Tereziánská akademie ve Vídni

Tereziánská akademie v zámku Nová Favorita ve Vídni

V roce 1288 se objevuje první zmínka o dvorním statku Angerfeldhof na místě dnešního Tereziana.

V roce 1614 panující Habsburkové zakoupili hospodářství na samé hranici Vídně, a renovovali je. Favorita, jak nový statek pojmenovali, se stal císařským letním sídlem a vyhlášeným dějištěm představení ve druhé polovině 17. století.

Poté, co byla roku 1683 rezidence vypálena jako následek bitvy u Vídně, byla posléze v dalších desetiletích vystavěna vznosnější barokní Nová Favorita.[1] Tři císaři Svaté říše římské - Leopold I., Josef I. a Karel VI. v rezidenci sídlili. Když v roce 1740 císař Karel VI. v Nové Favoritě zemřel, jeho nejstarší dcera Marie Terezie odmítla více do budovy vstoupit.[2]

V roce 1746 se Marie Terezie rozhodla prodat palác jezuitům za 30 tisíc rakouských zlatých s podmínkou, že zde vybudují vzdělávací instituci, která by vychovávala mladé talentované muže pro civilní službu. Jak bylo stanoveno ve dvou zakládacích listinách, nově ustavená “císařská akademie” pod záštitou Marie Terezie byla založena na principu přísného výběru, nejvyšších pedagogických a vědeckých standardů a výuce “moderních” cizích jazyků.[2]

Po smrti Marie Terezie roku 1773, její syn, císař Josef II., zrušil řád Tovaryšstva Ježíšova a Terezianum bylo dočasně uzavřeno. O více než 20 let později, v roce 1797, císař František II. Terezianum znovu otevřel, tentokrát pod vedením piaristů.[3] Týž panovník také dokončil budovu s dnešní neoklasickou fasádou a vystavěl pomocné budovy včetně bazénu pro plavecký výcvik. Po revoluci v roce 1848 se František Josef I., rozhodl otevřít školu take pro “měšťanské syny” a podřídit ji veřejné správě.[4]

Vstup do Diplomatické akademie sousedící s Terezianem

V roce 1883 byla konsulární akademie, nejstarší vzdělávací zařízení v oblasti mezinárodních vztahů na světě (založená Marií Terezií jako Orientální akademie roku 1754 a později přejmenovaná), přemístěna do Nové Favority.[5] Sídlila v samostatném křídle budovy až do roku 1905, kdy se znovu přestěhovala do domu na Boltzmanngasse, kde dnes sídlí Velvyslanectví USA v Rakousku.[2]

Po skončení první světové války byla většina školního majetku v Rakousku, Maďarsku a dalších částech habsburské monarchie rozprodána. V roce 1938, po “anšlusu” Rakouska Nacistickým Německem, bylo Terezianum přeměněno na Národní politický institut vzdělání. Během druhé světové války byla škola poškozena natolik, že mohla být znovu otevřena teprve po celkové rekonstrukci v roce 1957.[6]

V roce 1964 byla v Nové Favoritě obnovena Diplomatická akademie jako nástupce konsulární akademie. Mezi její absolventy patří například někdejší generální tajemník OSN a rakouský prezident Kurt Waldheim, a další evropští ministři a vysocí státní úředníci.

Na Terezianu byla na přelomu 80. a 90. let 20. století zavedena koedukace – první učitelky nastoupily roku 1988, první studentky byly přijaty o rok později, 1989;[7] Roku 1993 byla jmenována první ředitelka školy.[8]

V souladu se zakládacími listinami Marie Terezie se dnešní Terezianum zaměřuje na výuku a výchovu “sebevědomých Rakušanů a Evropanů se širokým rozhledem”. Osvojením si principů tolerance a lidskosti se škola snaží připravit své absolventy na zastávání “odpovědných úloh ve společnosti.” Principy Tereziana zahrnují vynikající akademické dovednosti, společenskou odpovědnost a mezinárodní úspěch.[9]

Před první světovou válkou byla povinná výuka vedle němčiny také v maďarštině, kdežto výuka v angličtině, francouzštině, italštině, polštině, češtině, slovinštině, srbochorvatštině a rumunštině byla volitelná.[2] Dnes učební osnovy školy vyžadují, aby se studenti učili třem cizím jazykům (angličtině, francouzštině a ruštině) a také latině. Volitelná je pak výuka ve španělštině, italštině, portugalštině, maďarštině, polštině, japonštině a čínštině,[10] kdy rodilí mluvčí pomáhají při výuce. Studentům jsou k dispozici výměnné jazykové programy.[11] Zahraniční studenti v letech 15 až 18 se na Terezianu mohou ucházet o tří, pěti nebo desetiměsíční studijní programy.[12] Tímto způsobem v roce 2009 studovali žáci ze 27 různých států.[13] Terezianum je členem sítě 18 mezinárodních partnerských škol, mezi nimž jsou:[14]

• Belvedere College, Irsko
• Casterton School for Girls, Anglie
• Colégio Campo de Flores, Portugalsko
• Collége Joffre, Francie
• Ecole Alsacienne, Francie
• Episcopal High School, USA
• Gymnasium Ottobrunn, Německo
• Gymnázium Jána Papánka, Slovensko
• Lancaster Royal Grammar School, Anglie
• Lycée Sainte Agnès, Francie
• Musashi Junior & Senior High School, Japonsko
• Rugby School, Anglie
• Tamagawa School, Japonsko

Terezianum se navíc účastní půlročně pořádaných setkání studentů „Modelový Evropský parlament“[15] který je má připravit pro budoucí vedoucí role v Evropské unii.[16]