Hellmuth Straka

Ve Venezuele zastával různá zaměstnání a využíval co nejvíce času na prohlídku celé země. Nakonec se usadil v Maracaibu, kde byla ještě početná německá kolonie, a pracoval pro firmu Siemens – za války se totiž vyučil jako radiotelegrafista. Během 8 let podnikl řadu výprav do pohoří Sierra de Perija, a to zejména na území Jukpů obývajících hory Serranía del Perijá, kde s domorodými lidmi žil, naučil se jejich jazyk a dokonce si dělal seznam slovní zásoby. Vzdělával se jako samouk v oblastech jako antropologie, speleologie a botanika, ale přispěl především k popularizaci indigenismu, nauky o domorodých kulturách. Hellmuth Straka byl prvním, komu se podařilo objevit několik členů etnické skupiny Japrieria.

Byl na straně domorodého obyvatelstva a projevoval solidaritu s tím, za co bojovali.^[ujasnit] Během této doby začala jedna z jeho velkých vášní, psaní. V různých marabinských denících, zejména Panorama, si stěžoval na porušování domorodých práv, a v roce 1967 dosáhl dokonce zahrnutí těchto informací do zprávy Bertranda Russella pro OSN, což vyústilo v atentáty a útoky proti jeho osobě ze strany chovatelů dobytka státu Zulia. V roce 1960 se usadil v Caracasu, kde získal trvalé zaměstnání v národní telefonní společnosti. Od té doby se jeho výzkum odvíjel po dvou nových osách: archeologie a speleologie. V té době také vstoupil do speleologické sekce venezuelské Společnosti přírodních věd (SVCN).

Z Venezuely dvakrát cestoval do západní Afriky. V roce 1965 navštívil Senegal a poté mezi květnem 1967 a lednem 1968 projel Rovníkovou Guineu, žil s domorodci a zabýval se jejich tradicemi a zvyky. V blízkosti města Ebediyín poblíž bodu setkání hranic tří států (s Kamerunem a Gabonem), 19. července 1967 objevil jeskyni otevřenou do velkého žulového ústí, jež byla pojmenována Caracas na počest 400 let od založení hlavního města Venezuely. V březnu 1967 se stal zakládajícím členem Venezuelské speleologické společnosti. V roce 1977 se stal členem National Geographic Society.

Byl neúnavným průzkumníkem petroglyfů a skalních rytin. Mezi jeho nejdůležitější spisy patří počáteční dokumentace geoglyfů v lokalitě Chirgua, kterou navštívil v roce 1962, skalní obrazy Los Corozos ve státě Aragua, první, které se nachází severně od řeky Orinoko. Jeho dílo Venezuelské petroglyfy je povinnou literaturou na toto téma.

V letech 1978 až 1987 uskutečnil několik výprav, zejména za účelem návštěvy opuštěných důlních tunelů a jeskyní v centrální oblasti kvůli určitým archeologickým zájmům. Na Katolické univerzitě Andrése Bella na několika svých antropologických studiích spolupracoval s Dr. Angelinou Pollak- Eltz. Novinářsky v tomto období publikoval více než dvě stě popularizačních článků o antropologii, jeskyních a historii v časpoisech Cábala a Mecánica Nacional a méně často i v různých novinách. V roce 1980 popsal své zkušenosti ze Sierra de Perijá ve své knize Osm let mezi Jukpy a Chaprerii (orig. Ocho años entre yukpas y japrerias), čímž prokázal spojení svých profesí novináře, antropologa a aktivisty ve sféře domorodého obyvatelstva.

V Caracasu se oženil s Luisou Medinou, se kterou měl dvě děti, Úrsulu a Tomáse Straku. V tomto městě v roce 1987 i zemřel, a to na rakovinu žaludku.

Hellmuth Straka v jeskyni Caracas v Rovníkové Guineji roku 1967

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hellmuth Straka na španělské Wikipedii.

• Chabert Claude & Paul Curbon. 1997. Atlas des Cavités Non Calcaires du Monde. Union Internationale de Spéléologie.
• Valencia R. de, J. Sujo Volsky, R. Lairet & P. Albiñana. 1987. El diseño en los petroglifos venezolanos. Fundación Pampero, Caracas.
• Straka, Tomás y Urbani, Franco. Veinte años de la desaparición de Hellmuth Straka (1922-1987): Explorador y Espeleólogo. Boletín de la Sociedad Venezolana de Espeleología. 41: 43-47, 2007.
• Información compilada por Guillermo Ramos Flamerich, mediante una serie de entrevistas con el historiador Tomás Straka Medina. Caracas, 2009.