Max Perutz

Max Ferdinand Perutz
Max Ferdinand Perutz
Narození	19. května 1914; Vídeň; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. února 2002 (ve věku 87 let); Cambridge, Cambridgeshire; Velká Británie
Národnost	Spojené království
Alma mater	Vídeňská univerzita, Peterhouse na Cambridgi
Pracoviště	Cambridgeská univerzita
Obory	molekulární biologie, krystalografie
Ocenění	Nobelova cena za chemii (1962); Copleyho medaile (1979)
Děti	Robin Perutz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Ferdinand Perutz, FRS, OM, CBE (19. května 1914 Vídeň – 6. února 2002 Cambridge) byl britský molekulární biolog narozený v Rakousku, který v roce 1962 spolu s Johnem Kendrewem získal Nobelovu cenu za chemii za „výzkumy v oblasti stanovení struktury globulárních bílkovin“. V roce 1979 pak získal Copleyho medaili.

V roce 1936 odešel po studiu na Vídeňské univerzitě na Cambridgeskou univerzitu, kde se pod vedením Johna Desmonda Bernala věnoval krystalografii. Ph.D. získal pod vedením Williama Lawrence Bragga. Na Cambridgi se začal věnovat výzkumu hemoglobinu, v čemž pokračoval většinu svého profesního života.

Kvůli svému židovskému původu byl před druhou světovou válkou vyhoštěn z Rakouska. Po začátku války byl na příkaz Winstona Churchilla spolu s dalšími Němci a Rakušany vyslán do Kanady.[1] Během války pracoval na tajném Projektu Habakkuk, jehož součástí byl projekt ledovcové plošiny uprostřed Atlantiku, která měla být využívána na doplňování paliva letadel. Po válce se ke glaciologii na chvíli vrátil a přišel na důvod, proč ledovce plují na vodě.[2][3][4][5][6]

V roce 1953 vynalezl metodu využívající rentgenové záření, kterou lze určovat molekulární strukturu bílkovin. V roce 1959 objevil molekulární strukturu hemoglobinu. Za to v roce 1962 spolu s Johnem Kendrewem Nobelovu cenu za chemii.

V roce 1942 si vzal Giselu Peiserovou. Měli spolu dceru Vivien a syna Robina.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Perutz na anglické Wikipedii.

Alan R. Fersht, Max Ferdinand Perutz OM PRS, Obituary, Nature Structural & Molecular Biology
PERUTZ, Max. Enemy Alien. [s.l.]: [s.n.] S. 73–106. (anglicky)
PERUTZ, Max. Science is Not a Quiet Life. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9810227744. S. 601–630. (anglicky)
GRATZER, Walter. Max Perutz (1914–2002). Current Biology. 2002-03-05, s. R152–R154. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-16. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3. (anglicky)
RAMASESHAN, S. Max Perutz (1914–2002). Current Science. Indian Academy of Sciences, 2002-03-10, s. 586–590. Dostupné online [cit. 2008-01-12]. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3. (anglicky)
COLLINS, Paul. The Floating Island. Cabinet Magazine. 2002, s. R152. Dostupné online [cit. 2008-01-12]. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Perutz na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Max Perutz
(anglicky) Biografie na Nobelprize.org

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Alan R. Fersht, Max Ferdinand Perutz OM PRS, Obituary, Nature Structural & Molecular Biology

[2] PERUTZ, Max. Enemy Alien. [s.l.]: [s.n.] S. 73–106. (anglicky)

[3] PERUTZ, Max. Science is Not a Quiet Life. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9810227744. S. 601–630. (anglicky)

[4] GRATZER, Walter. Max Perutz (1914–2002). Current Biology. 2002-03-05, s. R152–R154. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-16. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3. (anglicky)

[5] RAMASESHAN, S. Max Perutz (1914–2002). Current Science. Indian Academy of Sciences, 2002-03-10, s. 586–590. Dostupné online [cit. 2008-01-12]. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3. (anglicky)

[6] COLLINS, Paul. The Floating Island. Cabinet Magazine. 2002, s. R152. Dostupné online [cit. 2008-01-12]. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3. (anglicky)