Mydlovarský luh

Pověst praví, že hrad Mydlovar nechala postavit Libuše, kde v lesích mezi mohutnými duby soudila spory poddaných. U hradu založila překrásnou zahradu, ve které byly nádherné rozkvetlé květiny, kterým se nikde jinde vykvést nepodařilo. Dodnes tomuto místu, kde zahrada stávala, vedle dnešní zříceniny, místní lidé říkají Libušina zahrádka. Když však majitelé hrad opustili, nadvlády se ujala hrozivá loupežnická banda, která pocestným brala spoustu zlata a šperků, které měli u sebe a ukrývali poklady do hradních sklepení. Jednoho dne se však majitel panství vrátil a s pomocí ozbrojených mužů bandu vyhnal.[4]

První zásahy do přirozených lužických lesů v Polabí byly pravděpodobně v neolitu (před více než 5000 lety př. n. l.), kdy se zde usazovali první zemědělci. Jak je známo, jejich způsob hospodářství spočívalo na tzv. žďárovém zemědělství, při kterém se zkrátka vypalovaly lesy. Zásah však nebyl nikterak rapidní. Od 13. století dochází k dalším výraznějším změnám této krajiny. V tomto období vznikala první města, tudíž bylo potřeba mnoho dřeva na stavbu nových obydlí a též sloužilo na zátop do kamen. Se zvyšujícím počtem obyvatel úměrně stoupalo množství zemědělských ploch, tudíž klesalo množství stromů v lesích. Tyto lidské zásahy do krajiny vedly k tomu, že na začátku 16. století byla většina lesů vykácených. Zůstaly prakticky jen na nedostupných místech a na místech, kam chodilo panství lovit. Velký zlom byl roku 1754, kdy císařovna Marie Terezie vydala patent, který těžbu dřeva omezoval na minimum.

K dalším významným změnám, které měli poměrně významný vliv na toto území, byla regulace řeky Labe. Dokončena byla ve 30. letech 20. století a jejichž hlavním důvodem byla zvyšující se průmyslová a zemědělská výroba koncem 19. století. Důsledkem je tedy napřímení vodního toku a jeho zkrácení, slepá ramena řeky Labe s valným počtem tůní byla převážně zazemněna.[4]

Naučná cedule o ochraně přírody

Horninové podloží tohoto území je tvořeno především cenomanskými pískovci (období svrchní křídy), které jsou překryty říčními náplavy Labe a jeho přítoků z období kvartéru (štěrky, písky, jíly a juviální hlíny). Oblast kolem tůní a koryt je značná část naakumulovaných organických zbytků. Půdy jsou hlinitopísčité až jílovohlinité. Z oblasti geomorfologie spadá toto území jako celku do Středolabské tabule.[4]

Na území Mydlovarského luhu jsou převážně druhy typické pro málo tekoucí vody nižších nadmořských výšek. Vyskytuje se zde 20 druhů ryb ((Dušek a Marhoul, 2005) Vlach 2011) včetně hořavky duhové (Rhodeus sericeus amarus), která je předmětem ochrany. Mezi nejhojněji zastoupené jsou kaprovité ryby- cejn velký (Abramis brama), plotice obecná (Rutilus rutilus), hrouzek obecný (Gobio gobio), jelec tloušť (Squalius cephalus), ouklej obecná (Alburnus alburnus), perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus), kapr obecný (Cyprinus carpio), bolen dravý (Leuciscus aspius) a jelec proudník (Leuciscus leuciscus). Další skupiny ryb jsou například cejnek malý (Blicca bjoerkna), jelec jesen, který je řazen mezi ohrožené druhy (Leuciscus idus), lín obecný (Tincta tincta), mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula), ježdík obecný (Gymnocephalus cernua), okoun říční (Perca fluviatilis) a štika obecná (Esox lucius). Vyskytují se zde i druhy nepůvodní- karas stříbřitý (Carrasius auratus), střevlička východní (Pseudorasbora parva), ty však nejsou hojně zastoupeny a sumeček americký (Ameiurus nebulosus) (+starší průzkumy zaznamenávající výskyt dalších druhů ryb- Šanda 2005, 2006- Vlach 2011).[6]

