Makronisos

Rozloha ostrova je 18,427 km². Nejvyšší bod Trypiti dosahuje nadmořské výšky 280 m.

Uprostřed západního pobřeží ostrova se nachází jediná stejnojmenná vesnice, kde žilo v roce 2011 9 obyvatel[1].

Ve starověku se ostrov nazýval Helena (Ελένη) na památku Heleny, která se zde vylodila po trójské válce.

V listopadu 1916 se u pobřeží ostrova potopil parník Britannic, který najel na minu.

Makronisos byl tradičně vězeňským ostrovem. Za balkánských válek zde byli internováni váleční zajatci a po řecko-turecké válce uprchlíci z Malé Asie. V době občanské války a vlády plukovníků byl na ostrově zřízen kárný tábor pro lidi obviněné ze spojení s komunisty, kteří zde byli podrobeni brutální převýchově zahrnující mučení a nucené práce. Ostrov proto získal přezdívku „řecké Dachau“.[2] Vězněni zde byli např. Janis Ritsos, Thanasis Vengos, Mikis Theodorakis nebo Apostolos Santas, celkově táborem prošlo okolo šedesáti tisíc osob (z toho polovinu tvořili civilisté).[3]

Od roku 1989 je ostrov s troskami lágru chráněn jako národní památka.[4] Švýcarský režisér Olivier Zuchuat natočil v roce 2012 o historii Makronisu dokumentární film Comme des lions de pierre à l'entrée de la nuit.