Pratur
Pratur (Bos primigenius) je vyhynulý zástupce rodu Bos. Druh v současné době přežívá pouze v podobě domestikovaných forem tur domácí (Bos primigenius f. taurus) a zebu (Bos primigenius f. indicus).
Pratur | |
---|---|
Vyobrazení pratura z Brehmova Života zvířat | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
vyhynulý[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
Čeleď | turovití (Bovidae) |
Podčeleď | tuři (Bovinae) |
Rod | tur (Bos) |
Binomické jméno | |
Bos primigenius Bojanus, 1827 | |
Areál rozšíření
| |
Poddruhy a formy | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Jednalo se o mohutné zvíře dosahující kohoutkové výšky ke 2 metrům a hmotnosti 800 až 1000 kg. Býci měli krátkou černou srst s šedivým či nažloutlým pruhem přes celý hřbet, krávy hnědočervenou.
Rozšíření
Původně byl rozšířen na většině území Evropy a středního Východu. Již od paleolitu byl oblíbenou lovnou zvěří člověka. V pátém století př. n. l. vymřel v jižním Řecku a v 1. století př. n. l. vymizel v jižní části Balkánského poloostrova. V Česku zmizel na rozhraní raného a vrcholného středověku a ve 13. století přežíval již jen v Polsku, Litvě, Moldavsku, Sedmihradsku a Východním Prusku. Nejdéle přežil v Polsku, kde byl odedávna pod ochranou králů. Poslední kus zde uhynul roku 1627 v rezervaci u městečka Jaktorova, asi 50 km jihozápadně od Varšavy. Příčinou vymření pratura byl lov ze strany lidí.[zdroj?]
Návrat pratura
Na počátku 20. století se německý zoolog Lutz Heck, člen NSDAP a blízký přítel Hermanna Göringa, pokusil pratura zpětně vyšlechtit z několika primitivních plemen domácího skotu. Výsledkem tohoto experimentu je tzv. Heckův skot neboli zpětně vyšlechtěný pratur, který je chován i v České republice v zooparku Chomutov a v oboře u obce Křišťanov na Prachaticku. Heckův skot má sice zbarvení a tvar rohů blízké původnímu praturovi, je však o něco drobnější, má slabší rohy a jeho chování není podobné praturovi.
Od roku 2008 se zpětného šlechtění ujala nizozemská organizace Tauros foundation. Pracovala s přibližně 30 plemeny skotu z celé Evropy, do projektu jich zařadila 6. Organizace předpokládá, že přibližně v roce 2025 by měla být vyšlechtěna zvířata, která jsou jak vzhledem, tak i chováním stejná jako původní pratur. Výzkum bude do této doby probíhat v ohrazených prostorách, po dosažení cíle ve šlechtění by měla být zvířata uznána jako volně žijící a následně by měla být vypouštěna do volné přírody.
Podle nových prací se zdá, že geny původního divokého pratura má také zubr evropský. Zjistilo se totiž, že rodičovskými druhy zubra evropského jsou pratur a Bison priscus či Bison schoetensacki.[2]
V říjnu roku 2015 bylo malé stádo zpětně šlechtěného pratura vypuštěno do přírodní rezervace Pod Benáteckým vrchem v bývalém vojenském prostoru Milovice.[3][4][5]
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pratur na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo pratur ve Wikislovníku
- Divoký kůň (Equus ferus) a pratur (Bos primigenius): klíčové druhy pro formování české krajiny, odborná studie. listopad 2014
Reference
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
- ENVIGOGIKA, Redakce. Které jsou zásadní nedostatky současné environmentálně/ekologicky orientované vzdělávací teorie i praxe?. Envigogika. 2006-12-12, roč. 1, čís. 1. Dostupné online [cit. 2021-01-13]. ISSN 1802-3061. DOI 10.14712/18023061.50.
- ekolist.cz: „Milovický vojenský prostor spásají nově i pratuři.“ 13.10.2015.. ekolist.cz [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-15.
- Česká Krajina: „Pratuři z Milovic zaujali New York Times, Washington Post i média v Kanadě, Mexiku, Švýcarsku a na Novém Zélandu.“ 15.10.2015.
- Tauros Programme: „Locations. Where to meet the Tauros.“