Krup

Symptomy krupu zahrnují „štěkavý“ kašel, stridor(vysoký hvízdavý zvuk zejména při nadechování), chrapot a dýchací potíže, které se v noci obvykle zhoršují.[1] „Štěkavý“ kašel je často přirovnáván ke zvuku vydávanému tuleni nebo lachtany.[2] Pláč může sípání ještě zhoršit; sípání může znamenat, že dýchací cesty jsou zúžené. Se zhoršením krupu může sípání ustávat.[1]

K dalším symptomům patří horečka, zánět nosní sliznice (symptomy typické pro nachlazení) a vtažení kůže mezi žebry.[1][3] Zvýšená sekrece slin nebo skutečnost, že pacient vypadá velmi nemocně, obvykle indikují jiné zdravotní potíže.[3]

Krup je obvykle považován za důsledek virové infekce.[1][4] Někteří tímto výrazem označují i akutní laryngotracheitidu, spastický krup, záškrt hrtanu, bakteriální tracheitidu, laryngotracheobronchitidu a laryngotracheobronchopneumonitidu. První dvě onemocnění jsou virová a mají mírnější symptomy; další čtyři jsou bakteriálního původu a mívají závažnější průběh.[2]

Virová infekce vede k otoku hrtanu, průdušnice a k hromadění bílých krvinek v dýchacích cestách.[4] Otok může ztížit dýchání.[4]

Krup je diagnostikován na základě příznaků a symptomů.[4] Prvním krokem je vyloučení jiných chorob, které mohou blokovat horní cesty dýchací, zejména epiglotitidy, cizího tělesa v dýchacích cestách, subglotické stenózy, angioedému, retrofaryngeálního abscesu a bakteriální tracheitidy.[2][4]

Rentgen krku se obvykle neprovádí,[4] je-li ale realizován, může ukázat zúžení průdušnice, anglicky zvané symptom „kostelní věže“, protože tvar zúžení připomíná kostelní věž. Symptom „kostelní věže“ se objevuje jen v polovině případů.[3]

Krevní testy a virologické testy (testy na přítomnost viru) mohou způsobit zbytečné podráždění dýchacích cest.[4] Naopak virové kultury získané prostřednictvím nasofaryngeálního odsávání (procedura používající trubičku k odsátí hlenu z nosu) mohou být použity k potvrzení přesné příčiny. Tyto testy se obvykle používají pouze u osob, které se účastní výzkumu.[1] Pokud se stav nemocného nezlepší standardní léčbou, lze provést další testy na přítomnost bakterií.[2]

Závažnost

Nejběžnějším systémem pro klasifikaci závažnosti krupu je Westleyho škála. Spíše než v klinické praxi se tento test používá pro vědecké účely.[2] Jde o součet bodů přidělených pěti faktorům - stupeň vědomí, cyanóza, stridor, příjem vzduchu a retrakce hrudní stěny.[2] Body přiřazené jednotlivým faktorům jsou uváděny v tabulce zleva doprava a celkové skóre je v rozsahu od 0 do 17.[6]

• Celkové skóre ≤ 2 je klasifikováno jako mírný krup. Může se vyskytovat štěkavý kašel a chrapot, pacient v klidu však nevykazuje stridor (hvízdání).[5]
• Celkové skóre 3–5 je klasifikováno jako středně těžký krup — vyskytuje se hvízdání společně s několika dalšími příznaky.[5]
• Celkové skóre 6–11 je klasifikováno jako těžký krup. Vyskytuje se zřetelný stridor, ale také vtažení (retrakce) hrudní stěny.[5]
• Celkové skóre ≥ 12 znamená, že by mohlo dojít k respiračnímu selhání. V této fázi již může štěkavý kašel a hvízdání zcela chybět.[5]

85 % dětí přijímaných na pohotovosti má mírnou formu krupu; těžká forma krupu je vzácná (<1 %).[5]

Krupu lze předejít imunizací (vakcínami) proti chřipce a záškrtu .[2]

Děti trpící krupem by měly zůstávat co nejvíce v klidu.[4] Obvykle se podávají steroidy, v závažných případech se používá epinefrin (adrenalin).[4] Dětem s hodnotou saturace kyslíkem (množstvím kyslíku v krvi) nižší než 92 % by měl být podáván kyslík[2], osoby s těžkou formou krupu by měly být hospitalizovány na pozorování.[3] Je-li potřeba dodávat kyslík, doporučuje se přiložení zdroje kyslíku do blízkosti tváře dítěte, jelikož způsobuje menší rozrušení než přiložení kyslíkové masky.[2] Endotracheální intubaci (hadičku zavedenou do dýchacích cest) potřebuje méně než 0,2 % léčených osob.[6]

Krup virového původu je obvykle krátkodobým onemocněním; jen zřídka dochází k úmrtí z důvodu respiračního selhání a/nebo zástavy srdce.[1] Symptomy se obvykle zlepší do dvou dnů, mohou ale trvat až sedm dnů.[5] Další neobvyklé komplikace zahrnují bakteriální tracheitidu, zápal plic a plicní edém.[5]

Krupem onemocní přibližně 15 % dětí, obvykle ve věku mezi 6 měsíci a 5-6 lety.[2][4] Krup je příčinou přibližně 5 % hospitalizací u této věkové skupiny.[5] Ve vzácných případech krupem onemocní i děti ve věku 3 měsíců nebo 15 let.[5] U mužů se krup vyskytuje o 50 % častěji než u žen. Nejběžnějším obdobím výskytu choroby je podzim.[2]

Slovo krup je odvozeno od slovesa croup , pocházejícího z rané moderní angličtiny a znamenajícího „chraptivě křičet“; poprvé bylo použito pro pojmenování nemoci, jež se vyskytla ve Skotsku, a v 18. století se stalo všeobecně používaným.[11] Difterický krup je znám již z časů Homérova antického Řecka. V roce 1826 odlišil Bretonneau krup virového původu od krupu způsobeného záškrtem.[12] Francouzi nazývali krup virového původu „faux-croup“ - výrazem „croup“ pojmenovávali nemoc způsobenou bakteriemi diftérie.[9] Od nástupu účinné imunizace se krup způsobený záškrtem v podstatě nevyskytuje.[12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Krup na Wikimedia Commons