Karel Průcha (kněz)

Narodil se v Nových Hradech, v rodině justiciára (vrchnostenského úředníka) Františka Průchy a jeho manželky Aloisie,[1] ale od mládí žil v Praze.[3] Po vystudování teologie působil v církevním školství jako spirituál a později jako ředitel arcibiskupského semináře. Od roku 1871 pomocným biskupem pražským. Opakovaně byl kandidátem na obsazení různých biskupských stolců v Českých zemích, nicméně tyto návrhy narážely na silný odpor pro jeho český původ a navíc on sám o tyto úřady nestál a několikráte s poukazem na svůj zdravotní stav (sílící sklony k depresím) vyjádřil, že se na ně necítí. 21. května 1883 byl přesto císařem jmenován biskupem v Českých Budějovicích.[4] V té době již těžce psychicky nemocný biskup Průcha diecézi pro nemoc ani nepřevzal a už 22. července požádal o uvolnění z úřadu, k čemuž císař neochotně svolil (Průcha se tedy fakticky českobudějovickým biskupem nikdy nestal). Zanedlouho poté spáchal Průcha v záchvatu šílenství sebevraždu skokem z okna arcibiskupského paláce v Praze. Pohřben je v kněžské hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.