Průzkum vodních ploch na tomto území ukázal, že se zde vyskytuje celkem 32 druhů měkkýšů (Beran 2011). 20 druhů plžů, mezi které nejhojněji spadají například bahnivka rmutná (Bithynia tentaculata), svinutec zploštělý (Anisus vortex) a nepůvodní písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum), ale také ne tolik hojný severoamerický druh člunka pravohrotá (Ferrissia fragilis), která je kupodivu v Polabí poměrně častá. Zbylých 12 druhů mlžů zahrnuje například hrachovka obrácená (Pisidium supinum), okružanka rohovitá (Sphaerium corneum), která je nejhojnější ve vodní ploše Farského potoka, ale byl zde nalezen i poněkud vzácnější druh okružanka říční (Sphaerium rivicola), která, jak už její druhový název napovídá, žije spíše ve větších řekách. Též máme zmínky o výskytu původně asijského druhu korbikula asijská (Corbicula fluminea), ale dnes je jeho výskyt v Labi už poměrně obvyklý (Beran 2011).[6]

Vodní toky poskytují domov i pro 3 velké druhy mlžů z čeledi velevrubovitých (Unionidae)- škeble říční (Anodonta anatina), škeble rybničná (Anodonta cygnea) a velevrub malířský (Unio pictorum) (Beran 2011). Tito mlži mají stanoviště na vlastním toku Farského potoka, ale i v hlubších tůních, ve kterých, díky jejich ekologické náročnosti, však musí působit proud vody, tudíž ve stojatých vodách zaznamenáváme absenci těchto druhů.[6] Na škebli rybničnou je zcela vázáno rozmnožování hořavky duhové, která je předmětem ochrany, jak už bylo výše zmíněno. Samička pomocí kladélka vpraví jikry do vnitřních žaber škeble a sameček do ní vpraví své mlíčí, čímž jikry v těle měkkýše oplodní. Po asi 4 týdnech, kdy jsou mladé hořavky připraveny k vlastnímu hledání potravy, je škeble vyvrhne. Můžeme ale mluvit o mutualismu, neboť larvální stádium škeble se zachycuje na těla dospělých hořavek a určitou dobu na nich žije.

Ornitologie: například slavík obecný (Luscinia megarhynchos), ledňáček říční (Alcedo atthis), moudivláček lužní (Remiz pendulinus) nebo volavka popelavá (Ardea cinerea)

Z řad obojživelníků zde můžeme nalézt například rosničku zelenou (Hyla arborea), blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus) a skokana štíhlého (Rana dalmatina).(Lesoprojekt Stará Boleslav, s.r.o. 2005, AOPK ČR 2007–2013)[6]

Přírodní rezervace se nachází v oblasti lužních lesů, kde převažujícím lesním typem jsou společenstva jilmových doubrav (Querco-Ulmetum), tudíž ze značné části stromového patra dominují duby, ať už jde o původní dub letní (Quercus robur) nebo dub letní slavonský (Quercus robur subsp. Slavonica) původem z bývalé Jugoslávie. Mezi další alochtonní druhy, které díky lokálním výsadbám narušují původní složení, patří například trnovník akát (Robinia pseudacacia), borovice lesní (Pinus sylvestris), dub červený (Quercus rubra), smrk ztepilý (Picea abies), borovice vejmutovka (Pinus strobus) a dokonce i exotický korkovník amurský (Phelodendron amurense), který je původem z východní Asie, ale v dnešních dobách je velice rozšířen v oblasti západního Středomoří.[7]

Z hojného bylinného patra jsou to například: sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), dymnivka dutá (Corydalis ceva), ale i vzácnější dymnivka nejmenší (Corydalis pumila), česnek medvědí (Allium ureiným), bledule jarní (Leucojum vernum), orsej jarní (Ficaria bulbifera), křivatec žlutý (Gates lutea), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina) nebo ohrožený druh ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis).[6]

Pozůstatky zříceniny bývalého hradu Mydlovar

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mydlovarský luh na Wikimedia Commons
• Informace na Biolib.cz
• Podrobnosti vyhlášení Evropsky významné lokality Mydlovarský luh