Nachlazení

Nejběžnějšími příznaky nachlazení jsou kašel, rýma, ucpaný nos a bolesti v krku. Další symptomy mohou zahrnovat bolesti svalů (myalgie), pocit únavy, bolesti hlavy a ztrátu chuti k jídlu.[1] Bolest v krku se dostavuje u přibližně 40 % lidí, zatímco kašel u přibližně 50 % nemocných.[2] Bolest svalů se vyskytuje přibližně v polovině případů.[3] Horečka je u dospělých neobvyklým symptomem, u kojenců a malých dětí je však běžná.[3] Kašel způsobený nachlazením je obvykle v porovnání s kašlem způsobeným chřipkou mírný.[3] Kašel a horečka u dospělých zvyšují pravděpodobnost, že dotyčný má spíše chřipku.[4] Množství virů způsobujících nachlazení rovněž nemusí vyvolávat vůbec žádné symptomy.[5][6] Barva hlenu (sputum) vykašlávaného z dolních cest dýchacích se může lišit od čiré po žlutou až zelenou. Barva hlenu neurčuje, zda je infekce bakteriálního či virového původu.[7]

Nachlazení je onemocněním horních cest dýchacích

Symptomy nachlazení jsou spojovány ponejvíce s imunitní reakcí na virus.[27] Mechanismus této imunitní reakce je specifický a závisí na konkrétním viru. Například rhinovirus se typicky přenáší přímým kontaktem. Dosud neznámými způsoby se navazuje na receptory ICAM-1, kde vyvolá uvolňování zánětlivých mediátorů.[27] Ty posléze vyvolají jisté symptomy,[27] které obecně nepoškozují nosní epitel.[3] Naopak respirační syncytiální virus (RSV) se šíří jak přímým kontaktem, tak vzduchem šířenými kapénkami. Replikuje se v nosu a krku a pak se často šíří do dolních cest dýchacích.[28] RSV způsobuje poškození epitelu.[28] Lidský virus parainfluenzy má obvykle za následek zánět nosu, krku a dýchacích cest.[29] Pokud u malých dětí postihne průdušnici, může vyvolat krup, sípavý kašel a dýchací potíže v důsledku zúžení dýchacích cest.[29]

Odlišení jednotlivých infekcí horních cest dýchacích se volně provádí na základě místa projevu symptomů. Nachlazení postihuje ponejvíce nos, faryngitida zasahuje hltan a bronchitida plíce.[2] Nachlazení je často definováno jako zánět nosní dutiny a může zahrnovat i proměnlivé úrovně zánětu krku.[30] Běžná je samodiagnóza.[3] Izolace virového činitele jako původce choroby se provádí jen zřídka.[30] Identifikovat typ viru prostřednictvím symptomů není zpravidla možné.[3]

Jediným účinným způsobem prevence nachlazení je fyzicky zabránit šíření virů.[31] To zahrnuje zejména mytí rukou a nošení obličejových roušek či masek. Ve zdravotnickém prostředí se nosí rovněž pláště a rukavice na jedno použití.[31] Izolace nakažených osob není možná, jelikož nemoc je široce rozšířená a její symptomy nejsou specifické. Vakcinace byla shledána obtížnou z důvodu velkého množství virů, které mimoto mohou projít rychlou změnou.[31] Vývoj plošně účinné vakcíny je velmi nepravděpodobný.[32]

Pravděpodobnost přenosu virů nachlazení snižuje pravidelné mytí rukou, které je nejúčinnější u dětí.[33] Není známo, zda používání antivirotických či antibakteriálních prostředků během mytí rukou zvyšuje jeho účinnost či nikoliv.[33] Nošení obličejových roušek v přítomnosti nakažených osob může být prospěšné. K vyslovení závěru, zda je udržování větší fyzické či sociální vzdálenosti prospěšné či nikoliv, neexistují uspokojivé důkazy.[33] Příjem zinku formou doplňku stravy může přispět ke snížení počtu nákaz nachlazením.[34] V běžné praxi často se vyskytující podávání vitaminu C nesnižuje riziko či závažnost nachlazení, vitamin C může jen zkrátit dobu trvání nachlazení.[35] Aktuální klinická studie ukázala, že vitamín D před nachlazením také nechrání a jen mírně zlepšuje průběh.[36]

Plakát vyzývající občany, aby se při léčbě nachlazení poradili se svým lékařem.

