Pod Benáteckým vrchem

Přírodní rezervace leží v nadmořské výšce 202 - 234 m n. m. v teplé, mírně suché klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou 8-9 °C.[3] Průměrné roční srážky jsou 500-600 mm.[3] Kvůli pohybu vojsk byly v oblasti dlouhodobě káceny dřeviny, což nyní umožňuje výskyt mnoha typů travinobylinných společenstev.

Při mapování biotopů pro účely soustavy Natura 2000 byl v přírodní rezervaci zjištěn výskyt mezofilních ovsíkových luk, širolistých suchých trávníků, otevřených trávníků s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) a kostřavových trávníků písčin. Kromě trávníků tvoří místní biotop suchá vřesoviště a vysoké suchomilné a mezofilní křoviny.

Součástí ochranného managementu je používání těžké vojenské techniky k rozrušování travních společenstev, což má prospěšný vliv na růst rostlin vyžadující nesouvislý vegetační povrch

Díky dlouhodobému využívání této oblasti různými armádami, od roku 1904 až do roku 1991, se zde, na rozdíl od okolní intenzivně zemědělsky využívané krajiny, zachovala unikátní rostlinná a živočišná společenstva.[3]

Rakouská vláda v roce 1904 zabrala 3464 ha půdy pro vojenský výcvikový prostor (VVP).[5] Na začátku 1. světové války byly v Milovicích zřízeny internační tábory pro ruské a italské zajatce, kterými prošlo do roku 1916 na 46 tisíc zajatců, z nichž mnozí zemřeli hladem a na tyfus.[5] Místní italský vojenský hřbitov je dodnes významnou památkou. VVP byl intenzivně využíván také za první republiky a jeho význam podtrhuje fakt, že v letech 1920 - 1922 jej šestkrát navštívil prezident T. G. Masaryk.[5] Ve využívání prostoru pokračovali i nacisté, kteří cvičiště rozšířili a vybudovali zde množství pevnostních staveb a šest střelnic (dopadových ploch).[5] V Milovicích údajně cvičil svá vojska pro boj v severní Africe i německý generál Erwin Rommel.[5] Od roku 1969 až do 30. června 1991 sídlila v Milovicích sovětská vojenská posádka, nejpočetnější v tehdejším Československu.[6]

Středočeský kraj, který je majitelem majetku v oblasti bývalého VVP, zatím nenašel pro prostor využití. Hejtman David Rath (ČSSD) hovořil v roce 2009 mj. o malém sportovním letišti, sluneční elektrárně či sportovním areálu.[7] Naopak se bránil tomu, aby v oblasti vzniklo velké dopravní letiště nebo průmyslové zóny.[7] Kraj pronajal v roce 2010 vojenské letiště Boží Dar s přilehlými pozemky konsorciu firem RP Mladá, která na nich plánuje postavit vědecko-technický park, malé sportovní letiště, byty a možná i hotel. Za pronájem 670 hektarů na 20 let získá kraj 20 milionů korun. Plánovanou obří sluneční elektrárnu v ceně 5 miliard korun společnost nepostaví.[8]

Přírodní rezervace byla vyhlášena roku 2002 na území 69,21 hektaru, tedy na malé části bývalého VVP. V roce 2005 byla podle nařízení vlády č. 132/2005 Sb. přírodní rezervace zařazena do Národního seznamu evropsky významných lokalit v celkové rozloze 1244,1 ha.[3]

Geologické podloží tvoří převážně druhohorní střední turon, konkrétně vápnité a kaolinitické pískovce, slínité prachovce, písčité slínovce a vápence. Na tomto podloží převažuje půdní patro hnědozemí, ilimerizovaných půd, rendzin, půd na píscích a štěrkopíscích.[3]

Velcí býložravci

Exmoorské koně v Milovicích

V lednu a dubnu 2015 bylo převezeno 15 exmoorských koní velmi podobných původním divokým koním ve střední a západní Evropě, kteří zde mají spásat agresivní byliny a chránit tak otevřenou a polootevřenou krajinu a její rostlinné i živočišné druhy.[9][10] V říjnu 2015 bylo přidáno sedm jedinců pratura, vyhynulého tura zpětně vyšlechtěného nadací Tauros.[11][12]