Branko Radičević
Branko Radičević (v srbské cyrilici Бранко Радичевић; 16.jul./ 28. března 1824greg., Slavonski Brod[1] – 1. července 1853, Vídeň) byl srbský romantický básník. Zapsal se významně do dějin srbské literatury, především jako představitel generace, která bez výhrad přijala Vukův pravopis. Je proto považován za pokračovatele jeho tradice; autora, který bez výhrad přijímá lidový jazyk a v lidovém jazyce se svobodně vyjadřuje.[2] S Karadžićem se také i ve Vídni setkal - nejprve tam studoval právo, později lékařství, ale ani jedno z toho nedokončil.[1]
| Branko Radičević | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. března 1824 Slavonski Brod |
| Úmrtí | 18. června 1853 Vídeň |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Srbsko |
| Pseudonym | Branko |
| Povolání | básník a spisovatel |
| Národnost | Srbové |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl autorem několika desítek básní, vydal celkem tři sbírky básní, které byly pojmenovány prostě Pesme (básně; první 1847, druhé 1851, třetí - posmrtně 1862). Velká část života Radičeviće je spojena především se Sremskými Karlovcemi a Stražilovem; Frušce Goře věnoval několik svých básní.
Zemřel ve Vídni na tuberkulózu, v roce 1883 byly jeho ostatky přeneseny do Stražilova.[3]
Reference
- DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. S. 704. (srbochorvatština)
- MARKOVIĆ, Slobodan. Književne pojave između dva svetska rata. Valjevo: Milić Rakić, 1982. S. 20. (srbochorvatština)
- Brankovo Kolo: РAДИЧEВИЋ, БРAНКO (Radičević, Branko) (srbsky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Branko Radičević na Wikimedia Commons