V současné době neexistují léky nebo bylinné přípravky, jež by prokazatelně zkracovaly dobu trvání infekce.[37] Prokazatelně v léčbě nefungují například antivirotika, byliny čínské medicíny, echinacea, eukalyptový olej, příjem tekutin, česnek, zázvor, zvlhčovače vzduchu, med, kortikosteroidní nosní spreje, probiotika, mentolový gel, vitamin C či zinek.[38] Léčba se soustřeďuje na poskytování symptomatické úlevy.[39] Ta zahrnuje dostatek odpočinku, příjem tekutin pro zajištění hydratace organismu a kloktání teplé slané vody.[12] Většina pozitivních výsledků léčby je však přisuzována placebo efektu.[40]

Nachlazení má obvykle mírný průběh a vymizí bez léčby; většina symptomů se zlepší během jednoho týdne.[2] Pokud se objeví závažnější komplikace, většinou jde o staré či velmi mladé pacienty anebo ty, kteří trpí imunosupresí (mají oslabený imunitní systém).[62] Mohou se vyskytnout i sekundární bakteriální infekce, které mohou vést k zánětu dutin, faryngitidě nebo ušním infekcím.[63] Odhaduje se, že zánětem dutin končí nachlazení v 8 % případů, ušní infekcí v 30 % případů.[64]

Nachlazení je nejčastějším lidským onemocněním,[62] které postihuje lidi na celém světě.[16] Dospělí obvykle onemocní dvakrát až pětkrát za rok,[2][3] děti se mohou nakazit šestkrát až desetkrát do roka (a až dvanáctkrát ročně, pokud jde o děti školou povinné).[39] Počet symptomatických infekcí stoupá u starších lidí vzhledem ke slábnoucímu lidskému imunitnímu systému.[23]

I když byla příčina nachlazení identifikována až v 50. letech 20. století, choroba postihuje lidstvo už od starověku.[65] Její symptomy a léčba jsou popsány v egyptském Ebersově papyru, nejstarším existujícím lékařském textu, napsaném v době před 16. stoletím před Kr.[66] Název „nachlazení“ začal být používán v 16. století, a to kvůli podobnosti s příznaky onemocnění objevujícího se po vystavení chladnému počasí.[67]

Ve Spojeném království bylo v roce 1946 založeno Oddělení pro nachlazení (Common Cold Unit, CCU); právě tam byl roku 1956 objeven rhinovirus.[68] V 70. letech 20. století CCU prokázala, že léčba interferonem během inkubační fáze rhinovirem způsobené infekce poskytuje proti onemocnění jistou ochranu.[69] Nepodařilo se však vyvinout žádný léčivý přípravek. Oddělení bylo v roce 1989 zrušeno – dva roky poté, co dokončilo výzkumnou studii zinko-glukonátových pastilek jako prevence a léčby nachlazení způsobených rhinovirem. Zinek byl jediným úspěšným léčivým přípravkem vyvinutým v historii CCU.[70]

Britský plakát z období druhé světové války popisující finanční dopad nachlazení[71]

Ekonomický dopad nachlazení je ve většině zemí světa podceňován.[64] Ve Spojených státech vede tato nemoc k 75 až 100 miliónům návštěv u lékaře ročně; s nimi jsou spojovány roční náklady ve výši 7,7 miliardy dolarů (konzervativní odhad). Američané utratí 2,9 miliardy dolarů za volně prodejné léky a dalších 400 miliónů dolarů za léky na předpis určené pro symptomatickou úlevu.[72] Více než třetina pacientů, kteří navštívili lékaře, obdrží předpis na antibiotikum. Nadměrné užívání antibiotik na předpis se odráží ve zvýšené úrovni rezistence na antibiotika.[72] V důsledku nachlazení vynechají žáci a studenti každoročně přibližně 22 až 189 miliónů školních dní. To se odráží ve 126 miliónech pracovních dní, kdy si rodiče musí vzít volno, aby mohli pečovat o své nemocné děti. Když k tomu připočteme 150 miliónů pracovních dní, zameškaných zaměstnanci trpícími nachlazením, přesahuje celková ekonomická ztráta způsobená touto chorobou 20 miliard dolarů ročně,[12][72] což je 40 % veškerého času zameškaného ze zaměstnání v celých Spojených státech.[73]

Vědci testovali účinky mnoha antivirových přípravků při léčbě nachlazení. Po roce 2009 však žádný z nich nebyl shledán dostatečně efektivním ani mu nebyla udělena licence.[56] Neustále pokračují studie hodnotící antivirový přípravek pleconaril. Zdá se, že by mohl být účinný v boji s pikornaviry. Vědci stále pracují i na studii přípravku BTA-798.[74] U orální formy pleconarilu byly zjištěny jisté bezpečnostní problémy; v současné době je pozornost zaměřena na aerosolovou formu tohoto léku.[74]

Vědci z Marylandské univerzity ve městě College Park a z University of Wisconsin–Madison zmapovali genom všech známých virových kmenů, jež nachlazení způsobují.[75]