Ouklej obecná

Hřbetní ploutev má 3 – 4 tvrdé paprsky a 7 – 9 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 tvrdé a 14 – 20 měkkých větvených paprsků. V postranní čáře je 40 – 52 šupin (nejčastěji 44 – 50). Požerákové zuby jsou dvouřadé s velmi proměnlivým uspořádáním. Nejčastější je uspořádání podle vzorce 2.5. – 5.2, které bylo zjištěno u necelých 3/4 jedinců.

Tělo je protáhlé a ploché. Hlava je špičatá a relativně malá, ústa jsou otočena nahoru. Ocasní ploutev je dlouhá a má 18 až 23 paprsků. Postranní čára je kompletní. Ouklej má lesklou stříbrnou barvu a ploutve jsou špičaté a bezbarvé.

Evropa a Asie: většina Evropy severně od Kavkazu, Pyrenejí a Alp, východně od Uralu a Emby. Přirozeně chybí v Pyrenejském poloostrově, v Jaderském a Egejském moři (s výjimkou povodí Maritza ), v Itálii, Irsku, Velké Británii (kromě jihovýchodu), v Norsku a ve Skandinávii severně od 67 ° s. V Anatolii v Marmarské pánvi. Lokálně zavlečen ve Španělsku, Portugalsku a Itálii. Nejméně jedna země po zavedení uvádí nepříznivý ekologický dopad.

Obývá otevřené vody jezer a středních až velkých řek. V zimě vytváří velká hejna ve stojatých vodách. Dospělí se vyskytují v hejnech v blízkosti hladiny. Larvy žijí v pobřežní zóně řek a jezer, zatímco dospělé opouštějí břehy a zaujímají pelagický biotop, živí se planktonem, plovoucím hmyzem nebo bezobratlými padajícími na vodní hladinu. Tře se v mělkých vodách nebo podél kamenitých břehů jezer, občas na ponořenou vegetací. Vynikající jako nástraha pro masožravé ryby. Její maso je chutné. Šupiny byly dříve používány při výrobě Essence d'Orient, povlaku pro umělé perly.

Jedná se o hejnovou rybu se sklonem získávat potravu z hladiny nebo ve vodním sloupci. Hejno ouklejí sbírající potravu se prozradí četnými kroužky na hladině. S tímto jevem se můžeme za teplých slunných dnů setkat i uprostřed zimy. Žerou i rohlík a chléb.

Oukleje nesbírají jen suchozemský hmyz z hladiny, ale živí se i vývojovými stadii vodního hmyzu stoupajícícmi k hladině nebo unášenými proudem. Ve velkém počtu loví i plankton, příležitostně také raná stadia potěru a v době tření ryb sbírají jejich jikry. Na zimu se oukleje stahují do hloubek. Na řekách si vybírají buď pomalé proudy nebo vybraná místa v nadjezí. Hromadí se tu často v obrovském počtu a dávají o sobě vědět buď kroužkováním v době oblev nebo útěkem před dotírajícími boleny, kteří je někdy na zimoviště následují. Na jaře postupně táhnou proti proudu na místa výtěru a poté se rozptýlí po řece. [3]