Emil Vogl

Emil Vogl se narodil v početné pražské dělnické židovské rodině. Přes velké finanční těžkosti se mu podařilo vystudovat střední i vysokou školu a v roce 1926 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1930 provozoval soukromou ordinaci společně se svou ženou Hildegardou Hellerovou-Voglovou,[1] rovněž lékařkou, rentgenoložkou.

Od studentských let se zapojoval do aktivit Ligy lesní moudrosti (LLM), kde se seznámil s woodcraftery Zdeňkem Teichmanem a Mílou Vavrdou – pozdějšími spolupracovníky Přemysla Pittra. Byl členem kmene pražských, převážně německých Židů Neue Pfadfinder (Noví stopaři), později založil Bund internationaler Jugend (Svaz mezinárodní mládeže).[2] Jeho manželka Hilda vedla ve svaze dívčí oddíl.

Po obsazení republiky nemohl dál vykonávat lékařskou praxi a živil se různými fyzickými pracemi. Dál tajně léčil židy. V říjnu 1941 byl s manželkou a její matkou odvezen transportem do lodžského ghetta, kde byl jako lékař přidělen do tzv. cigánského tábora.[3] Přežil zde tyfovou epidemii a v listopadu 1943 byl přidělen jako lékař do koncentračního tábora pro nezletilé v Lodži,[4] kde rovněž vypukla tyfová epidemie.[5] Po likvidaci lodžského ghetta v srpnu 1944 byl odvezen transportem do Osvětimi a postupně prošel několika dalšími koncentračními tábory.

Po osvobození a návratu do Prahy se Emil Vogl dověděl, že válku nepřežila jeho manželka Hilda ani dalších 36 členů nejbližší rodiny. Z následků prodělaného tyfového onemocnění se léčil v Podolském sanatoriu, kde ho vyhledal Míla Vavrda a upozornil na něj Přemysla Pittra, který hledal lékaře pro „akci zámky“. Pitter doktora Vogla přesvědčil, aby mu pomohl s péči o děti, které se vracely z koncentračních táborů, a vybudoval v Olešovicích Lékařský dům. Ordinace byla vybavena vším potřebným díky organizaci UNRRA. „Akce zámky“ byla záhy rozšířena i na německé děti z internačních táborů, kterým se MUDr. Vogl věnoval stejně obětavě jako dětem židovským. V letech 1945 – 1947 prošlo „akcí zámky“ 810 dětí.[6]

Po skončení „akce zámky“ v roce 1947 pracoval MUDr. Vogl dále jako lékař. Nejprve si zřídil soukromou ordinaci, pro roce 1948 pracoval ve státních zdravotnických střediscích ve Vysočanech a později v Hybernské ulici. Do důchodu odešel v roce 1969. V roce 1948 se MUDr. Vogl podruhé oženil. V obnovené Lize lesní moudrosti byl zvolen do náčelnictva a o víkendech začal se svou ženou jezdit znovu na Samechov, kam jezdil už v předválečných letech na chatu ke Zdeňkovi Teichmanovi. V roce 1953 si na Samechově postavil chatu vlastní a jeho přátelství se Zdeňkem Teichmanem, upevněné při společné práci na „akci zámky“ pak trvalo až do konce života. Ve volném čase se MUDr. Vogl věnoval hře na loutnu, malování a řezbářství. Emil Vogl zemřel v roce 1977.