Olga Šťastná

Narodila se v malém městě Wilber v okrese Saline County ve státě Nebraska na americkém středozápadě, kde v té době žila početná česká komunita, v rodině českých emigrantů Františka Sadílka a jeho manželky Terezie, rozené Jurkové.[2] Otec pocházel z Ledče nad Sázavou[3] a do USA odešel roku 1868, matka se narodila českým emigrantům v Chicagu. František Sadílek byl velmi činný v českoamerické komunitě v Nebrasce a posléze se roku 1883 stal též členem Sněmovny reprezentantů státu Nebraska.

V mladém věku se Olga roku 1895 provdala za Čechoameričana Karla Šťastného, emigranta z Čech, který posléze studoval medicínu a pracoval jako zubař. Společně počali dvě děti. Šťastný manželku ji podporoval v rozhodnutí pokusit se složit přijímací zkoušky ke studiu medicíny, ve věku 38 let však roku 1907 zemřel po nezdařené operaci žlučníku.

S podporou rodiny z manželovy životní pojistky a honorářů za příspěvky do česky psaných česko-amerických novin se Šťastná nakonec přihlásila ke studiu medicíny na University of Nebraska v Omaze,[4] kterou zdárně absolvovala roku 1913. Stala se tak jednou z prvních Čechoameričanek, které vystudovaly medicínu - v českých zemích v područí Rakouska-Uherska se ve stejné době ženy zasazovaly o samotnou možnost řádného univerzitního studia a tehdejší počet vystudovaných lékařek se pohyboval okolo dvaceti. Po dobu jednoho roku se pak přestěhovala i s dětmi do Bostonu, kde pracovala ve zdejší New England Hospital, roku 1914 se pak vrátila do Nebrasky a zřídila si soukromou praxi ve městě Omaha, rovněž místa s velkou českou komunitou. Výrazně se začala angažovat ve věci zrovnoprávnění příležitostí pro muže a ženy v medicíně. Roku 1915 spolupracovala s ženským spolkem Chicago Womens Club na otevření Mary Thompson Hospital v Chicagu, kde byly ženy-lékařky hojně personálně zastoupeny. Rovněž byla soustředěna v nově vzniknuvší organizaci American Medical Women Association (AMWA) soustřeďující americké lékařky. Jako jedna z prvních lékařek se ve své praxi zaměřila na ženské lékařství.[5]

Po zapojení USA do první světové války roku 1917 se prostřednictvím AMWA se zasazovala o nasazení lékařek a zdravotnic na západní frontě války, ve Francii. Sama se přitom ucházela o možnost do Evropy vycestovat, její žádost ale byla několikrát zamítnuta (nejspíše z důvodu tehdejší nedůvěry armádních kruhů v ženy-lékařky). Do Francie nakonec odcestovala až po skončení války roku 1919,[6] čímž nakonec nebyla naplněna její ambice pomoci při bojovém dění. Zde působila mj. jako anestezioložka ve městě Luzancy.[7] S organizaci American Womens Hospitals (AWH) se s její První skupinou podílela na zdravotnické péči při obnově regionu Seine-sur-Maire západně od Paříže. Rovněž sympatizovala s myšlenkou vzniku samostatného Československa, uskutečněného s koncem války roku 1918.

V červnu 1919 se během zotavování se z krátké nemoci v Paříži seznámila s Alicí Masarykovou, dcerou T. G. Masaryka, která Šťastou získala pro zdravotnickou a osvětovou práci v nově vzniknuvší ČSR. Podílela se na vzniku Československého červeného kříže, kterému A. Masaryková předsedala, dále Masarykovy ligy proti tuberkulose sponzorované Rockefellerovou nadací, dámského odboru katolické tělovýchovné organizace YMCA a dalších. Asistovala rovněž se založením zdravotní školy pro zdravotní sestry v Praze. Pořádala přednášky napříč ČSR, kde mj. tématizovala otázky hygieny či problematiku partnerské a sexuální výchovy, na žádost československého Ministerstva národního zdraví absolvovala také několik svých přednášek pro dospívající dívky v odlehlých částech Slovenska. Do USA se navrátila roku 1921 poté, co její syn Robert zahynul při leteckém neštěstí ve stroji, který sám pilotoval.

Karanténní nemocnice na ostrově Makronisos

K opětovnému návratu do Evropy se Šťastná rozhodla roku 1923 kvůli vzdělávacímu pobytu na lékařských klinikách v Praze a Berlíně. Zde ji v listopadu 1923 zastihla výzba od American Womens Hospitals ke zdravotnické misi na řeckých ostrovech, kam začali prchat statisíce křesťanských uprchlíků z Turecka v důsledku nástupu nacionalistické vlády Mustafy Kemala. Šťastná začala na přelomu roku 1923 a 1924 působil v uprchlickém táboře na ostrově Loutraki, zásobovaného mj. Americkým Červeným křížem, kde jako šéfka zdravotnické sekce pomáhala zvládnout epidemii tyfu. Posléze se přesunula na ostrov Macronisos, kde působila jako vedoucí zdravotní sekce zdejšího karanténního tábora, rozděleného na několik sekcí podle onemocnění pacientů. Ještě v roce 1924 se vrátila zpět do Nebrasky, což mělo být vynuceno její nákazou malárií.

Za své zásluhy během této krize byla oceněna řeckým velkokřížem Řádu krále Jiřího. Její nasazení rovněž osobně ocenila americká lékařka a feministka Esther Pohl Lovejoy. Roku 1925 byla přijata jako odborná asistentka na fakultu medicíny na University of Nebraska, nadále provozovala lékařskou praxi v Omaze.[8] V pozdějších letech působila též jako předsedkyně organizace AMWA. V této funkci se mj. zasazovala o možnost práce žen při bojových nasazeních, čehož bylo částečně dosaženo po vstupu Spojených států do druhé světové války v prosinci roku 1941.

Olga Šťastná zemřela 21. srpna 1952, patrně v Nebrasce, ve věku 73 let. Pohřbena byla na českém hřbitově ve Wilberu.

• O. Šťastná v YMCA
• Životopis - History of Nebraska (1987, angličtina)
• Vlastenecké povinnosti ženy (Květy Americké, 1917)