Široké Třebčice

Krajina v těsném sousedství vesnice byla lidmi využívána od pravěku. Dokládají to nálezy několika záchranných archeologických výzkumů a povrchové sběry keramiky. V roce 1973 byly při stavbě rodinných domů naproti škole objeveny hroby z období kultury se šňůrovou keramikou a množství střepů z dob mohylových kultur, knovízské kultury, doby hradištní a ze středověku.[4] Další nálezy pochází z polí severně od vesnice, kde byly nalezeny kamenné nástroje ze středního paleolitu a období mohylových kultur, kultury knovízské, štítarské a laténské.[5] V roce 2000 byly při stavbě vodovodu mezi Širokými Třebčicemi a Velikou Vsí odkryty dva hroby z doby stěhování národů a jeden knížecí hrob bylanské kultury z doby halštatské.[6]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1196 a nachází se v listině, kterou Široké Třebčice s dalšími vesnicemi daroval Milhost z Mašťova jím založenému mašťovskému klášteru.[7] Roku 1226 vesnici získal doksanský klášter,[7] kterému patřila až do husitských válek.[8]

Koncem patnáctého století jedna část vesnice náležela k hasištejnskému panství a druhá Kfelířům ze Zakšova a po nich Králíkům z Nežetic. V šestnáctém století část vsi vlastnilo město Žatec, ale za odmítnutí podporovat krále během stavovského povstání roku 1547 Ferdinand I. žatecké statky zabavil.[8] Roku 1548 drželi část vesnice Údrčtí z Údrče.[7]

Na počátku sedmnáctého století Široké Třebčice patřily Vilému Doupovcovi z Doupova, který byl za svou účast na českém stavovském povstání roku 1621 posmrtně odsouzen ke ztrátě jedné třetiny majetku. Třebčice potom roku 1623 koupil hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic.[8] Během třicetileté války vesnici koupila Polyxena z Kolovrat. Berní rula z roku 1654 Široké Třebčice uvádí jako součást vilémovského panství. Tehdy v nich žilo sedm sedláků, šest chalupníků a dva lidé bez majetku. Celkem jim patřilo 27 potahů, 21 krav, 21 jalovic, 28 ovcí, 57 prasat a sedm koz. Domy byly ve špatném stavu. Chov dobytka a pěstování pšenice na úrodných polích představovaly hlavní zdroj obživy.[9]

V roce 1660 se Široké Třebčice staly centrem malého panství generála Františka Arina z Arinu. Vdova po něm se provdala za svobodného pána Karla Ferdinanda z Eben-Brunnu a po nich je zdědila dcera Karolína Justýna Antonie. Sňatkem s ní vesnici získal hrabě František Josef ze Schönkirchenu, který ve vsi nechal postavit zámek a založil park.[9] Ve stejné době ve vsi vzniklo židovské ghetto. V letech 1709–1722 je nechal vybudovat hrabě František Josef, a protože Židé v té době nesměli žít na venkově, povýšil vesnici na město. Vedly jej k tomu vysoké daně, které mohl od Židů vybírat.[10] Hraběnka Karolína svého muže přežila o mnoho let a krátce před smrtí v roce 1765 ve vsi založila špitál pro čtyři ženy a tři muže.[11]

Roku 1765 třebčické panství zdědil Josef Vilibald z Eben-Brunnen, ale zadlužil je tak, že o něj v roce 1778 přišel a zabavený majetek koupil svobodný pán Jakub Wimmer. Nový majitel panství vlastnil až do roku 1797, kdy je prodal Ignáci Schreiterovi, majiteli Veliké Vsi.[12]

Přestože škola v Širokých Třebčicích byla už v roce 1757, nejstarší školní budova vznikla až roku 1790. Židé měli vlastní školu otevřenou už roku 1722. Existovala až do devatenáctého století, kdy byla kvůli snižujícímu se počtu žáků uzavřena.[12]

V okolí vesnice probíhala těžba hnědého uhlí velikoveské pánve už v posledních desetiletích osmnáctého století. Využívali jej kováři nebo se spalovalo a popel se přidával do malty nebo se používal jako hnojivo.[12] V průběhu devatenáctého století zde bylo v provozu několik dolů: Siegfried a Trojice knížete Salma, doly Amálie, Ignác, Rudolf a Antonín rytíře Adolfa Schreitera ze Schwarzenfeldu a důl Josef J. Matusche.[13] Produkce uhlí v dolech knížete Salma a rytíře Schreitera dosahovala 500–1000 tun ročně.[12]

Posledním majitelem Širokých Třebčic se stali Salmové, kterým vesnice patřila až do zrušení poddanství.[12] Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 ve vsi stálo 83 domů, ve kterých žilo 710 obyvatel, z čehož bylo 57 Židů. Fungovala zde škola, špitál, ovčín, špýchar, hostinec a dva doly.[12]

Roku 1919 byla v zámecké budově otevřena česká škola. Po druhé světové válce byli němečtí obyvatelé vysídleni, a počet obyvatel vesnice klesl přibližně na jednu třetinu předválečného stavu.[14] Velkostatek byl roku 1948 zabaven[14] a od následujícího roku v něm fungoval ženský tábor nucené práce,[15] který o několik let později vystřídala škola živočišné výroby.[14]

Poválečné období bylo pro Široké Třebčice nepříznivé. Dokonce jim hrozil úplný zánik v souvislosti s těžbou uhlí v Pětipeské pánvi. K té nakonec nedošlo, ale vesnice mezitím zchátrala. V sedmdesátých letech dvacátého století došlo k jisté obnově: byla zřízena prodejna smíšeného zboží, veřejné osvětlení a opraven hostinec, ale zámek chátral dál, až byl roku 1988 zbořen.[16]

• Římskokatolická farnost Široké Třebčice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Široké Třebčice na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Veliká Ves na webu ČÚZK