Kamenice (zámek)

V roce 1266 je jako jeden z prvních majitelů zmiňován vladyka Ratmír z Kamenice. V 15. století patřila tvrz Novému Městu pražskému, kterému ji však po odboji roku 1547 zkonfiskoval Ferdinand I. Kamenický statek pak koupil Jan Frejnar z Branova.[2]

Tvrz pak střídala majitele, mezi nimiž byli Lobkovicové, Pavel Michna z Vacínova, Přehořovští z Kvasejovic nebo Karel Arnošt z Valdštejna.[3] Od roku 1763 byla Kamenice téměř sto let oblíbeným letním sídlem pražských arcibiskupů. Během této doby nechali tvrz přestavět na zámek.[2]

V roce 1860 koupil zámek pražský průmyslník František Ringhoffer II. Jeho syn, František Ringhoffer III., ho nechal v letech 1875–1880 přestavět podle návrhu architekta Jiřího Stibrala v reprezentativní sídlo ve stylu novoanglické gotiky, obklopené lesoparkem.

V roce 1945 byl majetky Ringhofferů zkonfiskovány. V letech 1945–1947 kamenický zámek (a také zámky ve Štiříně, Olešovicích, Lojovicích a penzion v Ládví) využil Přemysl Pitter v rámci „Akce Zámky“ k záchraně židovských, českých i německých dětí z německých koncentračních a českých internačních táborů. Při této akci bylo zachráněno 810 dětí. Na kamenickém zámku byly ubytovány hlavně německé děti.[4]

Pavilon v areálu zámku

V letech 1949–1997 byl zámek využíván jako základní škola. Poté jej obec prodala do soukromého vlastnictví. Vlastní jej společnost Strojmetal Kamenice, která v něm chce vybudovat učiliště pro své budoucí zaměstnance.[5]

Kostel sv. Františka Serafinského, který je chráněn jako kulturní památka v rámci jednoho celku se zámkem, vlastní katolická církev. Raně gotický kostel pochází už ze 14. století, v závěru 19. století byl však přestavěn rovněž podle návrhu Jiřího Stibrala. Každou sobotu se v něm konají bohoslužby.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Kamenice na Wikimedia Commons