Pětipsy

Pětipsy jsou centrem méně významné pětipeské hnědouhelné pánve, která je jižním pokračováním hlavní podkrušnohorské pánve. Její hlavní část se nachází podél Liboce mezi Radonicemi a Libědicemi, ale jižně od Pětipes je rozdělena čedičovými výlevy na menší pánvičky, ve kterých uhelné sloje vystupují až na povrch. Hlavní uhelná sloj je mocná devět až dvacet metrů a ve směru na východ a severovýchod se mocnost zmenšuje a zhoršuje se kvalita uhlí. To se v ní začalo těžit již na konci 18. století. Nejstarší těžební lokalita se uvádí u Stranné v roce 1786 a oblast mezi Mory a Širokými Třebčicemi se připomíná v roce 1780. Uhlí se těžilo v menších dolech a větší byly jen podniky hraběta Černína jihozápadně od Pětipsů a knížete Salma u Širokých Třebčic. K prvnímu útlumu těžby došlo během hospodářské krize po roce 1873, kdy mnoho dolů zaniklo. Rozvoj místních cihelen, pivovarů a cukrovarů si však vyžádal větší spotřebu uhlí, a proto došlo na počátku 80. let 19. století k oživení těžby. Druhý útlum způsobilo vybudování Doupovské dráhy, která umožnila dopravu levného a mnohem kvalitnějšího uhlí z Mostecka. Zvýšený zájem o zdejší uhlí se objevil až na konci první světové války, kdy ostatní těžební lokality nestačily pokrývat stoupající spotřebu. Vznikly nebo byly obnoveny nové doly, z nichž nejdéle přetrvaly doly radonické Stamm a Juliána uzavřené během hospodářské krize v roce 1933. Posledním producentem uhlí na Pětipesku byl důl Františka u Radonic.[12]

Ulice k Polákům

Hrázděný dům s kaplí

V katastrálním území vesnice existovalo v průběhu 19. století dvacet dolů. Největší z nich patřil knížeti Černínovi a vznikl roku 1862 vykoupením tří menších dolů Vojtěch, Karel a Ferdinand mezi Vilémovem a Pětipsy. Těžila se zde 5,5 m mocná sloj uložená v hloubce dvacet až třicet metrů. Důlní vody odčerpával parní stroj o výkonu osm koňských sil. Těžba postupně vzrostla z jednoho tisíce tun ročně až na dvacet tisíc tun v roce 1868. Denní pracovní doba v dolech činila 15 hodin. Poměrně kvalitní uhlí s vyšším obsahem popela se používalo jako palivo knížecích továrnách a cukrovarech. V roce 1869 poklesly ceny uhlí, a proto byl celý závod uzavřen a převeden na pětipeské těžařstvo Union. Celková produkce dolů se odhaduje až na 150 000 tun uhlí.[12]

Druhým velkým dolem byl Ondřej v majetku rodiny Stammů na jižním okraji katastrálního území. Fungoval s krátkou přestávkou od poloviny 19. století do roku 1904. Zaměstnával dvacet až třicet horníků a celkem v něm bylo získáno asi 100 000 tun uhlí. Na jižním okraji jeho dolového pole se uhlí těžilo po dobu asi jednoho desetiletí v menších dolech Václav a Augusta s celkovou produkcí asi 10 000 tun. Severně od vesnice byl na konci první světové války otevřen důl Sidonia, ale velké množství podzemní vody a finanční obtíže vedly k jeho uzavření ještě před započetím těžby. Posledním větším dolem byla šachta Bruno u Liboce mezi Pětipsy a Vilémovem. Důl byl v provozu od šedesátých do sedmdesátých let 19. století a z šest metrů mocné sloje se zde vytěžilo až 40 000 tun uhlí.[12]

V letech 1902–1903 byla postavena železniční trať Kadaň–Vilémov. Na jaře roku 1904 ve vesnici otevřeli c. k. četnickou stanici. Pracovali v ní tři četníci, kteří měli na starost celou oblast mezi Ohří a Radonicemi.[8] Během pozemkové reformy v roce 1926 byla většina půdy zdejšího velkostatku rozdělena mezi jeho zaměstnance. K podobnému rozdělování půdy došlo i v okolních vesnicích, kde byly pozemky přiděleny přistěhovalcům z českého vnitrozemí. Na jejich hospodářství začali přicházet další čeští zaměstnanci, pro jejichž děti byly otevírány české školy. V Pětipsech byla česká škola zřízena od roku 1928.[13]

V roce 1934 byla ve vesnici Františkem Sommerem založena organizace Sudetoněmecké strany, která výraznou většinou dvanácti mandátů vyhrála obecní volby v roce 1938. Česká volební skupina získala jen dva mandáty a Komunistická strana Československa jeden mandát. Národností napětí rostlo a dne 14. září došlo k incidentu, kdy se část četníků podílela na ostraze hranice u Výsluní. Toho využil pětipeský řezník Reichl a pokusil přepadnout četnickou stanici, ale byl včas odhalen a zatčen.[14] Během druhé světové války byla část zámku upravena na zajatecký tábor. V roce 1940 v něm žilo 130 francouzských zajatců, kteří byli postupně rozdělení do sousedních vesnic k práci na polích. V samotných Pětipsech jich zůstalo jen 35, ale v průběhu války se tu vystřídalo okolo 150 zajatců.[15]

• Římskokatolická farnost Dolany
• Římskokatolická farnost – děkanství Kadaň

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pětipsy na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pětipsy v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Pětipsy v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Zaniklý cukrovar v Pětipsech na webu Zaniklé obce a objekty po roce 1945