Národní park Fruška gora

Pohoří Fruška gora patří mezi panonské osamocené hornatiny s nadmořskou výškou přesahující jen málo 500 m. Národní park je asi 80 km dlouhý a 15 km široký pás ležící na pravém břehu Dunaje. Je nejstarším z pěti srbských národních parků.

V jeho areálu jsou i nejvyšší hory Crveni Čot 539 m, Iriški Venac 516 m a Veliki Gradac 471 m. V minulosti území prošlo etapou kácením lesů a dnes se lesy dochovaly hlavně ve vyšších polohách a na šikmých svazích. Severní svahy spadající k Dunaji jsou poměrně příkré, kdežto jižní jsou pozvolnější. Mají poměrně úrodnou půdu a proto jsou na nich četné ovocné sady, vinice i obilná pole, místy jsou hůře přístupné svahy využívány jako pastviny.

Asi před 200 miliony let bylo celé pohoří Fruška gora ostrovem v plytkém vnitrozemském moři, svědčí o tom četné fosilní nálezy schránek plžů, mlžů, korálu apod. Pozdější období subtropického podnebí zase dokazují fosilní pozůstatky po palmách, sekvojích, vavřínech a další teplomilné vegetaci. Pohoří je zrcadlem rychlých proměn v geologické minulosti území Panonské pánve.

V pohoří Fruška gora je 17 pravoslavných klášterů které nejsou přímo na území národního parku, ale v jeho těsné blízkosti v ochranné zóně. Stejně je to s archeologickými nalezišti mapujícími lidskou historii na tomto území. První stopy jsou již ze střední doby kamenné které plynule pokračují přes období starověkého Říma až po vpád Avarů a příchod Slovanů a Osmanů.

V nedávné minulosti bývalo území národního parku, s poetickým okolím celého pohoří Fruška gora, silnou inspirací pro mnohé tvůrce srbské poezie, literatury i malíře. Z nich někteří, např. Branko Radičević jsou tam i pohřbeni.

Počasí je určováno geografickou polohou a nadmořskou výškou, je obvykle hodnoceno jako mírné kontinentální pásmo. Setkávají se tam vlivy podnebí suchého kontinentálního přicházejícího ze severu i východu a vlhkého přímořské směřující od západu. Na vrcholcích dosahují průměrné roční srážky 650 až 830 mm, nejvíce naprší v květnu a červnu a v listopadu a prosinci. Zimy jsou kvůli severním větrům poměrně chladné. Nejvyšší průměrné teploty jsou v červenci 21,4 °C a nejnižší v lednu -0,6 °C, za rok činí průměr 11,2 °C.

Podle biogeografického členění patří Fruška gora do vyššího regionu Střední Evropa a v ní do Panonské provincie. Před několika staletími bývalo téměř celé pohoří zalesněno, v současnosti je okolo třech čtvrtin této plochy vykáceno. V areálu národním parku je lesy pokryto území asi z 90 % a vedle nich se tam nacházejí i druhově pestré květnaté louky. Ze stromů nejčastěji vyrůstá buk, dub, lípa, habr a javor. Z vícedruhových lesů jsou nejběžnější bučiny (asi 30 %), z jednodruhových doubravy (asi 15 %), tamní krajina je také místem s největší koncentraci lip v Evropě. V lesích roste více než 500 druhů hub (včetně lanýžů) které lze volně sbírat.

Travinná společenstva, až na zbytky původně stepních druhů, vznikala postupně s odlesňováním a jsou podobná středoevropským. Na území parku roste asi 1000 původních druhů rostlin a téměř 500 druhů je alochtonních. Z toho např. kolem 30 druhů orchidejí a dále několik endemitů které nerostou nikde jinde, např. chrpa čekánek Sadlerova a proskurnice révolistá.

Vedle velikého počtu bezobratlých živočichů tam žije 13 druhů obojživelníků (jen žáby) a 11 druhů plazů (želvy, ještěrky, hadi), někteří z nich jsou na Červeném seznamu IUCN. V národním parku, který je hlavně lesní krajinou, žije asi 150 druhů ptáku, zatím co v celém pohoří okolo 210 druhů. Mnozí tam žijí trvale i a hnízdí, jiní se objevují jen při migraci nebo zimování. Národní park byl vyhlášen evropským Významným ptačím územím (IBA).

Z řádu savců tam mimo běžných hmyzožravců a hlodavců žije asi 16 druhů netopýrů a dále lišky, šakali, kočky divoké, kuny, lasice i jezevci. Ze sudokopytníků to jsou původní divoká prasata a v oborách žijící jeleni, daňci a mufloni.

Krajina národního parku se stala oblíbenou destinaci obyvatel hlavně z blízkých měst Novi Sad a Sremská Mitrovica, parkem přímo vede dálnice Novi Sad – Ruma – Šabac a na dvě desítky dalších silnic. Na návštěvu přicházejí jak rodiny s dětmi, tak i školní výlety pro které jsou připraveny naučné stezky.

Také návštěvníci historických a hodně navštěvovaných pravoslavných klášterů, které se nacházejí po obvodu parku, většinou procházejí jeho územím. Nejnavštěvovanějšími místy jsou Stražilovo, Zmajevac a Iriški Venac. Desetitisíce lidí také přitahuje pravidelný květnový Fruškogorský maratón.

Území národního parku je bohaté na kovové i nekovové nerosty z nichž se některé těžily již od neolitu (měď, cín) nebo začaly v 19. století (ve Vrdníku je nejstarší hnědouhelný důl v Srbsku). S vyhlášením národního parku těžba všech surovin na jeho území ustala a pozůstatky po nich jsou postupně revitalizovány. V bezprostřední blízkosti parku jsou však stále lomy na vápenec a další suroviny, nutné pro výrobu cementu, které jsou transportovány po silnicích vedoucí skrz park.

Od března 2013 byly pravomoci zřizovatele národního park Fruška gora převedeny z Autonomní oblasti Vojvodina na Republiku Srbsko.[1][2][3][4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Fruška Gora na Wikimedia Commons
• Národní park Fruška gora - Stratégie rozvoje národního parku