Myšivka

Myšivky (rod Sicista) jsou drobní myšovití hlodavci, jedni ze zástupců čeledi tarbíkovitých. Vyskytují se ve východní Evropě a v Asii. Jeden druh – myšivka horská – žije roztroušeně i v horských oblastech v Česku.

Myšivka
Myšivka horská (Sicista betulina)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďtarbíkovití (Dipodidae)
PodčeleďSicistinae – myšivky krátkonohé
RodSicista
Gray, 1827
Druhy
  • Sicista armenicamyšivka arménská
  • Sicista betulinamyšivka horská
  • Sicista caucasicamyšivka kavkazská
  • Sicista caudatamyšivka dlouhoocasá
  • Sicista concolormyšivka jednobarevná
  • Sicista kazbegicamyšivka gruzínská
  • Sicista kluchoricamyšivka kluchorská
  • Sicista napaeamyšivka altajská
  • Sicista pseudonapaeamyšivka šedá
  • Sicista severtzovimyšivka Severcovova
  • Sicista strandimyšivka jižní
  • Sicista subtilismyšivka stepní
  • Sicista tianshanicamyšivka ťanšanská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obývají lesy, houštiny, louky i stepi. Živí se semeny, lesními plody i hmyzem. Za potravou se vydávají v noci. Jsou podobní myšovitým hlodavcům, ale nejsou s nimi příbuzní. Systematicky patří spolu s tarbíky, frčíky a americkými myšivkami z podčeledi Zapodinae do čeledi tarbíkovitých.

Výskyt

Myšivky se vyskytují ve střední, severní a východní Evropě, v Palearktické oblasti v Asii až po ostrov Sachalin.

Žijí v lesích, houštinách, podhorských loukách i ve stepi.[1]

Taxonomie

Podčeleď myšivek krátkonohých

Rod Sicista je jediným rodem podčeledi Sicistinae – myšivky krátkonohé. Tento rod zahrnuje 13 druhů:[1]

  • Sicista armenicamyšivka arménská – vyskytující se na malém území v severozápadní Arménii,
  • Sicista betulinamyšivka horská – žije ostrůvkovitě ve střední a severní Evropě ve Švýcarsku, Rakousku, Česku, Dánsku, Norsku a Švédsku, od Polska a Ukrajiny pak na souvislejším území přes Pobaltské státy, Finsko, evropské části Ruska až na Sibiř k hranicím s Mongolskem,
  • Sicista caucasicamyšivka kavkazská – obývající severní Kavkaz,
  • Sicista caudatamyšivka dlouhoocasá – žijící v ruském Přímořském kraji na dálném východě a na ostrově Sachalin,
  • Sicista concolormyšivka jednobarevná – vyskytující se ve třech oddělených oblastech: v Kašmíru v severním Pákistánu, v Číně v jižním Sečuánu a v provincii Kan-su,
  • Sicista kazbegicamyšivka gruzínská – žijící na hranicích Gruzie a Ruska,
  • Sicista kluchoricamyšivka kluchorská – obývající ruský severní Kavkaz u hranic s Gruzií,
  • Sicista napaeamyšivka altajská – žijící na severozápadě pohoří Altaj na Sibiři,
  • Sicista pseudonapaeamyšivka šedá – žijící na jihu pohoří Altaj v Kazachstánu,
  • Sicista severtzovimyšivka Severcovova – žijící v Rusku v od Voroněže po Volgograd a na severní Ukrajině,
  • Sicista strandimyšivka jižní – vyskytující se v Rusku od měst Kursku a Saratov na severu po severní Kavkaz a na severozápadní Ukrajině,
  • Sicista subtilismyšivka stepní – žijící ostrůvkovitě od východního Maďarska, Rumunska, východní Ukrajiny přes severní Kazachstán po jezero Bajkal na Sibiři; vyskytuje se také na velmi malém slovenském území u maďarských hranic (na jihozápad od Fiľakova),
  • Sicista tianshanicamyšivka ťanšanská – vyskytující se v pohoří Ťan-šan.

Podčeleď myšivek dlouhonohých

Kromě rodu Sicista se jako myšivky označují i příslušníci podčeledi Zapodinae (někdy česky souhrnně označované jako myšivky dlouhonohé), která zahrnuje 3 rody s 5 druhy:[2]

  • rod Eozapus – myšivka
  • rod Napaeozapus – myšivka
  • rod Zapus – myšivka

Jsou to menší hlodavci žijící v Severní Americe od Aljašky přes celou Kanadu po většinu území USA; v Asii žije jeden druh ve střední Číně. Oproti myšivkám podčeledi Sicistinae mají prodloužené zadní nohy, pomocí nichž umějí skákat. Živí se podobnou potravou, ale více konzumují např. houby nebo hmyz.

Podrobnější informace naleznete v článku Zapodinae.

Vzhled

Myšivka stepní (Sicista subtilis )

Myšivky podčeledi Sicistinae jsou myším podobní savci, kteří však nejsou příbuzní myším, krysám a dalším podobným hlodavcům zařazeným do čeledi myšovití (Muridae). Blízko mají k tarbíkům a frčkům, s nimiž tvoří čeleď tarbíkovitých.

Jsou to 50–90 mm dlouzí hlodavci. Ocas mají delší než tělo, je částečně chápavý a měří 65–110 mm.[1] Váží 6–14 g. Svrchní část těla mají světle až tmavě hnědou nebo hnědožlutou, spodní světlou, obvykle světle hnědou.

Způsob života

Obývají lesy, houštiny, podhorské louky a stepi.[1] Jsou aktivní především v noci. Na podzim se ukládají k zimnímu spánku do podzemních nor. Tento spánek trvá minimálně 6 měsíců.

Myšivky mívají obvykle jen jeden vrh ročně.[1] Rodí až 11 mláďat, která kojí 4 až 5 týdnů. Sexuální dospělosti dosahují po prvním přezimování.

Konzumují semena, lesní plody i hmyz.

Stupeň ohrožení

Několik myšivek je v červeném seznamu druhů zařazeno mezi ohrožené nebo téměř ohrožené druhy:

  • myšivka arménská (Sicista armenica)[5] a myšivka gruzínská (Sicista kazbegica)[6] jsou zařazeny mezi ohrožené druhy.
Podrobnější informace naleznete v článku Tarbíkovití.

Odkazy

Reference

  1. NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Birch Mice, Jumping Mice and Jerboas, s. 1329-31. (anglicky)
  2. Profil taxonu myšivky dlouhonohé – Zapodinae [online]. BioLib [cit. 2009-11-13]. Dostupné online.
  3. BUKHNIKASHVILI, A.; SHENBROT, G. Sicista kluchorica [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky)
  4. TSYTSULINA, K.; BUKHNIKASHVILI, A.; SHENBROT, G. ISicista caucasica [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky)
  5. BALOYAN, S.; SHENBROT, G.; BUKHNIKASHVILI, A. Sicista armenica [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky)
  6. BUKHNIKASHVILI, A.; SHENBROT, G. Sicista kazbegica [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.