Hrouzek obecný

Podle nejnovějších taxonomických výzkumů DNA v souvislosti s tvorbou nové systematiky se uvádí, že druh hrouzek obecný tvoří reálně nejméně 4 samostatné druhy (Gobio gobio, hrouzek dunajský Gobio obtusirostris, hrouzek karpatský Gobio carpathicus a Gobio sp.).

Hrouzek patří mezi naše menší druhy ryb. V ideálních podmínkách se dorůstá až 25 centimetrů délky a váhy i přes 100 g, nicméně nejčastěji se setkáváme s délkou 10–14 cm a váhou 6–25 g.

Má protáhlé válcovité tělo s homocerkní ocasní ploutví a hranatou hlavou se spodními ústy s jedním párem vousků, které nedosahují na zadní okraj oka. Hrdlo má pokryto šupinami.

Hrouzek obecný je původním druhem ve většině zemí Evropy a severní a severovýchodní Asie. nepůvodním druhem je ve Španělsku, severní a centrální Itálii (na jihu se nevyskytuje), Norsku (S výjimkou nejsevernějších oblastí, kde jej nenalezneme) a Maroku.

Nejčastěji obývá proudící čistou vodu s dostatkem kyslíku a štěrkovitým, popřípadě písčitým dnem. Z tohoto důvodu vyhledává nejčastěji vody lipanového pásma. Někdy jej můžeme nalézt i na spodní hranici pásma pstruhového. I přes preferenci čistých vod je schopen akceptovat i více organicky znečištěnou vodu, je-li dobře prokysličená a má písčité, nebo štěrkovité dno. Díky tomu se vyskytuje i v pomalých tocích cejnového pásma.

Nejčastěji obývá bentál tj. oblast dna a jeho blízkost. Většinu času tráví v proudu, nicméně stále v blízkosti břehu. V létě se rád vyhřívá v mělčích tůních se štěrkovitým, nebo kamenitým podložím.

Tře se v květnu a v červnu, jikry klade do mělčin na kamenech a rostlinách. Samice se vytírají ve 3–4 dávkách. Jedna samice může mít mezi 1000–3000 bezbarvých jiker, které jsou veliké 1,5 mm. Vývoj jiker trvá 6–10 dní, poté dochází k vykulení plůdku. Následně pak během prvního roku dorostou rybky zhruba 2,5–6 cm.

Potravu si hrouzci hledají na dně a při jejím sběru prohledávají svými spodními ústy škvíry mezi kameny nebo víří a převracejí písek. Aktivní jsou hlavně přes den.

Živí se především drobnými živočichy jako jsou larvy chrostíků, jepic a pakomárů, nítěnky, drobní vodní korýši (např. blešivec) apod. Místy se zvedají i do sloupce a loví plankton (perloočky). Kromě vodních organismů byl v jejich žaludcích nalezen i detrit a omezený podíl rostlinné složky.

Z hospodářského hlediska se jedná o nijak zvlášť důležitý druh. V minulosti se díky svému chutnému masu často využíval k přípravě grundlí, nicméně byl postupně nahrazován mřenkou, které se chytalo více. Kromě konzumace se hrouzek hojně využívá jako nástražní rybka na širokou škálu dravých ryb a je tak hojně prodávána v rybářských potřebách právě k tomuto účelu.