Myšice malooká

Myšice malooká je velmi podobná mladým jedincům myšice křovinné, s nimiž byla původně zaměňována. Od ní se odlišuje především těmito znaky:[11]

• menší oči: průměr 3,5–3,9 mm (oproti 4 mm a více u myšice křovinné)
• menší ušní boltce: výška 12,5–14,5 mm, nejvýše 15 mm (oproti 14,5–18,5 mm)
• kratší zadní nohy: délka 16–20 mm (oproti 19,5–24 mm).

Na hrdle a mezi předníma nohama nemá nikdy žlutou skvrnu, která se někdy vyskytuje u myšice křovinné.[5]

Rozlišení těchto dvou druhů myšic je jedním z nejobtížnějších úkolů při určování českých savců – z výše uvedených znaků je vidět, že většina rozměrů se u obou druhů myšic překrývá.[12]

Evropské státy s výskytem myšice malooké

Myšice malooká se v Česku vyskytuje v nížinách a středních polohách na Moravě a ve Slezsku, především v nížinách jižní Moravy (zde na západě dosahuje až k východní hranici Národního parku Podyjí),[17] podél řeky Moravy až k Olomoucku a na Opavsku. Izolovaná enkláva jejího výskytu se nachází v severozápadních Čechách na Žatecku jižně od Ohře na ploše jen asi 20 × 25 km.[18] Tento žatecký výskyt byl s jistotou zjištěn až v 80. letech 20. století; do té doby byl považován jen za pravděpodobný.[19] Nelze vyloučit, že se tato myšice vyskytuje i jinde v Čechách a je stále zaměňována za myšici křovinnou.[11]

V Česku byla nalezena jen v nadmořských výškách do 400 m, zatímco v jiných státech žije výjimečně i mnohem výše. Např. na Slovensku vystupuje v pohoří Liptovské hole až do 1000–1450 m,[4] i když právě tento výskyt v okolí Tater je pokládán za problematický.[5]

Oproti ostatním myšicím v Česku – zejména myšici lesní a myšici křovinné – jde o méně rozšířený druh, i když zejména v teplejších a sušších oblastech bývá hojnější. Např. v Biosférické rezervaci Jižní Morava (plocha asi 260 km² zahrnující CHKO Pálava a větší část Lednicko-valtického areálu včetně dolního toku Dyje) bylo při různých výzkumech v rozmezí let 1950–2001 zjištěno 17 lokalit s výskytem myšice malooké.[20] Proti tomu myšice lesní byla zjištěna na 47 lokalitách a myšice křovinná na 45.

Myšice malooká se v Česku vyskytovala už ve starším holocénu – tedy přibližně před 12 000 lety. Bylo to zjištěno zkoumáním fosilních pozůstatků myšic rodu Apodemus, konkrétně jejich zubů.[21] Myšice malooká byla v té době rozšířena na mnohem větším území, než na jakém se vyskytuje v současnosti. Odtud byla zřejmě vytlačována myšicí křovinnou, takže její izolovaná populace na Žatecku je pravděpodobně reliktem jejího výskytu z období holocénu.[21]

Myšice malooké vyskytující se v severozápadních Čechách byly v roce 2002 popsány jako samostatný poddruh – Apodemus uralensis cimrmani Vohralík, 2002.[22][23] Autor popisu – zoolog Vladimír Vohralík – jej pojmenoval podle fiktivního českého velikána Járy Cimrmana.[22]

Poddruh byl popsán na základě studia sovích vývržků (chuchvalců nestravitelných částí potravy – především kostí a srsti – které sovy vyvrhnou z žaludku po strávení kořisti).[24] Ty byly intenzivně sbírány dříve (v letech 1974–1981) za účelem přesnějšího zjištění soví potravy. Dodatečně pak byly použity k určení nového poddruhu, přičemž se analyzoval jeden lebeční a tři zubní rozměry.[25]

Dalším náznakem, že jde o samostatný poddruh, bylo studium počtu ocasních obratlů u jednotlivých populací těchto myšic.[12] U myšic z Žatecka byl zjištěn průměrný počet 29 obratlů, u myšic z Moravy a Slovenska 30 a u zvířat z Turecka 31 obratlů. Hodnoty počtů obratlů se však u jednotlivých lokalit významně překrývají (např. u žateckých myšic i u myšic z Moravy a Slovenska se počet obratlů pohyboval vždy v rozmezí 28–31), takže nemůže jít o údaj použitelný k určení poddruhu.

Apodemus uralensis cimrmani je český endemit – tento poddruh se tedy nevyskytuje nikde jinde na světě.[26] Navíc jde o jediný český endemit mezi obratlovci.[27] Mezi českými mammalogy (zoology zabývajícími se savci) však nepanuje shoda v tom, zda jde skutečně o poddruh.[28]

I když část roku žije na polích, její potravu tvoří z 80 % semena plevelných a jiných rostlin.[5] Jen v malé míře požírá zelené části rostlin. V zimě tvoří podstatnou část její potravy podzemní části rostlin: kořínky, hlízy a oddenky. Nepohrdne však hmyzem, který tvoří kolem 10 % jejího jídelníčku – především na jaře, kdy na polích ještě nenachází dostatek vhodné potravy.[29]

V období před a po sklizni vyhledává především pole řepky olejky. Dosud nebylo vyhodnoceno, zda na těchto polích působí větší škody.[29] Na jednu stranu se živí především semeny plevelných rostlin. Na druhou stranu byla pozorována, že v těchto případech výjimečně šplhá po řepce a ukusuje celé šešule se semeny, přičemž si vybírá ty nejzralejší. Semena si schovává do svých nor.

Obilná pole navštěvuje méně. Pokud se však na nich vyskytne, dává absolutní přednost pšenici před ječmenem (v laboratorních výzkumech preferovala pšenici ve 100 % případů, zatímco myšice křovinná jen v 87 % a hraboš polní v 60 % případů).[33] I zde vylézá myšice malooká na stébla a vykusuje jen klasy.[34] Tím se odlišuje od myšice křovinné, která po stéble jen povyleze a pokácí jej. Obě myšice pak na zemi klas rozeberou a zrno buď vykoušou, nebo si jej odnesou do nor.

Rozmnožuje se několikrát ročně od začátku jara do poloviny podzimu; nejvíce se mláďata rodí na přelomu jara a léta.[11] Samice jsou březí přibližně 23 dnů.[10] Ve vrhu je průměrně 6,4 mláďat;[5] byly zjištěny vrhy od 2 do 10 mláďat.[11] Samci produkují z pachové žlázy sekret; starší samci mívají tyto žlázy vyvinutější.[3]

• Mammal Species of the World, 3rd edition [online]. Bucknell University [cit. 2009-11-18]. Kapitola Apodemus uralensis. Dostupné online. (anglicky)
• Anděra Miloš, Horáček Ivan (2005): Poznáváme naše savce. Sobotales, Praha

• Obrázky, zvuky či videa k tématu myšice malooká na Wikimedia Commons
• Taxon Apodemus uralensis ve Wikidruzích
• Článek na databázi BioLib
• Fotografie Myšice malooké