zavlečené rostliny zde zdomácněly i některé evropské ruderální druhy, jako je mák vlčí, mák polní, mák zvrhlý, mák pochybný, a rovněž asijský mák východní.[2] V subsaharské Africe roste jediný původní druh máku, Papaver aculeatum, rozšířený v Jihoafrické republice, Namibii, Svazijsku a Lesotho. Na Kapverdách roste endemický druh Papaver gorgoneum.[4]

Květy máků jsou opylovány hmyzem, zejména včelami. Navštěvuje je hmyz sbírající pyl a neobsahují žádný nektar.[6] Zralé makovice se otevírají otvory v horní části. Při silném větru se plody spočívající na dlouhých stvolech rozkývají a semena se z nich rozsévají do okolí. U máku setého bylo zjištěno, že mohou být takto rozptylována až na vzdálenost 15 metrů.[7] Na máku setém se živí larvy i dospělci nosatcovitého brouka krytonosce kořenového (Stenocarus ruficornis), který patří mezi významné škůdce jeho polních kultur.[8] Na divokých druzích máku se občas živí housenky můry kukléřky diviznové (Cucullia verbasci).

• 
  Krytonosec kořenový
• 
  Housenky kukléřky diviznové

Máky obsahují četné biologicky aktivní látky, zejména alkaloidy. Ty jsou obsaženy ve všech částech rostlin s výjimkou zralých semen. V rámci rodu bylo zjištěno okolo 200 různých alkaloidů, které jsou rozřazovány podle struktury do 12 skupin. Jejich nejvýznamnějším zdrojem je mák setý, u nějž bylo zjištěno celkem 44 různých alkaloidů. Nejdůležitější z nich je morfin, kodein, thebain, papaverin a narkotin. Morfin byl poprvé izolován již v roce 1805.[9] Rámcově podobná skladba alkaloidů je obsažena i v blízce příbuzném středomořském druhu Papaver setigerum, který je považován za předka kulturního máku setého.[10] Hlavním alkaloidem máku vlčího je rhoeadin (obsah činí asi 0,03 %), dále je obsažen např. berberin, protopin, koptisin aj. [11] Mléko z nezralých makovic máku vlčího má lehce sedativní účinky a byly v něm zjištěny stopy morfinu.[12] Rovněž mák polní (P. argemone) obsahuje rhoeadin a protopin.[13] Mák východní obsahuje zejména oripavin a thebain, u máku zahradního byly zjištěny orientalidin, isothebain, brakteolin aj.[14]

• 
  Morfin z máku setého
• 
  Rhoeadin z máku vlčího
• 
  Oripavin z máku východního

Máky jsou více či méně jedovaté rostliny. Otravy domácích zvířat mákem jsou vzácné, neboť rostliny zvířatům zejména v čerstvém stavu nechutnají. Dochází k nim zejména tam, kde zvířata zkonzumují např. odpadní materiál po zpracování máku.[15] Byly zaznamenány případy otravy koní či skotu po konzumaci máku šarlatového (P. nudicaule), který náleží mezi silněji jedovaté druhy. Mezi symptomy otravy mákem náleží v závislosti na obsažených alkaloidech zejména zvracení, křeče, útlum dýchání, zácpa, gastroenteritida a bezvědomí.[15][16] Předávkování opiem vede vlivem útlumu centrálního nervového systému k apnoe až zástavě dechu a následnému kómatu. Někdy se objevuje též plicní edém.[17]

Papaver aurantiacum, sekce Meconella

Papaver fugax, sekce Meconidium

Papaver lateritium, sekce Pseudopilosa

Poslední velká revize rodu Papaver byla zveřejněna v roce 1988. Rod je v ní rozčleněn celkem do 11 sekcí.

Okrasný kultivar máku vlčího 'Falling in Love'

Hospodářsky nejvýznamnějším druhem je mák setý. Je to stará kulturní rostlina, která je v Evropě pěstována již od neolitu pro olejnatá semena. Za oblast původu je považována buď Přední Asie nebo jihozápadní Evropa. Je pěstován též jako zdroj opia a lékařsky významných alkaloidů, z nichž nejdůležitější je morfin, kodein, thebain, papaverin a narkotin. Morfin je používán jako silné analgetikum, kodein a narkotin jako antitussivum, papaverin se používá k uvolnění hladkého svalstva a jako bronchodilatans. Byla vypěstována řada kultivarů vhodných pro rozličné účely a klimatické podmínky.[3][9][23] Opium je v asijské medicíně podáváno m.j. při průjmech, cukrovce a revmatismu, k útlumu bolesti a jako antidotum při hadím uštknutí a bodnutí štírem.[12] Mák vlčí je v bylinné léčbě používán jako mírné sedativum, při poruchách spánku a zejména k tlumení kašle a při různých jiných neduzích dýchacího ústrojí. Sbírají se zejména korunní plátky, řidčeji šťáva z nezralých makoviček.[24][13] Opium a vlčí mák se používají i v homeopatii.[24]

Některé druhy máku jsou pěstovány jako zahradní okrasné rostliny. Mák východní je vytrvalý druh a pěstuje se v množství kultivarů. V době květu (v květnu) je to velmi atraktivní rostlina, kvete však poměrně krátce. Z dalších vytrvalých druhů se pěstuje např. mák atlantský a mák klasnatý. Rovněž jednoletý mák setý se pěstuje v řadě různých okrasných kultivarů. Některé jsou plnokvěté a připomínají květy pivoněk.[25] Některé vytrvalé horské či severské druhy máku jsou pěstovány jako atraktivní skalničky. Patří mezi ně např. mák Burserův, mák šarlatový a mák rhaetský.[26]

• 
  Plnokvětý kultivar máku východního
• 
  Mák alpský
• 
  Pole máku setého
• 
  Získávání opia